Teprve nyní, v souvislosti s šířením poplašných zpráv (Fake news), že se již Muchova Slovanská epopej do republiky nevrátí (podle na tzv. sociálních – řekl bych spíše asociálních – sítí měla být zabavena v souvislosti s arbitráží s firmou Diag Human) jsem se seznámil s rozhlasovým rozhovorem (kdo rozhovor vedl, jsem nezjistil) s profesorem sociální a kulturní antropologie p. M. C. Putny, k tomuto dílu (viz). Poněvadž Putnovy názory mohou ovlivnit i další osudy Muchova díla, pokládám za nutné se k nim vyjádřit.
Úvodem podotýkám, že jsem se Slovanskou epopejí z ideologického, resp. lépe řečeno z ideologicko-kritického pohledu – tedy tak, jak se jí zabývá prof. Putna – nikdy nezabýval. Sám jsem ji viděl jen jednou, a to před řadou let ještě v Moravském Krumlově, tedy nezrestaurovanou (což samozřejmě na obsah díla nemá žádný vliv) a zabýval jsem se celkem povrchně jen malbami (vzpomínám si např. na Komenského) – opakuji bez dalších kritických myšlenek. Epopej mne nijak zvláště nenadchla, neboť mne zajímá jiný druh výtvarného umění, ale rozhodně jí musím přiznat výtvarné hodnoty – Mucha prostě malovat uměl! Navíc je to dílo již rozsahem ve světovém malířství ojedinělé (resp. rozsahem srovnatelné jen s mála díly světového malířství)!
Stejně jako prof. Putna si myslím, že tzv. slavjanofilství sloužilo a slouží ruským imperiálním zájmům. Mimochodem již dříve tuto myšlenku vyslovil K. Marx. Myslím, že to byl dokonce on, kdo s ní přišel. A šel ještě dál – tvrdil, že vzniklo v pracovnách tajných službách Ruského impéria (Marx Rusy opravdu „nemusel") s tím, že to jsou právě Češi, kteří Rusům skočí na lep a rozbijí Rakousko. Fr. Engels navíc prorokoval, či přímo hrozil, „celým reakčním národům", to je těm, které se postaví proti „pokrokovým" Němcům, tedy především Čechům, zničení(m) (viz např. K. Kautsky: „Sozialisten und Krieg", Orbis, Prag, 1937). Na druhou stranu stavěli-li bychom se takto kriticky, jak to činí Putna i k dalším dílům z přelomu 19.–20.století (a starším – Slávy dcera), a to i státoprávním(!) - vzpomeňme, že Masaryk chtěl protáhnout slovansko-český stát až do Chorvatska – museli bychom odsoudit a z české kultury vyřadit ledacos, co k české historii, kultuře a dějinám neodlučitelně patří.
To ovšem neznamená, že bychom se díly minulosti neměli zabývat kriticky, právě naopak, ale neměli bychom je jednoduše a jednostranně zavrhovat. Jak se říká vylévat s vodou z vaničky i děťátko.... A ještě něco: p. prof. Putna k potvrzení své teze, jak mizerné malůvky ten Mucha vytvořil, cituje i J. Čapka – to není podle mého názoru správný přístup. Čapek byl příslušníkem následné tvůrčí generace, tj. generace, která se proti té předchozí kriticky vymezovala. Vzpomeňme např., jak negativně se např. vyjadřovali V+W ve Westpocketce o Ibsenovi – Ibsen ale jistě (dnes) není na divadle hrůza. Za zcela scestnou pokládám (na rozdíl od p. Putny vyslovuji svůj názor a nikoliv jediné objektivní hodnocení, což se on o svých názorech domnívá, že jsou) Putnovu úvahu, o tom jak Mucha měl výčitky svědomí vůči Čechům, že pracuje v zahraničí, a tak jim chtěl něco dát: každý tvůrce má nějakou motivaci své dílo vytvořit, to však žije vlastním životem a posuzovat je na základě – navíc vyspekulovaných – motivů vzniku, je zavádějící.
Petr Feyfar
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
autor: PV
