Iracionalita je integrální součástí lidské psychiky. Tvrdit, že volby, referenda či jiná veřejná usnášení mají převážně racionální charakter je nesmysl. Stejně jako vám fanoušek Slávie rozumně nevysvětlí, proč nefandí Spartě, nedočkáte se argumentované odpovědi od českého či jiného občana v Evropě, proč je či není nakloněn Evropské unii. Stereotypy jsou mateřským znamením lidských postojů a průvan modernity z nich učinil prakticky jedinou jistotu, jediný záchytný bod, kam se uchýlit, když jinak nám vše, včetně vlastního života nezachytitelně uniká, prchá, mizí, nejsme s to uplatnit své chtění a vliv. Strereotyp zpřehledňuje realitu a nabízí pevný tvar prchavým jevům. Jen výjimečně silní jedinci vydrží pohled na svět bez těchto ochranných obalů. Silnější tendenci k práci se stereotypy má konzervativní myšlení, protože se cítí být odkázáno na konstrukty tradice, ověřených hodnot a postojů. Stereotyp evropských hodnot a kořenů například je dutý, snad proto se tak daleko rozléhá a dobře poslouchá bubnování na jeho povrch.
Před sto lety byla Velká Británie světovou velmocí číslo jedna. Co z ní zbylo? Každé takové úbytě musejí vzbuzovat úzkost. Tomuto nesnesitelnému pocitu se lidé instinktivně brání a zoufale usilují o to, aby alespoň chatrné zbytky vlivu a moci zůstaly zachovány. Na každodenní život občana, na praktickou stránku jeho obstarávání podobná skupinová emoce nedosáhne, leč to neznamená, že by v ní nehledal kompenzaci svého pocitu bezvýznamnosti.
Doba se mění, ale lidé se chovají stejně
Civilizovaná lidská společnost současnosti je velmi infekční prostředí. Nálady, jednou povolané na svět a k činu, se stávají rychle se šířící nákazou. Po použítí toalety nebo hromadného dopravního prostředku si stačí umýt ruce, abyste eliminovali nebezpečí onemocnění. Pod permanentním útokem masmédií a internetu není možné omýt si mozek a zůstat nepoznamenán cáry výroků, vždycky něco zůstane, vždycky něco ulpí. Všimněte si, jak se slovo referendum hodí vyprázdněné politické sféře, zejména těm, kteří se za jeho použití touží dostat k moci stůj co stůj.
Připomínat, k čemu v minulosti napomohla lidová hlasování, je zbytečné. Hitlerův nástup v Německu nebo Gottwaldův v Československu se odbude mávnutím ruky, to byla jiná doba. Ano, doba se mění, ale lidé se chovají stejně. Malíř Oskar Kokoschka, když uvažoval o technostruktuře moderní společnosti na prahu sedmdesátých let minulého století, napsal: „Pokud by nám bdělé vědomí podrželo před očima naše chování, skutky a reakce jako v zrcadle, poznali bychom, na Západě stejně jako na Východě, že vedeme život narušených existencí v blázinci. Symptomem této duševní choroby je životní úzkost, jíž trpí celá naše moderní společnost."
Ta strašlivá fráze o britském Dnu nezávislosti zní v postkoloniální sféře jako výrazný projev diagnózy. Od koho že by se občané Spojeného království osvobodili? Od sebe samých? To se jim nepovede. Zase se nic nezmění.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
