U nafty obsahující minimálně třicetiprocentní obsah tzv. bioložky jde dokonce o 85% ze spotřební daně. Neliší se tím nijak zásadně od kolegů z drtivé většiny členských zemí Evropské unie.
V loňském roce tímto způsobem získali ze státního rozpočtu necelé dvě miliardy korun. Vláda dnes rozhodla o tom, že zmiňovaná výhoda by měla skončit. Svůj krok zdůvodňuje úsporami ve výdajích státního rozpočtu. Vzhledem k jejich celkovému objemu, který přesahuje hranici bilionu korun, to není zrovna velká částka. Zároveň tímto krokem kabinet posouvá tuzemské farmáře do velmi malé skupiny států. Tzv. zelenou naftu nemají v Bulharsku, od začátku loňského roku na Slovensku a od prvního ledna příštího roku na ni nemohou spoléhat ani v Rakousku. Ve všech zbývajících zemích Evropské unie zmiňované zvýhodnění existuje, byť se podmínky, jak na ně dosáhnout, liší.
Nelze se divit tomu, že zemědělci dnes dopoledne vyjeli na silnice a blokovali na nich provoz. Naštvali tím sice řadu řidičů, na postoji vlády však nic nezměnili. Kabinet v době konání protestů potvrdil, že tzv. zelená nafta skončí. Ministři argumentují tím, že odstraní zvýhodnění jedné části farmářů vůči druhým. Tzv. zelená nafta se totiž netýkala těch, kteří byli zaměřeni na živočišnou výrobu. I když to nemuselo platit bez výhrad. V momentu, kdy zemědělci vedle dejme tomu chovu dobytka, pěstovali na poli krmení pro něj, mohli v rámci rostlinné výroby na daňovou výhodu dosáhnout.
Ti, kteří na vracení části spotřební daně měli nárok, by mohli podle odhadů zrušením dotace přijít o pět set až dva tisíce korun na hektar. Propočteno na jejich celkové náklady by mělo dojít k jejich navýšení o zhruba tři procenta. To by se nemuselo dramaticky projevit v cenách potravin. Tím spíš, že jsou určovány tvrdou zahraniční konkurencí. Obecně problém tuzemského zemědělství spočívá v tom, že se musí vyrovnávat s rozdílnými podmínkami ve srovnání s kolegy z Evropské unie.
Další potíž spočívá v tom, že plošné vyplácení některých dotací umožňuje, aby se dostávaly i k těm, kteří je vlastně nepotřebují. Jiné zase míří k těm, kteří se spíše podílejí na devastaci krajiny, než na jejím obhospodařování. Peníze míří také do kapes těch, kteří se zemědělstvím mají společného pouze to, že pod pláštíkem údržby krajiny čerpají dotace a přitom danou půdu nijak viditelně neudržují. Naopak někteří farmáři, kteří volí ekologičtější přístup k přírodě a tím i ke své produkci, často na dotace dosáhnou v menší míře, než by si zasloužili. Takže sporná nemusí být pouze částka, která do zemědělství míří, ale hlavně to, jakým způsobem je využívána.
Navíc některá zvýhodnění mohou spíše produkci potravin zkomplikovat, než podporovat. Názorným příkladem mohou být tzv. biopaliva. Povinné přimíchávání biosložky do nich a daňové zvýhodnění přispěly k tomu, že se pole v Česku většinou žlutí, protože pěstování řepky se stává výhodným podnikáním. I když s rizikem, že při déle trvající nadprodukci by se z výnosného byznysu mohl stát propadák.
Zavádění nejrůznějších podpor farmářů či jejich rušení by mělo být posuzováno v širších souvislostech. Například v kontextu závislosti na dovozu zemědělských produktů z ciziny. V případě stoupající poptávky po určité komoditě a závislosti na jejím dovozu hrozí její výrazné zdražení. Proto nelze požadavky farmářů odbývat poukazem na možnost levnějších dovozů ze zahraničí. Zemědělství je příliš specifická sféra podnikání, kterou nelze úplně svěřit do rukou fungování trhu. Zároveň však musí být zachována zdravá konkurence a motivace k ekonomickému chování. Jak správně takovýto koktejl namíchat, o to se politici neúspěšně pokoušejí už desítky let. Je sporné, zda rušení tzv. zelené nafty zapadá do systému, jak tlačit na větší efektivitu tuzemských farmářů a zároveň je nestavět do nevýhodné pozice vůči zahraniční konkurenci.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
