Experti se zároveň nechali slyšet, že navrhnou nějaké kroky, zřejmě reformu, která by zlepšila současný penzijní systém. Ten je podle všeobecného názoru dlouhodobě neudržitelný a něco se s tím tedy musí dělat. To potvrzují i členové komise.
Dá se souhlasit s názorem, že druhý penzijní pilíř nemá perspektivu a že jeho zrušení není žádná škoda. Dlouhodobá neudržitelnost státního penzijního pilíře je ovšem věcný nesmysl.
Součástí podkladů pro důchodovou komisi od ministerstva práce a sociálních věcí je také statistika, která právě udržitelnost důchodového systému dokumentuje. Matematická prognóza ukazuje, že vlastně žádné potíže s financováním státních penzí neexistuje. Schodek dnes dosahuje procenta hrubého domácího produktu, to se však bude v příštích letech zlepšovat a v roce 2025 bude systém vyrovnaný.
Nejde ani náhodou o překvapení, protože právě za tímto účelem proběhla tzv. malá penzijní reforma v roce 2011. To potvrzuje i materiál ministerstva práce a sociálních věcí. Tam stojí doslova: „Bilance se zlepšila z důvodů snížení výdajů na invalidní důchody a snížení náhradového poměru z důvodu zahrnutí celoživotních příjmů a rozevírání příjmových diferencí obyvatelstva, což má nepříznivý vliv na náhradový poměr.“
To je ve zkratce popis malé penzijní reformy, kterou připravil největší tehdejší expert na penze, vrchní ministerský ředitel Jiří Král. Reforma prostě zpřísnila předpisy pro invalidní důchody, začala vypočítávat penze z toho, co člověk vydělal za celý život, a zavedla některá další restriktivní opatření, která snížila růst penzí v příštích letech.
Náhradový poměr průměrného důchodu ve srovnání s průměrnou hrubou mzdou dosahuje 40 procent, napříště by se měl snížit na 37 procent. Tady pochopitelně vzniká problém, že nějaká levicová vláda bude důchody zvyšovat příliš vysokým tempem a že se systém opravdu dostane do nezvladatelných deficitů. Zatím však nic nehrozí a ani zrychlení valorizace důchodů od příštího roku riziko nezvětšuje.
Na tomto místě je tedy nezbytná otázka, proč vůbec důchody reformovat, když všechno funguje tak dobře. Ať penzijní komise zruší nepovedený druhý pilíř a pak ať se rozejde.
To je nepochybně pravda. Není třeba spouštět další reformu za každou cenu. Na druhé straně platí, že se nějaký důvod k reformě přece jen dá najít. Tím důvodem je paradoxně fakt, že penzijní systém funguje příliš dobře.
Jde o to, že vyplácí v zásadě stejné důchody všem. To je řečeno s nadsázkou, přesněji platí, že pětina nejvyšších důchodů je v průměru pouze dvakrát vyšší než pětina nejnižších důchodů bez ohledu na to, kolik lidé do systému odvedli.
Dvěma třetinám lidí se přiznává důchod, který je přinejmenším stejně vysoký jako jejich dosavadní příjmy, třetina občanů – a právě ti, kteří do systému nejvíc přispívali – se musí po vstupu do penze připravit na pokles životní úrovně. Na tom je něco nespravedlivého. Tak zní zakázka pro příští penzijní reformu. Bez řešení tohoto problému ovšem nemá žádná další změna smysl.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
