Petr Hájek: Zatčení a obvinění Adama Bartoše je vraždou zbytků svobody. Nedotknutelní levičáci

Adam Bartoš, předseda Národní demokracie, byl těsně před Prvním májem zatčen, obviněn, vyslýchán a přespal ve vězení. Obvinili ho za jeho politickou a publikační činnost. Hrozili mu vazbou (vězením bez soudu), a teprve když slíbil, že „bude hodný“, zase ho pustili. Pokud tato sekvence státního násilí proti politickým a občanským svobodám – projevu a slova na místě prvním – někomu připadá jako premisa scénáře švejkovské frašky, má pravdu a přesto se mýlí. Věc je mnohem vážnější.

S dobou před sto lety, kdy Jaroslav Hašek psal svůj světoznámý satirický opus z rozpadajícího se rakouského „kotle národů“, má společný jen právě ten počínající rozpad ještě většího „kotle“, v němž se mají historické státy úplně rozpustit. Tak daleko nešlo ani Rakousko. O tom, že by císař organizoval masový import mohamedánů a mouřenínů do impéria, aby změnil genetické, sociální a náboženské parametry „svých národů“, ani nemluvě. Historie se přesto opakuje – tentokrát jako tragická fraška.

Oslava zvrácenosti

Všechno je po sto letech jinak – a přece stejné, jen daleko horší. Máme sice na místo monarchie republiku, a to dokonce „svobodnou a demokratickou“ (jak o sobě skrze své vládce sama tvrdí), ale za veřejně šířené politické názory a přesvědčení se dál chodí do vězení. Ovšem pouze za ty „nesprávné“. Jaké jsou naopak ty správné, určuje bez demokratické legitimace monarchický Brusel a média. Respektive od nich odvození (brutálními propagandistickými kampaněmi médií) zákonodárci a nikým nevolené „elity“ takzvaných nevládních organizací.

K tomu, aby dnes člověk věděl, co je „správné“, nemusí číst noviny, nebo sledovat rozhlasové a televizní zpravodajství, případně nosit seznam, do kterého by občas nahlédl, aby nepadl do rukou policejním Bretschneiderům. Stačí vědět, že cokoli je nepřirozené, zvrácené, deviantní, odporující tradicím, zkušenostem předchozích generací a přirozenému řádu světa, všechno, co vede k destrukci historických států a národů – je správné. A to ostatní je logicky nesprávné, a proto stále rychlejším tempem kriminalizované.

Proces má tradici

I ti Bretschneideři jsou stejní, jen mají jinou podobu než za hostinského Palivce. Jmenují se „odposlechy“. Jejich podstata je elektronická a – narozdíl od tajných za Františka Josefa, Masaryka, Hitlera, Gottwalda či Husáka – jsou všude. V hospodách, ložnicích, kancelářích, mobilech, počítačích a brzy již také v čipech, které mnozí jako senzační technologickou novinku a „pomůcku“ nadšeně přivítají – a ještě si ji zaplatí.

Také práce s „delikventy“ se modernizovala. Různé typy „uniklých odposlechů“ nesprávných názorů (soukromých hovorů, politických či obchodních vyjednávání) vzápětí zaplní média. Následuje štvanice, mediální lynč, aby lid i bez soudu (a souvislostí) věděl, že byli odhaleni darebáci, nepřátelé svobodného a demokratického státu. Teprve pak přijdou ti s „klepety“, aby za „zločin myšlení“ (Orwell) transportovali „provinilce“ za katr. A začíná Proces, který si naopak obvykle nezadá s tím, který tak úspěšně popsal jiný velký pražský židovský spisovatel Franz Kafka. Na něco však ani jeho fantazie nestačila.

Vězením ke svobodě

Třeba na to, že to jsou údajně na státu nezávislá média, která s velkým rachotem „kontrolují“, zda byl občansky, lidsky a kariérně jimi předtím popravený bídák také formálně odsouzen – a odklizen do vězení. Jen málokterý „talár“ má odvahu jim vzdorovat. A pokud přece jen – pak nastupuje tlak novinářů na odvolací soud a mediální skandalizace onoho „neposlušného“, který nepřítele státu nepotrestal podle mediálních not. Příkladů z poslední doby máme bezpočet.

Teď se to přihodilo Adamu Bartošovi. Otci rodiny s malými dětmi nyní hrozí, že stráví pár let za mřížemi. Nic neukradl, nikoho nezabil ani nezranil, zato šířil „nesprávné názory“. Státu se to nelíbí, proto se jej tímto způsobem pokusí „napravit“. Vždyť vězení se jako za minulého režimu stále říká „nápravné zařízení“. Dokonce nejen za toho minulého, ale i předminulého. Tehdy to měli věznitelé dokonce napsáno nad branou: Arbeit macht Frei (Prací ke svobodě).

Dnes už jsme dál, v žaláři se pracovat nemusí. K nápravě chápaní a podřízení se „specifické“ svobodě současnosti stačí vězení samo – nebo jen jeho hrozba. Aby potenciální delikventi věděli, že to stát myslí vážně, je potřeba občas někoho podrobit onomu demonstrativnímu kafkovskému Procesu. Obvykle ty, kteří jsou (médii) označeni za „pravicové extrémisty“. Ti domněle levicoví – od anarchistů po „sluníčkáře“ – jsou naopak státem (Berlínem, Bruselem) chráněni.

Když dva dělají totéž

Zrovna před pár dny osvobodil jeden z „mediálních“ soudců jistou mladou ženu – levicovou aktivistku. Jak by ne, vždyť ta dobračka jen zaútočila na policistu, který právě plnil svou povinnost: Umožnit legálnímu průvodu právě oné Národní demokracie Adama Bartoše volný průchod ulicí, kterou levičáci blokovali. A zatímco se snažil odstranit z cesty přítele oné „aktivistky“ (opačný termín než „extrémisté“), mladá žena se na strážce pořádku vrhla a poranila mu rameno.

Onen soudce ji nejen osvobodil, ale rozsudek také doplnil „pokrokovým komentářem“: Jednak se prý policistovi dohromady nic nestalo, jednak si státní moc měla raději všímat symbolických „šibenic“, které nesli „extrémisté“. Kafka i Hašek současně. Ony „šibenice“ se někomu líbit mohou, jiným mohou připadat nevkusné. Podle toho by měl občan v demokracii získat podklad k rozhodování ve volbách. Ve středoevropské euro-totalitě jde o podklad k trestnímu stíhání za „nesprávné názory“.

Že jde jen o reprízu, neboť levičáci (aktivisté) již nejednou v minulosti požadovali a požadují nejen „smrt kapitalismu“, ale také vyzývají k likvidaci mediálně lynčovaných (jde tedy o „správný názor“) politiků od Zemana a Klause po Nečase a spol.? Jakápak rovnost před zákonem? Držme se v tomto případě výjimečně staré moudrosti: „když dva dělají totéž, není to totéž“. A soudruhu soudci zatleskejme. Příště dostane na stůl významnější případy. Kdo umí, umí, kdo neumí, ...

Nic není náhoda

Adam Bartoš byl zatčen vzápětí po „akci Kavárna“. Tedy posprejování několika podniků, v nichž se scházejí „aktivisté“. Ti se „správnými názory“, protože patří k vládou zřízené „nevládce“, organizaci s pěkným českým názvem Hate Free. Ta má za úkol hlavně organizovat lepší atmosféru ve společnosti jako přípravu pro imigrační invazi vetřelců, především mohamedánů. Vše ukazuje k tomu, že šlo o místní aplikaci „operace pod falešnou vlajkou“, tedy že sprejování zorganizovala právě pražská kavárna.

Kolem této směšnosti vláda málem vyhlásila výjimečný stav, pro Českou televizi to byl důvod k několikadenní propagandistické vlně. Teď už je klid a ticho po pěšině, stejné, jako zavládlo po obdobné „akci Klinika“. Ale ve „vzrušené atmosféře“ byl vzápětí zatčen Adam Bartoš. Dobrá příprava. Nic není náhoda.

Ani to, že současně byl osvobozen ruský anarchista podezřelý ze žhářského útoku na dům ministra obrany. Státní zástupkyně sama žádala jeho osvobození. Přesto se chlapec s kroužky v nose odvolal, protože má být vyhoštěn za účast na posprejování věznice. Rusové jsou sice podle „kavárny“ největší nepřátelé lidstva – ale zase... není Rus jako Rus. Anarchista byl přece „aktivista“ („správný názor“). Samozřejmě, že odvolací soud jeho vyhoštění zruší. Jen se o tom už (z hlavních médií) nedozvíme.

Veselá cesta do pekel

Strana Národní demokracie – Ne Bruselu je legální. Nikdo ji nezakázal – když už v té naší „vyspělé demokracii“ je vůbec nutné, aby stát politické strany „povoloval“. Adam Bartoš je její předseda. Spolu s bývalým místopředsedou Ladislavem Zemánkem již byli obviněni z jiného „zločinu myšlení“: Týkal se vraždy Anežky Hrůzové. Vraždy dávné, dodnes neobjasněné. Umístili u jejího hrobu tabulku s „nesprávným názorem“ na „židovskou otázku“. Správný názor říká, že žádná taková otázka neexistuje. Narozdíl například od „České otázky“ tatíčka Masaryka. Hašek a Kafka současně.

Adama Bartoše nemusí mít každý rád. Sám jsem přesvědčen, že politické cíle, které jeho strana má, by byly mnoha potenciálním voličům sympatičtější, kdyby je šířil pomocí obratnějších metod. Například vytváření různých seznamů pokládám za nakročení do blázince. Ne pro to, že jsem se sám na jednom z nich ocitl: Jsem prý Žid. Mého tátu věznili nacisté několik let v koncentráku (Arbeit macht Frei) a důkladně jeho „rodokmen“ do sedmého kolena prověřili. Třeba nebyli tak pečliví jako Adam B.

Budu však do krve hájit jeho právo tvrdit i pitomosti tohoto druhu. Pouze ho nebudu volit, protože si myslím, že si nepočíná zodpovědně – přestože s mnoha myšlenkami Národní demokracie souhlasím. Budu ho hájit, neboť jsem si jist, že kriminalizace nepohodlných politiků (a publicistů) je nikoli cestou do Švejkova veselého blázince, ale do pekel.

Adam Bartoš byl zatčen, obviněn a velmi pravděpodobně skončí i ve vězení. Totalita nejenže chatrné zbytky našich občanských svobod požírá, ale už při tom i mlaská. A usilovně pracuje:

Arbeit macht Frei.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.