Absence nevhodné legislativy se projevuje ve dvou rovinách s velice negativním dopadem na lidi s postižením.
Za prvé jde o přístupová práva, kdy mnohdy dochází k velmi tvrdé diskriminaci držitelů asistenčních a vodících psů. Dochází zde k naprosto absurdní situaci, kdy na jedné straně mají asistenční a vodící psi příslušnými zákony zaručen vstup do všech zdravotních a stravovacích zařízení, tedy míst s nejpřísnějšími hygienickými normami, ale na druhou stranu zástupci státu tvrdí, že proto, že neexistuje definice těchto psů, nelze přístupová práva držitelů psích pomocníků rozšířit na žádné další veřejné prostory – např. hromadná doprava, kulturní zařízení, školy atp. Tudíž vlastně právně neexistující psi se dostali do dvou zákonů, mohou do nemocnic, ordinací i jídelen, ale třeba do drogerie ne.
Za druhé se jedná o chybu ve znění Zákona č. 329/2011 Sb., § 9, odst. 12, na které upozorňujeme MPSV již od vzniku tohoto zákona. Dle tohoto zákona totiž stát plně, resp. až do výše 350.000,-Kč, proplatí vodícího psa každému výcvikovému subjektu, který je členem jakékoli mezinárodní organizace sdružující výcvikové školy. Pro členství v mezinárodních organizacích, které kandidáty na členství prověřují, a které udílejí akreditace, je nutné splnit poměrně velmi přísné podmínky mezinárodních standardů. Bohužel, v některých také tzv. mezinárodních organizacích je jedinou podmínkou si členství zaplatit. Díky tomu dochází k proplácení a předávání tzv. falešných vodících psů, kteří potom svou funkci neplní. Domoci se pak spravedlnosti je pro nevidomé velmi složité, někdy i nemožné, protože nevidomí často přijdou na to, že pes není správně vycvičen v době, na kterou se už nevztahuje žádná zákonná reklamační lhůta a také většinou nemají na dlouhé soudní spory a znalecké posudky finanční prostředky. Precedentní soudní spor se podařilo vyhrát nevidomé až u Nejvyššího soudu po dlouhých 5 letech. Mezitím ovšem musela nevidomá částku přes 270 tisíc Kč vrátit příslušnému Úřadu práce, a protože byla v této době na mateřské dovolené a neměla tedy prostředky na vracení, byla na ní uvalena dokonce i exekuce.
Bohužel, MPSV, pod které tato oblast spadá, a které žádáme o nápravu přes 10 let, není schopno a ani ochotno, udělat pro lidi s postižením prakticky vůbec nic. Poslední aktivita po několika letech ze strany MPSV byla svolání kulatého stolu dne 7. 11. 2018, kde bylo přislíbeno rychlé jednání, právě zejm. s ohledem na porušování přístupových práv držitelů asistenčních a vodících psů. Od té doby ale MPSV nedělá vůbec nic, dokonce ani nereaguje na dopisy a maily.
Příkladem pro ČR může být bezpochyby Spojené království, Francie, Řecko a Španělsko, kde asistenční a vodící psi mají povolen vstup nejen do nemocnic a restaurací, ale i do hotelů, prostředků veřejné hromadné dopravy a škol. Vzorem pro nás může být i Belgie, kde bezdůvodné zamítnutí vstupu asistenčního psa do budovy školy je protizákonné a ředitel, který tak učiní, může být dokonce postaven před soud.
Naše organizace se již tři roky aktivně podílí také na tvorbě evropských norem pro asistenční a vodící psy, které by měly vejít v platnost od r. 2002, resp. 2003. To ale nic nemění na tom, že úprava české legislativy je nutná velmi rychle, protože tím, kdo nedostatečnou legislativou trpí nejvíc, jsou právě lidé s postižením – držitelé asistenčních a vodících psů.
Po našem vystoupení k tomuto tématu na jednání Výboru pro zdravotnictví v Parlamentu ČR letos na podzim tohoto roku nám jeden z poslanců poradil, na podporu dosažení změny, zvolit právě formu petice.
Petici podpořit a více se o problematice dozvědět bude možné na happeningu ve čtvrtek 19. 12. 2019 od 15:00 hodin u stanice metra Anděl. Přehlédnout nás nebude možné – trenéři a pracovníci v sociálních službách ve žluto-černém oblečení s nápisy Helppes a psí pomocníci se žlutými postroji.
Znění petice „Stop diskriminaci osob s handicapem a jejich psích pomocníků“ ZDE a tady je takémožné ji podepsat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
