Pavel Kopecký: Hoši z agentur při výběru obětních beránků myslí na všechno

Generální štáb Čtvrté říše (t. č. v Bruselu) se již ani moc nesnaží maskovat své strategické plány. Na pár týdnů ztichl, neboť vyčkává, až se přežene čtvrteční britské referendum (a s ním strašák jménem Brexit), které nakonec těsně s pomocí cinknuté (respektive "prostřílené") kampaně Cameronové zřejmě zvládnou. Hned potom se ale opět naplno rozjede nová fáze migrantské invaze.

Tlak nastartovaných statisíců "imigrantů" totiž nabírá v posledních týdnech znovu na síle, což nevíme jen proto, že také poslušná média ho dle bruselských direktiv na chvilku „vypnula“. Migranti náhle zmizeli z hlavních zpráv a prvních stránek médií a nahradily je srdceryvné obrázky barvotiskových kampaní - jako byly například živé řetězy Evropanů či (najatých) studentů líbajících se v barvách EU a Británie před Braniborskou bránou.

Nedožité narozeniny

Podobné „píárové“ legrácky patří k výbavě současného evropského establishmentu: Žně teď mají ty "správné" agentury, za pomoci komparsu z nevládek ovládají veřejný prostor a zásadním způsobem ovlivňují veřejné mínění. Dost možná se to v případě Brexitu, "zázračně" ovlivněného smrtí poslankyně Coxové (ve středu, tedy den před referendem by oslavila 42 narozeniny), ještě podaří zvládnout.

Je jen otázkou času, kdy naplno bolestivě pocítíme migrační invazi také u nás

Právě masová shromáždění zastánců setrvání Británie u příležitosti nedožitých narozenin poslankyně mají dostat desetitisíce lidí do ulic a vyvolat hystericky probruselskou náladu po celé Evropě. Brexit tedy možná ještě zvládnou, ale zda to bude stačit na celkovou změnu atmosféry v Evropě je velmi nejisté.

Hoši z "píár" agentur si jistě lámou hlavu, jak tu atmosféru změnit, čím její hustotu naředit. Zcela zahnat ji asi již nepůjde. Jedině snad občanskou válkou nebo alespoň otevřenými nepokoji a vyhlášením nějaké moderní podoby stanného práva na většině kontinentu.

Nedávno se v této souvislosti objevily analýzy, které dokazují, že pro takový případ se „elity“ pojistily Lisabonskou smlouvou, kde je zapracována nenápadná klauzule. Ta umožňuje tvrdý postup úřadů vůči "povstalcům" bez řádných soudních procedur.

Beztrestnost migrantů

Krok B k chystané migrační kontaminaci učinil na začátku června Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku. Ten rozhodl, že migranti, kteří nelegálně překračují hranice některé z unijních zemí schengenského prostoru, nesmějí být kvůli tomuto trestnému činu trestáni vězením. Místo toho by měl dotčený stát využít takzvanou návratovou směrnici a vrátit migranta podle dohodnutých podmínek do země, odkud hranice překročil. Verdikt se vztahuje na běžence, kteří překračují vnitřní hranice schengenského prostoru a kteří tuto zónu bez vnitřních hraničních kontrol opouštějí.

Jako záminku k tomuto neuvěřitelnému rozhodnutí, které staví systém staletého evropského práva na hlavu, si garant bruselského bezpráví vybral případ Ghaňanky Séliny Affumové, již francouzská policie zadržela u vstupu do tunelu pod kanálem La Manche s falešnými belgickými cestovními doklady. Affumovou poté úřady umístily do vazby za nelegální vstup na území Francie. Žena ale takový postup úřadů považovala za nezákonný. Francouzský soud se kvůli tomu obrátil na evropský soudní dvůr s dotazem, zda v souvislosti s návratovou směrnicí je možné neunijního občana potrestat vězením za nelegální vstup do země.

Podle francouzského práva může soud uložit migrantům z nečlenských zemí za nelegální vstup do země až jeden rok vězení. Pokud jsou navíc tyto osoby podezřelé z trestných činů, mohou být umístěny do vazby. Podle kuriózního "nállezu" Soudního dvora EU ale trestání ilegálů kvůli překročení hranic zpomaluje proces jejich vyhoštění do země původu či do tranzitní země.

Dotčená směrnice stanoví, že nelegální migrant má třicet dní na to, aby zemi dobrovolně opustil. Pokud tak neučiní, může stát přistoupit k nucenému vyhoštění, které ale nesmí být provedeno za použití nepřiměřené síly či tak, aby to ohrozilo život migranta. Imigrantská armáda má tedy díky tomuto rozhodnutí zajištěny zvláštní podmínky a zacházení v rukavičkách. Samozřejmě že vyhoštění fakticky nelze provést - pokud migrant nebyl zadržen a umístěn do vazby. Kruh se uzavírá. Nikdo být fakticky už vyhoštěn nemůže.

Přepravní agentura Sophia

Invazní jednotky, které by měly být použity pro rozpoutání celoevropského chaosu, jsou na starém kontinentu již částečně rozmisťovány, zatímco druhý sled se již připravuje k nalodění na libyjském pobřeží. Jak vyplynulo z informací, které poskytl televizi Sky News jeden z šéfů libyjské pobřežní stráže, Evropská unie svým jednáním dlouhodobě vybízí migranty k cestě do Evropy. Libyjská pobřežní stráž tvrdí, že tzv. unijní operace Sophia, není ve skutečnosti akcí, která má zabránit migrantům v jejich cestě do Evropy, ale právě naopak operací, která má za cíl přepravit bezpečně miliony tzv. uprchlíků na starý kontinent.

Podle mezinárodního práva totiž nemohou unijní námořní plavidla vstoupit bez povolení do libyjských výsostných vod a musí zůstat nejméně 12 námořních mil od libyjského pobřeží. Pašeráci právě toho využívají: migranty pošlou do mezinárodních vod a spoléhají na to, že je "zachrání" plavidla EU. Oni sami se pak bezpečně dostanou zpět na libyjské pobřeží v bezpečném dvanáctimílovém koridoru. "Lidé, které zachrání plavidla unie, okamžitě volají svým přátelům na břeh a nabádají je k další cestě na moře s tím, že unijní plavidla jsou pouze 20 mil od pobřeží a že si je přeberou. Jedná se jen o další pobídku k tomu, aby se další migranti vydali na cestu," uvedl velitel libyjské pobřežní stráže plukovník Tawfik Alskir.

Frontex a jeho klienti

Takže namísto zastavení invaze přivážejí unijní lodě masy migrantů z blízkosti pobřeží Libye do Evropy. Agentura Frontex tvrdí, že do konce roku se přes Středozemní moře dostane do Evropy nějakých 300 tisíc lidí, což je ovšem podle odborníků velmi podhodnocený odhad. Ředitel operačního odboru Frontexu Klaus Rösler uvedl: „Počítáme s deseti tisíci migranty z Libye týdně.“

Jedním z důvodů zvyšování počtu imigrantů je právě posílení hlídek a záchranářských jednotek na vlnách Středozemního moře. Pašeráci, kteří spolupracují v rámci této velké migrační operace s evropskými a americkými neziskovkami, posílají své „klienty“ do Evropy na všem, co se jen udrží na hladině. Mezi imigranty pak panuje přesvědčení, že kdyby se začali na moři potápět, tak je vyloví „lodě z Evropy“.

Nová cesta přes Polsko

Kromě libyjské námořní trasy se znovu aktivuje i balkánská a nově též ukrajinsko-polská cesta. „Ve snaze obejít ploty v Maďarsku a na Slovensku se převaděči nyní snaží dostat imigranty do Německa z nestřežených východních hranic. Například hranice mezi Německem a Polskem, které jsou nyní zcela otevřené a bez kontroly, jsou cílem pašeráků, kteří se snaží vyhnout opevněné jižní hranici Německa," píše německý deník Die Welt.

Špatná je podle něho například situace v polském příhraničním městě Slubice, kam pašeráci ilegální migranty přivezou - a ti přes nikým nekontrolované hranice klidnou chůzí přejdou do Německa. Die Welt přitom odkazuje na tajnou policejní zprávu, podle níž je situace velmi špatná a „počet policistů přidělených k ostraze hranic příliš malý". Dle zprávy bylo též zjištěno jen za květen 114 nelegálních přechodů hranice. Neznámý počet migrantů ale samozřejmě proklouzl zcela bez povšimnutí a do žádných statistik se tak nedostal. V materiálu se doslova píše, že „hranice na východě je zcela otevřená", a že se pašeráci pohraniční stráži „vysmívají".

Prouza a jeho 100 tisíc malých černoušků

Je jen otázkou času, kdy naplno bolestivě pocítíme migrační invazi také u nás. Sobotkova pravá ruka, státní tajemník pro EU Tomáš Prouza, k tomu už zcela nezakrytě ostentativně vyzývá. Česko by podle něho mohlo přijmout 50 až 100 tisíc migrantů ročně. Uvedl to před čtrnácti dny na "interním" semináři ČSSD o migraci v Lidovém domě.

„Žadatelům o azyl prostor musíme poskytnout, je to naše povinnost, máme se snažit je zachránit. U těch, kteří přicházejí kvůli ekonomickým důvodům, už by mělo být na každém členském státu, aby si řekl, jestli potřebuje ekonomickou sílu. Německo podle vlastních odhadů potřebuje každý rok 300–400 tisíc lidí, aby vůbec udrželo počet pracovníků, které německá ekonomika potřebuje,“ vysvětlil stratég velkého kapitálu sociální demokrat Prouza. Soudí, že u nás máme kapacity pro padesát až sto tisíc. Je to prý reálné, protože lidi už migrantská problematika tolik nezajímá:

„Říkali kolegové z českého Googlu, že za poslední měsíc a půl výrazně klesá počet vyhledávání na téma migranti, migrace, islám a podobně.“

Možná má i pravdu. Všeobecná apatie nás však může přijít draho. Až se po slavném britském "setrvání" v náručí Bruselu invaze opět naplno rozběhne, bude na účinnou obranu pozdě. A Sobotka do Berlína hrdě nahlásí: úkol splněn.

Opravdu je nám už všechno jedno?

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele