------------------------
Ahoj Franto,
jsi hodný, že sis na nás kluky poruštěný vzpomněl.
Co se týče technických příprav jako zapojení zařízení a tak, to je v pohodě, ale než jsme to sem dostali, bylo to trochu ouvej. Třeba z Kamrdlíku jezdíme busem do vysílacího centra hroznejma oklikama, přes nadjezdy a objezdy - všude beton beton beton, protože oni ještě nestihli dostavět sjezd z obchvatu přímo k olympijskému centru. Ještě, že je Roman připravený na všechno (dneska ráno mě trochu zaskočil ujištěním, že kdyby něco, na křeče veze s sebou hořčík), i když musim říct, že na Rusy nikdo připravený být nemůže.
A nejvíc mě rozčiluje už dopředu, že nám to nikdo, kdo tu nikdy nebyl, neuveří. Oni tady mají všechno naaranžovaný pro kamery a foťáky, nedostavěný budovy překryli kompletně tkaninama, na kterejch jsou nakreslený fasády a uvnitř mužici teprve nosej cement. Připadáme si tady jako v obrovskejch filmovejch ateliérech.
I ty místní typy jsou prkenný jako béčkový herci. Usměje se tady jenom jeden z tisíce. Když někam vejdeš, nezdraví se tam. Chlad chlad, bída, prázdný obličeje.
Semafory jsou tu jen tak pro informaci, kdo by měl mít přednost, ale spoléhat se na to nemůžeš. Běžně jdeš na zelenou a profrčí auto, který si teprve uprostřed křižovatky všimne, že něco není v pořádku, na chvilku ubere gaz, ale pak to profrčí.
My s Romanem, abychom nezašli hlady, jezdíme co dva tři dny do 50 km vzdálenýho Soči a vozíme jako Češi v 80. letech v baťozích konzervy s rybičkama. Ale do vlaku nás pustit nechtěli. Rybičky jsou zakázané, jídlo je zakázané. Proč? Koukáš do tváře ruskýho kontrolora z asi 15 ti centimetrů... nic v ní neni. Automaticky na Tebe mluvej rusky, když chceš, aby Ti to řekl anglicky, je to na něj moc. Místní obchody jsou zavřený, kluci našli jeden, kde jsou dámský vložky, brambůrky a plyšový medvědi. Když se ptali, jestli nemají něco k jídlu, paní spiklenecky prozradila, že přivezou čokoládičky.
Tady ve Vysílacím centru je McDonalds, který má otevřeno od 12 do 18. Ti mají havaj. Než pořešíš pár technických fines u nás ve studiu, už zase zavíraj. Já, kterej se kdysi zařekl, že do mekáče jenom na hajzl, jsem si v jednom z obchodě v Soči ze zoufalství dal jednoho placatýho hamburgera, ale to kručení to jenom rozdráždilo.
Místní taxikář nám říkal, že tady všude okolo byly ještě před pár lety bažiny. Škoda, že to tak nenechali. Museli se tady strašně nadřít a vůbec to nedává smysl. Stromky jsou zapíchaný do kamenitý rozmočený hlíny a protože se vyvracej a raději schnou, jsou všechny chycený třema čtyřma lanama a zakolíkovaný do půdy. Skoro nikde neni tráva a tak to posypali takovou tou zelenou barvou, zřejmě tou samou, co se sype na modely železnic. Uprostřed bahnitý ulice bez výsledku klidně zametá paní malym košťátkem zaprasenej chodník; třínohý pes zběsile pobíhá před nádražím a vyštěkává lidi - to je tak symbolický pro celý tohle nesmyslný dílo...
Všude hraje ruský chemický techno, v autobusech, z tlampačů na ulicích. Pán ve vlaku, co si povídal s Romanem, pokyvoval hlavou, ukazoval na kýčovitě nasvícený betonový hrady a mlaskal, jako že je to nádhera, že se jim to povedlo. Původní slumy - kde jsou na sobě baráčky natlačený někdy jen cca metr a půl od sebe a třeba zábradlí balkónku (který je zničehonic jakože v řeckym stylu) čumí sousedovi div né oknem dovnitř - obehnali plechovým plotem, na kterym jsou nakreslený dřevěný prkna.
Pozitivní je tady vždycky hezký ranní východ Slunce, to vypadá opravdu pěkně a svítí ve zvláštním úhlu. Taky si tady dvě sympatický holky před dvěma dny krásně zpívaly u prodeje večeří, ale to jídlo jsme si nedali. Nemáme na něj, teda pár večerů jo, ale do konce měsíce bychom museli slušně podojit i radiožurnálovou Visa kartu a to by potom možná nebylo v Praze na platy. A kdo si to jídlo dal, říkal, že bylo studený.
Naše ženy nás už po telefonech napomenuly, že jsme strašně negativní, že přece ty fotky, co jsme poslali, nevypadaj tak špatně. Na to jsou tady mistři, jak jsem psal: fotil jsem třeba ošklivý pobřeží s rezavejma železobetonovejma molama a rozpadajícíma se budovama na břehu a na tý fotce to tak zvláštně všechno splyne v jednom jasu rozzářeného slunce, že to vypadá, jak z katalogu cestovky.
Jo a taky se nám v Soči stalo, že jsme koukali přes výlohu do jednoho bufetu a viděli jsme tam normální jídla. Vlezli jsme dovnitř a zblízka zjistili, že žádný jidla, největší pochutka je tam tzv. Butěrbrot - ty vole Chleba s máslem a nebo něco extra Chleba se salámem!
Už se těšíme, až začne olympiáda, že bude spousta práce a my si nebudeme uvědomovat, kde jsme.
Tak na vás myslíme a říkáme si: "To je dobře, mámo, že jsme si konečně někam vyrazili, viď?" A v lichej den máma - Roman pokyvuje a znervózňujeme mě, když už mu to přeskakuje na smutné: "Da da, maminko."
Mějte se tam pěkně, jen co budeme mít nějaké další pozitivní zprávy, napíšeme je.
I za Romana vás zdraví Roman
--------------
Óda na OH v Soči 2014
Inu v Soči, to se močí !
Žádné okolky - kluci i holky
jsou na jedné palubě,
jinak jim dá Putin po hubě.
Kdo dřív přijde, ten dřív sere,
zatímco mu oděv mužik bere.
Kdo nestíhá a dá to do gatí,
tomu OMON s chutí namlátí.
Oh, jak vyspělý to národ,
když má takovýto záchod !
P.S.
Není to jen pouhá legrace, nýbrž i foto-inspirace :
Pro hradního pána Miloše, až dá použitý papír do koše,
i hejtmana Šlajse, pakliže tam s ruským bratrem zajde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
