Očekávání jsou nastavena zhruba na minulých úrovních, takže poměrně vysoko, i když už ne tak jako ve druhém čtvrtletí, které přineslo velmi silný růst HDP v této části Evropy. Přesto by mělo jít o výsledek, který naznačí pokračování solidního ekonomického růstu ve většině zemí měnové unie. Dobře našlápnuto přitom nemá jen průmysl, ale v podstatě většina odvětví včetně finančních služeb. Na chvostu v posledních měsících podle PMI zůstával v eurozóně pouze realitní trh a turistický ruch, ale i v tomto případě se index nepropadl pod hranici 50, která je pomezím mezi růstem a propadem.
Zajímavé bude sledovat, zda se v komentářích o PMI v průmyslu neobjeví výtky firem vůči silnému euru, které se časem pro některé může stát překážkou jejich dalšího růstu. Dosavadní čísla z eurozóny vedla k přehodnocování výhledů směrem nahoru a PMI zřejmě tento pozitivní scénář podpoří.
Už na začátku září by s novou prognózou měla přijít i samotná ECB. I od ní očekáváme, že se na vývoj ekonomiky bude dívat mnohem optimističtěji, což ovšem zatím neznamená, že na něj bude nějak reagovat. Přece jen zásoba slov o rizicích v podobě nízké jádrové inflace, slabého růstu mezd, případně silného eura, je stále k dispozici. Na druhou stranu ovšem pod „tíhou“ dobrých dat nemůže ECB odmítat jednat permanentně.
Proto očekáváme, že zřejmě v říjnu už nastíní svůj záměr ukončení politiky kvantitativního uvolňování, díky němuž se mj. stala největším věřitelem zemí eurozóny. Během QE už ve svém portfoliu nashromáždila dluhopisy v hodnotě 1,7 bilionů eur a včetně předchozích programů tak již do konce července nashromáždila dluhopisy za více než 2 biliony eur. Stala se tak velmi významným hráčem na bondovém trhu a je otázkou, jak (či zda vůbec) se bez něj některé národní dluhopisové trhy dokážou obejít. A proto nakonec stabilně dobrá data z ekonomiky stále ještě nemusejí znamenat návrat ke staré dobré měnové politice.
Petr Dufek
finanční analytik
autor: PV