Chápat vraždy a násilí, páchané ve jménu Alláha za extrémismus, terorismus a odchylku od normálu osobně považuji za zásadní omyl. Možná se pletu, ale tak to vidím.
Snažíme-li se srovnat s viditelnými projevy islámu na území naší civilizace, máme dvě cesty. Buď zkusíme pochopit jeho podstatu a vycházíme z jeho myšlenek, nebo jen registrujeme skutečné projevy chování islámu a jeho konkrétní dopady na neislámské prostředí, do kterého se islám dere. Ať zvolíme přístup zevnitř či zvenku, nakonec zjistíme, že nutně musíme poznat obě tyto stránky islámu, protože ve skutečnosti jde o ucelené, uzavřené učení, které nelze jaksi „porcovat“ a vidět jen z kontextu vytržené částečky.
Naším základním nedostatkem při poznávání islámu je ta skutečnost, že vlastně neznáme svou pozici, svou civilizaci, svou historii a kulturu. Dokud nepochopíme, kdo jsme a jak jsme svého dnešního stavu dosáhli, jak jsme se dopracovali na dnešní úroveň, pak nepochopíme ani žádnou jinou civilizaci, kulturu. Pod termín civilizace zahrnuji společenství lidí, které něco spojuje – a není to jediná věc, je jich celý široký rejstřík. Je až s podivem, že různé civilizace lze poměrně snadno ztotožnit s různým náboženstvím, vírou. V zásadě dnes vidíme civilizaci islámskou, hinduistickou, konfuciánskou, budhistickou, křesťanskou a jistě bychom mohli jmenovat další. Náš problém spočívá v tom, že svou civilizaci – v zásadě katolickou a protestantskou – dnes náhle považujeme z nějakého důvodu za přítěž, neužitečnou a až škodlivou, vidíme ji jako něco, co světu ani nám nepřineslo nic užitečného. Celou historii naší civilizace považujeme jen za trestuhodné provinění na ostatních civilizacích. Tento mimořádně hloupý a nezodpovědný názor nemůže přinést nic jiného, než zánik naší kultury a civilizace, smrt našich dětí a vnuků a z dlouhodobého hlediska to nic dobrého nepřinese ani těm ostatním kulturám a civilizacím.
Ale vraťme se k našemu problému, kterým je islám, křesťanství a jejich vzájemné ovlivňování. Islám od samého počátku své existence v 7. století n. l. stojí na koránu, který Bůh zjevil svému poslednímu prorokovi Mohamedovi, a sunně, což jsou zapsaná Mohamedova slova a činy. K tomu jsou muslimové povinni dodržovat pět pilířů islámu, mezi něž patří i pravidla uctívání a islámské právo šaría. Málokdo z nás si uvědomuje, že islám zahrnuje vše – víru v Boha, pravidla manželství, společenské vztahy v rodině a mimo ni, solidaritu, pravidla boje (ozbrojeného i jiného), hygienické předpisy, pravidla bankovnictví a obchodu, vztahy k nemuslimům. A to je jádro problému.
Musíme si uvědomit, že od vzniku islámu jeho vyznavači silou obsadili více než 70% tehdy křesťanských území, povraždili více než 60 milionů křesťanů a stejný počet odvlekli do otroctví. Jak na to odpovídal křesťanský svět? Vedl jen obranné, tedy ústupové boje, nikdy nezabíral jejich území, občas se pokusil dobýt zpět svá ztracená území, což se téměř nikdy nepodařilo. Teď islám znovu přichází na naše území. A to právě tehdy, když Evropané zahazují svou skvělou, nádhernou a slavnou minulost. Zavrhujeme dějiny a jejich tvůrce – naše otce, dědy a pradědy. Vůbec si nechceme připustit, že jsme jen trpaslíci stojící na ramenou skutečných titánů vědy, techniky, objevitelství, kultury. Těch, kteří přivedli náš, křesťanský svět k fantastickým výkonům, k dnešnímu neuvěřitelném pokroku ve vědách přírodních, v technice, v dobývání kosmu, medicíně, malířství, architektuře, písemnictví, divadelnictví a vlastně ve všech oborech lidské tvořivé činnosti. Už víme, že muslimové, kteří k nám již potřetí přicházejí, nejsou – stejně jako již dvakrát předtím – uznávat naše hodnoty kulturní a už vůbec ne právní. Co jsme doposud nedokázali pochopit je fakt, že je prostě přijmout nesmějí a ani nemohou. Pokud by muslim nadřadil právní systém kterékoli evropské země nad právo šaría, přestal by být muslimem, byl by odpadlíkem od víry. Přišel by o svůj svět a pravděpodobně i o život.
Obávám se proto, že srovnat se s islámem na jednom území není možné. Jsou zde jen dvě možnosti – buď zůstane naše území naším, nebo jej odevzdáme a staneme se otroky. Jsem hluboce přesvědčen, že islám je potřeba plně respektovat a mít s ním dobré vztahy, ale každý na svém území. Můžeme obchodovat, navštěvovat se, ale vždy musíme dbát na přísné dodržování pravidla rovnosti při uznávání skutečnosti nestejnosti. Jinak odsuzujete díla da Vinciho či Shakespearova, především však svého otce, matky, babičky, dědy a dlouhé řady svých skvělých předků do ohně.
Co na závěr? Slova tureckého presidenta – není radikální či umírněný islám, islám je jen jeden. Musíme jej respektovat v celé jeho šíři, respektovat, že nejde jen o „pouhé“ náboženství a podle toho se sami zařídit. Byť by to mělo být třeba i silou. Oni na svém území tak činí již staletí, je to jejich svět. Ale jen potud, pokud jej nechtějí mít u nás. A ještě jedna poznámka – to, jak dopadalo v historii křesťanství při islámských expanzích, bylo ještě velmi, velmi umírněné ve srovnání s tím, jak působil a působí islám v Africe a Asii. Kam islám vkročil, tam skončil hinduismus, animismus a jiné kultury a civilizace. Cui bono?
Petr Mrázek, Praha 6
Psali jsme:
autor: PV
