zidentů středoevropských zemí na Jaltě. Mezitím bylo sice toto setkání zrušeno, protože účast odřeklo jedenáct hlav států, ale to na principu samozřejmě nic nemění.
D. Streit míní, že se tak Václav Klaus přidal ke kampani, která se pod falešnou záminkou vměšuje do vnitřních věcí Ukrajiny, a promeškal příležitost zůstat nestranným. Argumentuje, že bývalá premiérka Tymošenková si vězení zaslouží, což si složil z otevřených zdrojů. Míní, že „po obyčejném člověku, který by byl nespravedlivě kriminalizován by neštěkl ani pes“.
Na Václava Klause v této souvislosti zaútočil také tradičně místopředseda socialistů pan Zaorálek – zase z opačné pozice. V Lidových novinách napsal, že český prezident se rozhodl k bojkotu jaltského setkání až poté, co věznění Tymošenkové kritizoval ruský prezident Medvěděv. A do třetice se do prezidenta obul Karel Schwarzenberg, když v Právu prohlásil: „Několik hlav středoevropských států se rozhodlo na Ukrajinu nejet, prezident Klaus se připojil. Já bych se rozhodl jinak. Je opravdu na každém, jak se rozhodne...“
Před závorku vytkněme, že ať by Václav Klaus udělal cokoli – třeba že by neudělal nic – byl by předmětem stejných útoků, jen s opačným znaménkem. Reagovat na folklór nactiutrhačných výroků od jeho dvou posledně jmenovaných politických odpůrců vlastně nemá smysl. Pan Zaorálek buď vědomě lže, anebo, což je horší, ani si nezjistil, že Václav Klaus odřekl svou účast na Jaltě ještě před vyjádřením prezidenta Medvěděva. Je ostatně pikantní, že právě on, socialista bolševického typu, se tak konjunkturálně postavil do řad opožděných bojovníků proti všemu ruskému, rozuměj sovětskému, pubertálně líčících prezidenta Klause jako agenta Moskvy. Ovšem pan Zaorálek je nevyléčitelně nemocný nenávistí a intelektuálně insolventní, takže jeho výroky nelze brát vážně.
Tutéž lež nicméně použil také K. Schwarzenberg. Je od Zaorálkovy odlišná snad jenom tím, že nedopatřením současně kritizuje postoj svých německých a rakouských přátel – ovšem z pozice ministra zahraničí. Jenže otřít se o prezidenta je TOP havlistovi sladší nade vše.
Smysl má pro mě proto zabývat se vážněji pouze postojem Dušana Streita – neboť se objevil na portálu, který se snaží být programově pravicový a konzervativní. Dokládá tím ideový zmatek v hlavách mnohých, kteří se domnívají, že se právě s takovým programem identifikují.
Nejprve připomenu, že Václav Klaus se již loňského srpna obrátil dopisem na ukrajinského prezidenta Janukovyče. V něm vyjádřil znepokojení nad procesem s bývalou premiérkou – a to ze zásadních důvodů: V demokraciích je totiž vyloučeno, aby politická rozhodnutí politických konkurentů byla předmětem jejich osobní kriminalizace. Za politická rozhodnutí nese premiér „pouze“ politickou odpovědnost a jeho „soudci“ mohou být toliko voliči v následujících volbách.
Pokud by tomu mělo být jinak, jsme zpátky v bolševismu, kde premiéři, tajemníci či ministři odcházeli z kanceláří rovnou do koncentračních táborů či na popraviště. Jenže tehdy nešlo totiž o politiku, ale o její falešnou masku, tragickou karikaturu, o mocenský boj „jinými prostředky“. Pokud bychom na něco takového přistoupili, jsme u receptů „doktora“ Sládka neblahé paměti, temných radikálů z „Holešovské výzvy“ či neokomunistických intelektuálů, revolucionářů Gála a Rychlíka. Jejich „Vraťte nám stát!“ , s požadavky přístupu nevolených vyvolených ke složkám tajných služeb, je pokusem oprášit Výbory pro veřejné blaho a gilotiny – tentokrát v „sametové“ mediální podobě. V každém případě jde o konec politiky a demokracie.
Pokud si pan Streit toto neuvědomuje a nepokládá se za revolučního levičáka, hodně mě zklamal. Nevím, zda premiérka Tymošenková vyjednala dobrou „plynovou“ smlouvu pro Ukrajinu – v situaci celoevropského nátlaku to asi nebylo jednoduché. Už vůbec nepatřím k těm, kdo si myslí, že tato politička byla lilium. Je ale pro mě vyloučená představa, že prezident demokratické země nedá razantně najevo, že odmítá metody politického boje, v nichž účinkují tajné služby, ilegální, do médií „uniklé“ odposlechy, hrozby uvězněním nebo dokonce věznění politiků za jejich politické „delikty“. To si může dovolit pan Schwarzenberg, přestože je ministr zahraničí, neboť jeho totální mediální nedotknutelnost mu umožňuje říkat a dělat, co se mu zlíbí – a nemyslet si vlastně nic, kromě ošetřování svých soukromých zájmů. Václav Klaus je na tom přesně opačně.
Petr Hájek
Vicekancléř prezidenta republiky
Psáno pro EUserver.parlamentnilisty.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Petr Hájek
