Bedlivě sledovali kvalitu, kterou jednotliví členové cechu nabízeli zákazníkům, řešili spory, dbali o řádné postupy při vzdělávání učedníku, dohlíželi na tovaryšské a mistrovské zkoušky a pomáhali si navzájem v dobách těžkých.
Živnostníci spolu s lékaři, lékárníky a učiteli stáli v čele obecních zastupitelstev a do obecních rad přinášeli zdraví rozum a dnešními slovy řečeno ekonomický pohled. Obecní zakázky spravedlivě rozdělovali místním, neboť místní vytvářeli hodnoty a platili daně v místě.
Především to však byli lidé svobodní, kteří sice museli platit daně vrchnosti, nemuseli však robotovat a směli se s mírným omezením stěhovat. Všichni byli mistry svého oboru, kteří svou práci měli rádi a byli hrdí na dokonalost svého díla. Tento model přežil středověk i průmyslovou revoluci. Co nepřežil, byl nástup komunistické moci. Můžeme jen spekulovat proč čeští komunisté v čele s řemeslníkem – truhlářem Gottwaldem tak zatočili právě s živnostníky. Byla to snad osobní msta člověka, který nedokázal sám podnikat, a proto se dal na politiku nebo v Čechách obvyklá závist, co zcela zdecimovalo živnostenský stav u nás. V okolních komunistických zemích byly živnosti povoleny a komunismus ve východní Evropě přežily.
Listopadový konec vlády komunistické strany v roce 1989 otevřel naděje pro svobodomyslné a podnikavé lidi v Československu. Lidé se vrhli do živností. Předpokládali, že budou konečně svobodní a budou se mít dobře. Při malé privatizaci se předháněli v koupi obchodů, restaurací a provozoven za obrovské sumy, které mnohým z nich zlomily vaz. Ti, kteří šli do nájmů prostor, museli platit přemrštěné nájemné proto, aby zadlužení majitelé nemovitostí mohli platit úvěry a z nájmů provozoven dotovat regulované nájemné ve vyšších patrech nemovitostí, v nichž byla provozovna. Na radnice usedli sice vzdělaní lidé. Většinou však bez jakékoliv představ jak ochránit malá řemesla a živnosti ve městě. Někteří i úplatní. Díky jejich neznalostem, lhostejnosti a nezájmu se začali ve městech stavět super a hypermarkety, které v krátké době obchodníky ve městech zvětší části nebo úplně zlikvidovali. Velmi složitá situace byla i v nových městech, mezi které patří i Most. Zde prostě provozovny vhodné pro živnostníky, nebyly vůbec nebo jen v omezené míře. Lidé podnikali v kočárkárnách a v okrajových částech měst. Sem si zákazníci jen velmi těžko hledali cestu.
Další ranou živnostem je totální úpadek učňovského školství. Noví řemeslníci nejsou, ti co podnikají poslední čtvrtstoletí, přicházejí do důchodového věku a nemají nástupce. Cechy nebyly obnoveny a Hospodářská komora, která by je měla nahrazovat má tak omezené pravomoci, že přes veškerou snahu nedokáže zabránit přílivu neumětelů a dobrodruhů všech kategorií, kteří se vrhají do živnostenského podnikání buď bez zkušeností, nebo jakýkoliv znalostí. Stát je liberální ve vydávání živnostenských oprávnění. Regulovaných oblastí živnostenského podnikání je pramálo. Nikdo neověřuje skutečné znalosti člověka, který se stává živnostníkem. Stále se oháníme dogmatem, že trh, to vyřeší sám.
Kritickou pro živnostníky, byla hospodářská krize. Zákazníci přestali hledět na kvalitu a začali sledovat pouze cenu. V konkurenci nadnárodních společností nemohla velká část živnostníků přežít. Živnostníci jsou často bezúročnými záložnami velkých firem. Nakoupí materiál, provedou práci a potom měsíce čekají, až se manažerům velkých firem zachce zaplatit. Stát si samozřejmě hned přisadí. DPH zaplať hned, to že jsi nedostal zaplaceno je tvoje riziko podnikání. U soudu ti rovnou řeknou, že vymáhat malé částky pod 20 000 Kč nemá smysl, protože soudní výdaje jsou vyšší. Až však jednou živnostník půjde do penze, zdaní všechny neuhrazené pohledávky, které za svůj živnostenský život nasbíral, jako by je dostal zaplacené.
Nehorší jsou však opakující se útoky ze strany závistivých státních úředníků a odborářských předáků. Jejich poukazování na ty, kteří se nebudou bránit, protože na to nemají čas ani peníze, je ukázkou zbabělosti. Snáze se kritizují živnostníci než velcí zaměstnavatelé, kteří sponzorují naší partaj nebo mi občas koupí hodinky za 100 000. Proč to vlastně ti lidé ještě dělají? Především proto, že jsou svobodní. Oni rozhodují o své budoucnosti. Oni řídí svou práci. Oni vědí, že pomocná ruka začíná v jejich rameni. I přes všechna negativa lze pozorovat současný trend, kdy vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří poznali práci v kanceláři pro šéfa z druhého konce světa, lidé s velmi dobrými platy pochopili, že svoboda je jedině u firmy, kterou vedou sami se svými nejbližšími. Firmy, kde o všem rozhodují a nemusí se spoléhat na nikoho jiného. Velká města se začínají takovými to firmami plnit. Postupně se objevují první vlaštovky i na menších městech. Budoucnost naší společnosti je v živnostnících. V lidech, kteří si najdou práci pro společnost sami a nebudou spoléhat na stát.
Stát by měl na oplátku dát tomuto trendu jednoznačnou prioritu a pomoci. Ne úlevami, ale legislativou, která nebude delegovat povinnosti úředníků na živnostníky. Důsledným ověřováním dopadů přijímané legislativy na občany a neprotěžováním velkých korporací a rozdáváním zahraničních pobídek. Rozšířením pravomocí hospodářských komor na úroveň jaká je v Německu či Rakousku.
Mgr. Petr Havlík, člen ROTARY CLUB Most
Vyšlo v magazínu TEMA Okresní hospodářské komory Most. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
