Lze však říci, že máloco by působilo dramatičtěji nežli takový suchý výčet faktů: Normani, muslimové, Maďaři, Slované, domácí rozbroje, placení výkupného, ekonomické oslabování. Život západní Evropy v 9. století zaručeně nebyl poklidný."
Před dvanácti stoletími tedy přišli Maďaři do Evropy jako ekonomičtí migranti. Jejich premiér Viktor Orbán dnes prohlašuje, že „všichni teroristi jsou migranti". Jestliže platí, že Maďaři jsou migranti, stejně jako předci všech současných národů v Evropě, bude v jeho logice platit i to, že všichni teroristi jsou Maďaři? Jak dlouhá doba musí uplynout, aby potomci lidí přišlých na nějaké území odjinud přestali být považováni za migranty? Orbánův výrok je jen jedním z tisíců podobných dokladů morální paniky, kterou se snaží šířit ti evropští politici, kterým je jejich moc malá a kteří baží po jejím rozšíření za pomoci strachu. O instrumentalizaci „migrační krize" napsal nedávno zesnulý sociolog Zygmunt Bauman: „Tato krize slouží jako politicky korektní krycí jméno současné fáze věčné bitvy, kterou spolu vedou tvůrci veřejného mínění o dobytí a podmanění lidských myslí a pocitů."
Ročně přicházejí do Evropy statisíce lidí z jiných částí světa. V politické agendě se z tohoto faktu stala záležitost prvořadého významu například i v České republice, ačkoli fakticky se nás to vůbec netýká. A teď ještě chvilku poslouchejte. Jihoafrická republika má 53 milionů obyvatel, tedy zhruba desetinu počtu lidí žijících v Evropské unii. Víte, kolik uprchlíků pobývá v táborech na jihu Afriky? Tři miliony. Dovedete si představit, co by v EU nastalo, kdyby se dostala do situace srovnatelné s Jihoafrickou republikou a na jejím území se objevilo třicet milionů migrantů?
Zatímco se na vlně masových píárových akcí, jež zdarma poskytují naše média teroristům, k sobě tulí a blahem tetelí jinak bezvýznamné politické subjekty, ať už jde o jednotlivce v zajetí nostalgie po bývalé moci nebo o spříseženectva scházející se realisticky za úsvitu, politicky indiferentní občané unikají do virtuálních světů a klíče k nim neodkládají ani na minutu. Moudré mobily nabízejí alternativu světu, ve kterém se fyzicky nacházíme, ale jehož komfort vysychá. Jsme náchylní oddat se iluzi, že virtuálnímu světu velíme my, že je na nás, co k sobě pustíme a čemu se vyhneme. Tato iluze svobody typická pro narkomany a alkoholiky je nejsilnější ve chvíli, kdy se vlády definitivně ujímá droga. Ze světa příliš viditelné mechanické manipulace se uchylujeme do prostředí, kde nás alespoň na pár chvil problémy tak neobtěžují. Ale i tam jsme na cestě. Naprostou většinu své historie je lidstvo kočovné a i internauti migrují za kořistí. Svým způsobem jsme migranti všichni. Jako Apollinairův věčný Žid Isaac Laquedem.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
