No, první den je registrace delegátů. Samozřejmě se nemohou účastnit všichni členové, vybírá se jich jenom tisíc. Pak jsou tři dni na diskusi a poslední den se volí vedení. V diskusi vystupují i zástupci vlády. Cítím se odsouzen k otázce: Co vám politici říkají? Povzbuzují nás, abychom víc psali, abychom se věnovali skutečnému životu, žádná témata nepředepisují. Dobře, a jaký je tedy smysl svazu? Zabýváme se kritickou reflexí literárního života a jeho koordinací, máme vlastní nakladatelství, kde vycházejí zhruba tři stovky knih ročně, vydáváme řadu časopisů, udělujeme nejdůležitější literární ceny.
Za ten krátký čas v Pekingu se mi zdá, že nejoblíbenějším zasedacím tvarem je tu podkova. V jejím čelním úseku zasedne nejdůležitější hostitel a v křídle po jeho levé ruce se zpravidla hierarchicky seřadí podřízení. Pro nás je většinou určeno křídlo pravé. Před kým je mikrofon, od toho se dříve či později očekává, že promluví. V malé svazové zasedačce je to jinak. Mikrofon nikde a nálada spontánnější než jinde. Členem se prý může stát i někdo, kdo nevydal žádnou knihu. Jsou tak mezi nimi redaktoři, překladatelé a vůbec lidé kolem literatury, jejich žádost posuzuje komise a je jen na ní, jak rozhodne. Předsedkyní byla loni znovu zvolena prozaička Tie Ning, členka ÚV KS Číny, a stojí v čele organizace od počátku tohoto století. Když po své čtyřicítce nastupovala do funkce, byla první ženou, které se to přihodilo, a obecně se od ní očekávalo, že rozhýbe zkostnatělou organizaci. Nevím, jak se jí to povedlo. Ale vidím před sebou najednou malou hezkou venkovskou dívkou Xiangxue, hrdinku její prvotiny. V zapadlé horské vesnici chodí Xiangxue s košíkem vajec k vlaku, jenž tu na malou chvilku staví, a mění je za nejrůznější věci s cestujícími. Jinak si ve vsi nelze obstarat nic. Jednoho dne padne dítěti do oka penál ležící vedle stejně staré dívky z města. Dá za něj celý košík. Dojímá mě to, v tom náhlém gestu je cosi podstatného pro Čínu, myslím, pro její pochopení.
Pan Yan nepozoruje, že by klesala prestiž spisovatelů. Jejich vliv ve společnosti je podle něj silný. Možná je jen viditelnější přesun literatury z knih na internet. Zmíním se o naříkavém ústupu českého spisovatelstva ze světla do stínu a o rostoucím nezájmu publika o kvalitní četbu. Jak to? ohradí se hostitelé překvapivě razantně. Čeští spisovatelé mají u nás obrovský vliv. Kteří? Kundera a ... trvá chvilku, než si ujasníme, že zvuk, který slyším, znamená to, co v Praze jméno Hrabal. Úsměvy, zjasněné tváře, Češi, to je přece humor, je to veselý národ. Podívejte se na jejich filmové komedie. Zvláštní, jak vzdálenost dokáže kouzlit s optikou. Tak že nás vidí? Knížákův okřídlený kapr na první straně Literárních novin, které leží na stole, jim iluzi jen potvrzuje. Takhle vypadají vaše noviny? Pak porozumíte tomu, proč se vede najednou řeč o rezidenčních pobytech čínských spisovatelů v Praze.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
autor: PV
