Vládní krize ohledně policie pokračuje, ve hře je česká reakce na odchod Británie z EU, ale naši poslanci mají jasno. Na zítřejší schůzi poslanecké sněmovny opět zařadili to „nejdůležitější“ – takzvaný protikuřácký zákon, v poslanecké hantýrce též zvaný jako „protikuřák“.
Po měsíci klidu se znovu dostává do centra dění a opět se očekává vydatná debata. A protože opozice podle svého práva asi zablokuje schválení už při prvním čtení a zákon se tak nepodaří sněmovnou protlačit co možná nejrychleji, jak si to přál premiér Sobotka, budeme se s tímto nesmrtelným zákonem zřejmě setkávat i po poslaneckých prázdninách.
Je to vůbec možné, plýtvat čas právě tímto okrajovým zákonem?, ptají se voliči jak ze strany protěžovaných nekuřáků, tak ze strany kuřáků. Zbytečně tvrdý a nekompromisní zákon, který nebude mít v okolních evropských státech konkurenci a který absolutně zapomíná na práva kuřáků, jako menší strany řešeného konfliktu, protlačuje ministerstvo zdravotnictví doslova za každou cenu a přitom nikdo neví proč. Argument, že tak chtějí porazit vliv tak zvané tabákové lobby, je spíše k pousmání, než k vážné debatě.
Znamená to například, že poslanci v Německu, v Rakousku, na Slovensku, v Itálii, v Chorvatsku a ve Španělsku, kde mají protikuřácké zákony daleko tolerantnější a uznávají také práva kuřáků, podlehli jakési u nás působící tabákové lobby? To asi těžko!
Přesto mají vládní poslanci o všem úplně jasno, na argumenty protistrany nehledí a dušují se, že podobnou blamáž už nedopustí. Přitom blamáž je jejich vlastní názor, neboli fakt, že hlasovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jen tak byl schválen hlasy ČSSD i hnutí ANO pozměňovací návrh poslance Bendy za ODS o zřízení kuřáren. Velký bijec kuřáků ministr Němeček dal přeci tomuto návrhu neutrální stanovisko.
Nyní však již zřejmě prozřel, jistě znovu předložený pozměňovací návrh o zřízení kuřáren označí negativním stanoviskem a všichni popletení poslanci změní po čtyřech týdnech názor a blamáži bude zabráněno. Co na to ale vaše svědomí, páni poslanci a poslankyně?, ptají se vás voliči. Nebylo by lépe celý zákon přepracovat, vnést do něj tolerantnější tóny, bojovat proti škodlivému kouření především u mladých začínajících kuřáků a těm těžko odnaučitelným kuřákům připravit takové podmínky, aby svou závislostí neobtěžovali okolí, ale měl možnost si „někde“ zakouřit.
Autor těchto řádek je nekuřák, přesto je přesvědčen, že tak zvaný protikuřácký zákon, který se opozice snaží znovu protlačit sněmovnou, je špatný a zbytečný. Prodej cigaret se nikde ve světě po zavedení tvrdých antikuřáckých omezení nezmenšil tak, aby výrazně poškodil tabákový průmysl. A i ti nejtvrdší bojovníci proti kuřákům, jako například šéf zdravotního výboru Rostislav Vyzula z hnutí ANO, který zákon s kuřárnami označil za kuřácký a ne protikuřácký, by měli slyšet protiargumenty a žít v realitě. Lékař Vyzula je sice uznávaným onkologem, ale proč jako politik nereaguje na fakta? V Rakousku je sice kouření zakázáno na veřejných místech včetně barů a restaurací již od ledna 2009. Větší podniky musí mít ale panem poslancem Vyzulou vysmívanou oddělenou kuřáckou část, tedy kuřárny! Menší restaurace a kavárny o velikosti do 50 metrů čtverečních se mohou dokonce rozhodnout, zda budou kuřácké nebo nekuřácké.
Ještě tolerantnější jsou ke kuřákům v Německu a právě oddělené kuřácké prostory, našimi slovy kuřárny, jsou běžnou součástí nekuřáckých restaurací. Od září 2007 zde sice platí zákaz kouření ve všech spolkových institucích a veřejných dopravních prostředcích, dále si pravidla určují ale samy spolkové země. V praxi je to podobné jako u nás nyní, teda pokud nebude přijat český „antikuřák“. Většina restaurací, kde se vaří je nekuřácká, v těch menších se kouřit může. V nekuřáckých restauracích jsou oddělené kuřácké místnosti, tedy pane profesore Vyzulo, opět kuřárny. A ještě poslední příklad pro naše neznalé zákonodárce. Také na Slovensku mají povinnost zřídit v nekuřáckých restauracích oddělené prostory pro kuřáky, kuřárny. Tam, kde se ale prodávají jen nápoje, je na rozhodnutí majitele, zda bude jeho podnik kuřácký, či nikoli. Praxe je ještě jednodušší, kouří se s výjimkou větších restaurací skoro všude.
Zjednodušeně řečeno, oddělené kuřárny jsou zcela normální součástí protikuřáckých zákonů v zemích, které s námi sousedí a nikdo se nad nimi pohoršeně nepozastavuje, jako někteří naši zákonodárci v čele s šéfem zdravotního výboru sněmovny uznávaným lékařem Vyzulou. Ze své brněnské nemocnice to má do Rakouska přitom pár kilometrů, aby se přesvědčil, že Evropa se vydává jinou cestou, než kterou slepě přijal od ministerstva zdravotnictví.
Chce se říci: Přestaňte už blbnout s protikuřáckým zákonem a začněte se věnovat něčemu důležitějšímu a nelžete nám, sami vidíme, jak je to s kouřením v zemích okolo nás.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
