Pokud ale někdo kandiduje na pozici prezidenta naší země, tak nějak se od něj očekává, že vědomostně převyšuje průměr populace o pověstný parník a že se mimořádně dobře vyzná právě ve zmíněných dvou tématech. Zdánlivou garancí tohoto úsudku je i profesorský titul pana Drahoše. Archetypální důvěra v pevné propojení akademického titulu a reálně použitelných vědomosti v prezidentském úřadu je ale nebetyčným klamem.
Předně u profesora Drahoše existuje zásadní nesoulad mezi oborem, v němž získal profesorský titul a obory, jež jsou nutnou vědomostní podmínkou pro kvalifikovaný výkon prezidentské funkce. No a co, řeknete si, vždyť takový Ronald Reagan byl pouhý herec a ještě ne špičkový! Jenže za Reaganem stála plejáda silných osobností s ekonomickou i politickou erudicí, za všechny uveďme např. Paula Craiga Robertse, kteří Reganovi psali všechny klíčové podklady pro prezentace i legislativní činnost v době, kdy byla ekonomika i politika ještě jakžtakž vývojově stabilní a nestála před zásadními adaptačními výzvami.
Profesor Drahoš ale selhává i tam, kde by jiní projevili jistou dávku kritického odstupu a snahy se dobrat pravdy, když jsou mediálně a politicky zprostředkované informace až příliš často v rozporu s realitou a prokazují tak svůj minimální informační obsah. Odvolávat se na jakési blíže nezkoumané analytické práce ohledně tzv. dezinformačních webů je důkazem, že pro některé lidi je profesorský titul spojen s mentální leností a pohodlným spoléháním se na dokonalý informační servis. Což si ale takto položit zvídavou otázku, co je příčinou růstu počtu tzv. „dezinformačních webů“ jako hub po dešti? Nejde náhodou o přirozenou reakci na rostoucí rozpor mezi oficiálním zpravodajstvím a tím, co plyne z osobní zkušenosti lidí po celém světě a následného férového analytického a syntetického zpracování?
Drahošova podpora Eura, tedy vstupu ČR do eurozóny jako Evropské měnové unie ostře kontrastuje se zprávami o finanční nestabilitě evropských finančních institucí, o jejich nadhodnocených aktivech, o plánu Evropské komise omezit či zcela ukončit dotační mechanismus prostřednictvím fondů EU – to jsou pouze ty nejkřiklavější ukázky diletantství tohoto prezidentského kandidáta plynoucí z konfrontace jeho ekonomických názorů s oficiálním ekonomickým zpravodajstvím. Co je to však proti atavistickému strachu z neznámého, jenž ovládá Drahošovu mysl i duši? Strach z Ruska, který u většiny rusofobů podvědomě koliduje s pocitem, že s těmi informacemi, které tento strach vyvolávají je něco v nepořádku, když nepřinášejí uspokojivé vysvětlení, proč se svět ubírá tam, kam se ubírá, je iracionální. Růst mezinárodní pozice Číny a RF na úkor USA a EU se lidem, jež ovládá iracionální strach, jeví jako nepochopitelný, resp. jako jakýsi důsledek jakýchsi agresivních sil nerespektujících svobodu a demokracii. Má se snad prezident ČR řídit svými obavami z neznámého? Má se snad obklopovat takovými rádci jako v i jemu jistě známých českých pohádkách?
V běžné populaci, která žije své běžné životy, je konfrontace s realitou bezprostřední a masová. Pozice akademického profesora v oblasti přírodních věd je specifická a nelze ji zobecňovat na celou populaci. Bylo by ovšem hlubokým neštěstím té země, jejíž občané by podlehli pocitu, že osobní slušnost a distingovanost je nutnou podmínkou kvalifikovaného výkonu funkce prezidenta, byť v systému, kde je osobní politický vliv prezidenta omezen. Jak je ale vidět, stačí nekonformní silná osobnost s kritickým myšlením a schopností srozumitelně formulovat myšlenku, aby vnášela do veřejného prostoru závažná témata způsobem, který nemůže běžného občana nechat chladným. Miloš Zeman i s množstvím svých osobnostních a fyziologických nedostatků již prokázal, že není ničí loutkou a že si uvědomuje, co hrozí naší zemi, pokud se neubrání lákáním z Bruselu a Washingtonu. Dobře totiž ví, že Z Pekingu a Moskvy nejsme nijak k ničemu lákáni, pouze jsou nám předkládány návrhy, jež se v mnoha případech ukazují jako mnohem přínosnější než ty, k nimž jsme vmanévrováváni našimi údajnými euroatlantickými přáteli.
Kromě Prahy si to občané vesměs uvědomují a v prvním kole prezidentských voleb upřednostnili současného prezidenta Miloše Zemana. Ti, co upřednostnili Jiřího Drahoše, Pavla Fišera, Michala Horáčka a Marka Hilšera by si měli uvědomit, že žijí v iluzích o schopnostech uvedených osob na základě svých vlastních iluzí o světě, v němž žijí. Není divu, když mediální továrna na iluze pracuje na hranici svých kapacit, někde i za nimi. Zkušenost předků varuje před nekritickým rozhodováním o nás, pokud jsme vůbec dopustili možnost rozhodovat si o sobě sami. Dokud je naše země alespoň trochu naše, probuďme se a pochopme, že nikdo, kdo chce nalákat do klece ptáka snášejícího pro něj zlatá vejce, mu nebude měřit férově, ale bude mu pochlebovat, dávat mu úplatky a slibovat nebe na zemi v podobě zářivé svobody a demokracie. Jedno ani druhé nemáme a jsme převážně nuceni snášet zlatá vejce pro cizí pány v každodenním potu tváře v kleci systému, který nás ničí.
Můžeme mít tisíc výhrad k člověku, s nímž si osobně nesedneme, ale pokud prohlásí, že tato země je naše a dělá mnohé proto, aby tomu tak i bylo, preferujme jej před tím, který si vůbec rizika, jež naší zemi hrozí ze současné alianční pozice neuvědomuje. Buďme rádi za Miloše Zemana a pracujme na tom, aby měl za pět let osobnostně a fyziologicky ještě důstojnějšího nástupce.
(autor má doktorát z financí, je ekonomickým analytikem v akademickém i podnikatelském prostředí)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
