Petr Lukeš: Antipatie příznivců starověké slovanské kultury a spirituality vůči křesťanství

13. 9. 2017 9:28

Proč lidé stále myslí pouze v intencích buď, aneb? Proč se stále stavějí buď za jedno, nebo za druhé? Proč nedovedou přijmout a akceptovat to, co je dobré z jednoho, ale také z druhého a právě na tom stavět?

Petr Lukeš: Antipatie příznivců starověké slovanské kultury a spirituality vůči křesťanství
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vchod do kostela, ilustrační foto.

A žel, přesně takto je tomu i s antipatií mnoha příznivců slovanství vůči křesťanství, která, jak se zdá, přetrvává po celá staletí až do dneška. A ani naši současníci nejsou schopni ji překonat.
   Jejich kritický postoj ke křesťanství má samozřejmě mnoho, dokonce i velmi legitimních důvodů, ale musí si uvědomit, že tím slovanské věci ve skutečnosti škodí. A my si teď ukážeme, v čem spočívá tato škoda.

   Je dobře známo, že dávní Slované měli svůj specifický typ kultury a spirituality, dokonale přizpůsobené jejich mentalitě a povaze. Jejich původní abeceda, takzvaná staroslověnská bukvice, obsahovala například určité bukvice, čili písmena, jejichž používáním se v člověku aktivovali vyšší schopnosti. Původní slovanské texty lze tedy číst dvěma způsoby. Jednak tím nejjednodušším, jak jsme také my zvyklí, ale kromě toho také způsobem obrazným, který aktivoval úplně jinou část mozku, než se děje při běžném čtení. A právě tento, téměř zapomenutý, obrazný způsob čtení písma přirozeným způsobem stimuloval jejich vyšší schopnosti, spojené s intuicí.

   Příznivci slovanství jsou proto přesvědčeni, že Slované se mohou dále správně vyvíjet jedině tehdy, pokud se znovu navrátí ke svým původním kořenům, se kterými jsou bytostně, ba až, jak se domnívají, doslova geneticky spojení. No a proto se musí také duchovně navrátit ke své původní, Slovanské védské moudrosti, velmi podobné védské moudrosti indické.

   Příchod křesťanství na naše území byl však katastrofou pro původní kulturu a spiritualitu. Všechno toto totiž začalo být potlačováno a pronásledováno jako pohanství. To jest, jako  něco, co musí být definitivně ze světa vymazáno. Proto křesťané během dlouhých staletí systematicky likvidovali všechno původní slovanské písemnictví a byli v tom tak úspěšní, že my dnes věříme a na školách se učíme, že písmo, a tím pádem kulturu přinesli na Velkou Moravu až Cyril a Metoděj.

   Cyril Metoděj si však ve skutečnosti vzali za základ své abecedy staroslověnskou bukvici a upravili ji tak, že z ní odstranili právě těch pět bukvic, jejichž vyslovování ve verbálním projevu a obraznost v písemné podobě mělo schopnost aktivovat vyšší, intuitivní schopnosti.

   Cyril a Metoděj tedy v jistém smyslu připravili slovanský slovní a písemný projev o jeho vyšší rozměr. No a v tomto "nově vytvořeném jazyku" začali Slovanům hlásat evangelium. Přišel tedy čas prosazování křesťanství a žel, nejednou se tak dělo také formu násilí, nebo jinými, ne příliš humánními způsoby. A tento neustálý tlak měl logický za následek, že Slované nakonec zapomněli na svou vlastní, původní spiritualitu a stali se křesťany.

   Slovanská duše se tedy stala křesťanskou a po mnoha další dlouhá staletí byla spojena s křesťanstvím. Konkrétně na východ od nás to bylo křesťanství pravoslavné, nebo řeckokatolické a u nás většinou katolické a evangelické.

   A paradoxně, dnes patří mnoho slovanských národů k těm národům, které ještě stále drží živou pochodeň křesťanství na Zemi. Pochodeň toho křesťanství, které nám bylo přineseno z nejvyšších výšin samotným Synem Božím, a to i za cenu obětování jeho pozemského života, protože vznešené Slovo ním přinášeno již tehdy naráželo na lidskou zlovolnost a nepřátelství. A ačkoli toto učení hovořilo především o lásce k bližním, bylo právě těmito zlovolnými lidmi po zavraždění Syna Božího zneužito k teroru vůči bližním. K teroru vůči mnoha lidem a vůči mnoha národům.

   Ano, křesťanství bylo mnohokrát zneužíváno, ale kvůli jeho zneužívání různými zlovolnými kreaturami přece nemůže být v žádném případě odsouzeno jako celek. Vždyť drahocenná perla nemůže v žádném případě ztratit svou cenu tím, že padne do bláta! Vždyť přece v rukou každého, kdo ji najde, umyje a očistí okamžitě zazáří ve své plné kráse a duchovní drahocennosti.

    A přesně tak je to také s křesťanstvím! Křesťanství je drahocennou perlou, ponořenou v bahně nízkosti naší Země, avšak v rukou každého, kdo má dobrou vůli a je schopen od sebe oddělit zlovolné lidské zneužití jeho ideálů od jeho původního, zdravého jádra, přineseného na zem Synem Nejvyššího, v rukou každého, takovýmto hlubším způsobem myslícího člověka musí tato  drahocenná perla zazářit svým nádherným, duchovním jasem.

   Výše zmínění, novodobí příznivci slovanství však žel tyto věci nerozlišují a odsuzují křesťanství jako celek tvrdíc, že Slované mohou dále růst jenom tehdy, pokud se vrátí zpět ke svému původnímu duchovnu. Podobné názory jsou však naprosto nekonstruktivní, protože vrhají slovanský svět do zmatku. Do škodlivých a destruktivních zmatků tím, že současné Slovany, spojené s křesťanstvím se snaží navrátit k dávným kořenům jejich původní duchovnosti. Tvrdí například, že křesťanství je již ve své podstatě geneticky orientováno západně - židovsko - sionistickým směrem, zatímco jedině naše dávná kultura a spiritualita je plně geneticky kompatibilní ze Slovanstvím.

   Tyto myšlenky jsou ale chybné a destruktivní, protože Kristův princip lásky k bližnímu, ale i celé jeho učení je určeno všem národům Země bez rozdílu. Bez rozdílu rasy, genetiky, nebo čehokoliv jiného.

  Opravdu striktní, opětovný návrat k původnímu slovanskému duchovnu a negace křesťanství je tedy čímsi, co je naprosto nesprávné, protože je to jenom nevědomé pokračování dávného konfliktního přístupu. Současná doba a především skutečné dobro Slovanského světa však vyžadují namísto konfrontace princip zralé syntézy. Princip moudré syntézy křesťanství, se kterým je slovanský svět spojený s jeho dávnými kořeny původní duchovnosti.

   Slované se tedy nesmí a nemají začít duchovně tříštit a řadit k jedné, nebo druhé straně, což by nutně znamenalo jen další rozkoly. Slované mají zůstat křesťany, ale mohou být také hrdí na svou původní duchovnost, protože šlo o duchovnost vysokou a čistou. Duchovnost, která  dělala naše předky lidmi dobrými, čistými a spravedlivými.

   V úctě totiž musíme mít všechno dobré a vznešené, co lidi povznáší. A to znamená, že v úctě musíme mít i křesťanství, to jest, jeho původní a zdravé jádro, očištěné od vypočítavé lidské zvůle, která jej pouze zneužívala. A v úctě bychom měli mít i naši původní slovanskou duchovnost, ovšem i v tomto případě především její zdravé a pravé jádro, očištěné ode všech omylů a pokřivení, kterých se v současných interpretacích slovanských Véd nachází velké množství.

   To je správný a konstruktivní postoj! Toto je jediný možný přístup, který nevnáší zmatek do světa Slovanů a nevyvolává zbytečné nepřátelství mezi přívrženci původní slovanské duchovnosti a křesťanstvím. Každý, kdo není schopen uvažovat takto synteticky a prosazuje jako správný názor jedné, nebo druhé strany je ve skutečnosti škůdcem věci Slovanstva. Škůdcem jeho sjednocení, protože mezi Slovany vnáší zcela zbytečnou vzájemnou konfrontaci, která není vůbec nutná, pokud dokážeme akceptovat pozitivní přínos naší původní duchovnosti i pozitivní přínos křesťanství v jejich historické, ale především duchovní komplexnosti. V komplexnosti, v níž z hlediska přirozeného duchovního vývoje mají pro lidstvo svůj hluboký a nenahraditelný význam oba tyto proudy. A snažit se poznat a pochopit tento význam je tím, co je konstruktivní! Co není konfrontační a co může Slovany po všech stránkách pouze obohacovat a pozvedat.

Vyšlo na Vasevec.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Miroslav Macek: Těch pár zbylých cukrovarů je konečně v těch „správných“ cizích rukou

13:29 Miroslav Macek: Těch pár zbylých cukrovarů je konečně v těch „správných“ cizích rukou

Úterní glosy Miroslava Macka