Jiří Suchý: Klaun si povídá s Bohem (Galén 2017)
Nečekal jsem, že se od Jiřího Suchého někdy dočkám textů takového typu. Jeho dumavost o věcech náboženských je ale podobná jako jeho promluvy kabaretiérské: konkrétní a vtipná. Jestli si dobře pamatuji, tak v celé knížce nepadne slovo „duchovno", které padá u úst jiných dnešních umělců i bez požádání a má za následek vyrážku u čtenářů i posluchačů. Jako bystrý pochybovač prochází autor Biblí, komentuje Desatero i Otčenáš. Náruživce vlastních pravd vydráždí spolehlivě tím, že není ani alternativní, ani dogmatický. Filozof náboženství Otakar A. Funda tvrdí, že spory věřících s nevěřícími jsou bezpředmětné, nemají řešení, tudíž ani smysl. Přidržev se této rady, vydal by se Suchý možná ještě zajímavějším směrem.
Ke Fej: Zbloudilá loď a jiné povídky (Verzone 2017/ překlad Filip Lexa)
Ke (1964) je oceňovaným čínským prozaikem a působí jako profesor naratologie na pekingské univerzitě Čching-chua. Jeho styl evokuje především čínskou krajinu a proměnlivost jejích nálad během dne i roku. Dále se opatrně dotýká času velnutého do lidských životů a převracejícího jejich běh i smysl. Nelineární pohyb vzpomínání pak plynule cestuje tisíciletou historií a kulturní tradicí země Středu. Po způsobu hudebních skladatelů bere autor erbovní motivy domácí literární klasiky a zabarvuje je tu ironicky, tu je problematizuje. Četné situace prozrazují, že Ke četl Kafku a že mu přišel na chuť. „Nic nelze změnit. Čas nikoho nežádá o svolení a rychle plyne vpřed, jeho už odvrhl a zanechal daleko za sebou."
Jang Ťiang: Šest historií venkovského života (Verzone 2017/ překlad Hana Bašová)
Významná čínská spisovatelka (1911 – 2016) vydala tento nedlouhý text poprvé roku 1981. Stylem nezúčastněného pozorovatele v něm zaznamenává svůj dvouletý pobyt na venkově ve škole pro převýchovu kádrů, kam byla odsunuta na počátku sedmdesátých let. Síla knihy spočívá v paradoxu: žena kultivovaná domácí literátskou tradicí a vyškolená na předních západních univerzitách je podrobena primitivním podmínkám negramotného a syrového prostředí odlehlé vsi, kde vládne přísná disciplína a namáhavá fyzická práce. „Já jedla málo, síly jsem mnoho neměla a práci jsem zastala jenom lehkou, ale plat jsem měla velmi vysoký... Cítila jsem, že si to nezasloužím, ale nikdo nebral mé trápení vážně." Paradox na paradox.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
