Mají přeci imunitu. Ale co když jste politikem na postu který nepřehlédnete. Co když je ten politik hlavou tohoto státu. Tedy prezident. Může on snad potřebovat nějakou pomoc od nás lidí... ten přece má naprosto vše a těžko bude mít nějaký problém. A pak i kdyby nějaký ten problém byl, tak my lidé, co můžeme? No nic, jak by jsme tak mohli i sebemenší jeho problém řešit.

A vidíte, myslím si, že to není pravdou. Jsem totiž přesvědčen, že právě dnes, víc než kdy jindy, za těch šest let, co je Miloš Zeman prezidentem naší země. Tak je tu problém a ne malý. A ten problém nemůže vyřešit nikdo jiný než my lidé… Ano, je to tak prezident Miloš Zeman, náš prezident naší země – ,,Tahle země je naše a tahle země není a ani nemůže být pro všechny" - potřebuje naši pomoc! A myslím si, že s ním i jeho rodina. Vždyť to vše co se děje prožívají s ním.

Miloš Zeman je náš prezident – zvolilo jej 2 853 390 lidí této země. Myslím si, že naprostá většina z nás kdo jej volila, volila jej proto, že jsme věřili v to, že Miloš Zeman ať je jaký je, tak že naši zemi neprodá. A Miloš Zeman, toto dělá. Nepodlehl nátlaku ze stran OSN, EU, a ani, našich rádoby těch demokratických, tradičních stran. Jen si vzpomeňte na jeho projev právě v OSN. Kde mluvil o imigraci. Jen si vzpomeňte, jakou knihou obdaroval paní Merkel a co jí řekl. A právě proto, že Miloš Zeman nejede s těmi eurohujery a nepoklonkuje, jak paňáco Macron. Tak díky tomuto je tu problém…

Na Miloše Zemana je vyvíjen veliký psychický nátlak a tento nátlak je tu vyvíjen už od první kandidatury… a bez pardonu je doslova psychicky likvidován. Nevím, jak kdo se na to z vás dívá, ale - toto je horší než fyzické násilí, protože to člověk nevidí. Na člověku se toto projeví, až po dlouhé době. A právě v takovém případě člověku nejvíce pomůže opět to, co není vidět – a to je duševní podpora. Kdy člověk uvidí, ucítí, že na to není sám a že jsou kolem něj lidé, kteří stojí za ním a když je potřeba přijdou na pomoc. Ano je tu rodina a blízcí, to je víc než důležité… ale i ta jak jsem psal to také cítí… Jenže to o čem se tu bavíme jde zvenčí. A proto jsem přesvědčen, že i ta pomoc, musí také přijít zvenčí.

A abyste pochopili tu velikost toho problému, který jak jsem už zmínil, začal před šesti lety. Povím vám následující… Je pro mne přímo děsivé, že se dnes k nenávisti a pohrdání hlavy státu, vedou už malé děti. Znám případ z jedné školy, nedaleko Prahy. Kdy vychovatelka ve škole mluvila hanlivě o panu prezidentu a jedno dítě se proti tomu ohradilo. A co následovalo, výsměch této „vychovatelky“ opětovné urážky hlavy státu a následný posměch od spolužáků! A kluk už se nechtěl vrátit do oné školy! Zdá se vám to neuvěřitelné? Tato věc se opravdu stala a skončila až když maminka celou věc řešila v ředitelně. Ano i toto se děje v naší zemi. Jedenáctileté děti, vystupují a mluví k lidem na demonstracích proti hlavě státu!