Národem lomcuje „případ Babiš“. Alespoň to tak musí připadat každému, kdo ještě definitivně nerezignoval na konzumaci médií hlavního proudu, Českou televizí počínaje a všemi tiskovými a internetovými médii (zčásti dokonce včetně těch Babišových) konče. Je to kampaň tak masívní, že zastiňuje i stálý „boj“ pražské kavárny proti Donaldu Trumpovi – nebo s ním jede paralelně.
Jenže ve skutečnosti národem žádná „kauza Babiš“ necloumá. Nejen pro to, že je nepřehledná a složitá, pro běžného člověka neuchopitelná. Především však z ní přímo trčí, že na zvednuté mediální vlně surfují Babišovi političtí soupeři ve svém závodě o život – a lid nanejvýš znechuceně přihlíží:
V jedné řadě Miroslav Kalousek (TOP 09) i Bohuslav Sobotka (ČSSD), Petr Fiala (ODS) i Vojtěch Filip (KSČM), Kavčí hory (Pražská kavárna) i Mediální impérium Zdeňka Bakaly (Havlisté). V tomto smyslu jde o fenomén, který stojí za pár řádek.
Jak zbytečné míti Filipa
Skoro by se zdálo, že volby mají být už příští měsíc a kampaň „Všichni proti kuně v kurníku“ právě vrcholí. Správně to (jako obvykle) pochopil jediný z útočníků, předseda komunistů. Navrhl, aby si sněmovna odhlasovala „rozpuštění“ – a volby byly už na jaře, ne až za tři čtvrtě roku. Jenže tak tvůrčí myšlení ostatní nemají (ani peníze, ani dobojované zápasy o místa na kandidátkách), takže jeho návrh ihned padl pod stůl.
Vojtěch Filip si totiž uvědomil, že takto vybičovaná kampaň se brzy zlomí. Nebude čím ji krmit, nebude jak ji stupňovat. Obrátí se proti jejím tvůrcům – a popravčí četa sama skončí na popravišti. Ve výsledku bude opět profitovat Andrej Babiš. V jeho už tak dosti mohutném elektorátu, a patrně i v docela početné části příznivců jiných stran (na místě prvním socialistů, ale také komunistů) zůstane pouze pocit: Je to nespravedlnost, všichni proti jednomu.
Všeci kradnů
A také hlodavá otázka: Pročpak se ho asi všichni ti tajtrlíci tak bojí? Na to dává Velký Andrej od počátku svého působení stále stejnou odpověď. Snadno zapamatovatelnou, odpovídající lidové zkušenosti – a vlastně pravdivou: „Všeci kradnů, a chtějí mě proto vytlačit z politiky, aby si to tady zase rozkrádaly ty tradiční strany.“
Občan obecný je proti tradičně prolhanému mediálnímu řevu už docela odolný. Proto intuitivně dospěje k závěru, že ten trochu komický šéf Agrofertu má asi pravdu. Jinak se to přece nedá vysvětlit. Babiš přinesl blahobyt, naplnil státní kasu, kamarádí se s populárním prezidentem Zemanem – a těmhle uřvaným šaškům z vlády a parlamentu prostě asi moc kouká na prsty. A na podzim to tam tomuhle „nepolitikovi“ půjde s pocitem zadostiučinění „naházet“.
Koneckonců by se ani nic tak strašného nestalo. Představa, že se konečně zbavíme všech těch Kalousků, Sobotků a spol. je přímo líbezná. Má to ale jeden háček. Ukazuje na něj druhá kauza, která „stereo“ doplnila první, coby domněle další bič na Babiše. Tam už jde o něco opravdu vážného.
Jenže v tom mediálním rachotu to už pochopitelně nikoho nevzrušuje. To, co tupí politici a média předvádějí, vystihuje přesně známé latinské přísloví: Hory pracují k porodu – a na svět přijde směšná myš.
Kruh se nestačil uzavřít
Žvanění o tom, že si Andrej Babiš coby podnikatel „optimalizoval daně“ ve snaze ušetřit na odvodech do státní kasy, je... nic než žvanění. Tehdejší ministr financí Kalousek prostě udělal (pro své kamarády) šílený zákon, který Babiš (stejně jako tisíce dalších) využil.
Jestli se při tom pohyboval na hraně jiného zákona, je voličsky nezajímavá otázka pro tlupu velmi drahých právníků. Ale především je nebetyčná drzost a morální kýč, když mu amorální redaktoři ČT (!) a bezcharakterní premiér Sobotka kladou sugestivní otázky, zda jednal „eticky“.
Jenže vedle toho skončila práci parlamentní vyšetřovací komise „na Šlachtu“. A světe div se, tentokrát se shodla na verdiktu. Policejní reorganizace, kvůli níž „elitní detektiv“ (dosud neznámý eufemismus pro těžký psychiatrický případ) odešel od policie a spolu se skupinkou nejvyšších prokurátorů a novinářů s ČT v čele chtěl vyvolat protivládní puč, nebyla spiknutím. Naopak.
Vyšetřování ve skutečnosti odhalilo spiknutí prokurátorů a části „elitní“ policie. Padla dvě trestní oznámení. Teprve teď Andrej Babiš a jeho ministr „spravedlnosti“ Pelikán, důvodně šílejí. Kruh totalitní moci se jim totiž zatím ještě nepodařilo uzavřít.
Nedokončené spiknutí
Na počátku je pokus o přijetí napohled bezvýznamné (pro veřejnost nesrozumitelné) novely zákona o státním zastupitelství. Momentálně je u ledu, protože i zbabělí politici se lekli, že bychom se v mžiku stali prokurátorskou republikou (a oni „v teplácích“) – a skončil zpátky u Pelikána. Bradáčová, Ištvan, Šlachta a spol. (krytí Nejvyšším státním zástupcem Zemanem) se díky tomu zatím nemohou stát nekontrolovanou mafií, která by z pozadí „vlastnila“ byznys i politiku.
Odposlechy na všechny a na všechno by vytvořily dostatečný vyděračský bič – a spřízněná média by pak politiky „vyměňovala“ podle zadání a bez voleb. Bradáčové (a spol.) vazby na americkou ambasádu – dokud jí kraloval velvyslanec Schapiro – by je učinily absolutně nedotknutelnými. Stát ve státě pro nevolené vyvolené.
To padlo zčásti zvolením Donalda Trumpa a Schapirovým okamžitým vyhazovem – a teď také verdiktem parlamentní komise. Celá ta prokurátorsko-policejní banda, proti níž se (důvody jsou vedlejší) obdivuhodně statečně postavil ministr vnitra Chovanec, dostala další ránu. A jejich převodní vládní spojka Andrej Babiš (a Pelikán atd.) rovněž. Nebo spíš – ti především. Ale nic to neznamená. Jen odklad.
Bude hůř
Babiš zatím zaparkoval Šlachtu pod sebou na celní správě. Náměstkem ředitele s královským platem se stal na jeho pokyn – a vytváří paralelní policii. Zde bude čekat do voleb. Až Babiš usedne do premiérského křesla – a to je při tuposti jeho politických soupeřů prakticky jisté (viz výše) – udělá ho svým hlavním policistou (jaká to bude funkce, je lhostejné).
Pelikán opět vytáhne (a Babišův parlament odmává) zákon o státním zastupitelství. A šéf Agrofertu uchopí moc tak pevně, že mu ji již nikdo z rukou nevyrazí. Je trochu žalostné, že si to neuvědomuje ani prezident Zeman. Své znovuzvolení by si při troše šikovnosti – a tu má – dokázal zařídit i bez Andreje Bureše.
S ním se stane definitivně vězněm na Hradě, pouhou figurkou, která buď bude poslouchat jako hodinky – nebo jej policejně-prokurátorská mafie na Babišův pokyn zlikviduje. Případ protokoláře Jindřicha Forejta byl jen takovou malou sugestivní ukázkou.
Pokud sledujeme současnou kampaň proti Babišovi z tohoto úhlu, je to skoro na zoufání. Je tak absurdní, hloupá a kontraproduktivní, že nelze vyloučit, že si ji na sebe ušil sám pretendující majitel Agrofertu Česká republika.
Vypadá to prostě, že bude hůř. Ale naděje neumírá. Naštěstí platí také jeden „nebeský“ zákon, na který ani vítězný Andrej Babiš nedosáhne:
Žádný plán nikdy nevyjde.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
