Poprvé v souvislosti se skupinou Ortel a panem Bangou - k tomu se nemohu vyjadřovat, protože o tom vlastně nic nevím. Dokonce nemám sebemenší znalost o aktérech v této věci vyjma toho, že jsem viděl pana Bangu v TV tančit. Podotýkám, že tančil dobře. Ale hudbu - tedy skutečnou hudbu - hledám poněkud jinde (poznámka pro uštěpačné mladíky - dechovce nefandím).
Druhým zabodováním je pro autora článku to, že paní Bílá na jedné straně říká, že její syn má americké občanství a většinu času teď tráví ve Francii a na druhé straně říká, že žijeme v krásné zemi a neměli bychom se o ni jen tak s někým dělit. Z toho autor vyvozuje, že kdyby se k jejímu synovi ve světě chovali stejně, jako by se ona ráda chovala u nás, tak z něj světoobčan nebude. Já o paní Bílé vím jen to, že hezky zpívá, zcela jistě si její desky nekupuji. A víc snad ani vědět nemusím, ale co vím je to, že z výše popsaného vykonstruovat rasismus je neuvěřitelná hloupost. Autor zde zvažuje na straně jedné chování člověka, který se narodil, žije a pohybuje se uvnitř euroatlantické civilizace, jejíž hodnoty a normy jsou mu vlastní, jejíž hranice nehodlá opustit a nehodlá měnit své vlastní hodnoty. Paní Bílá neříká, že bychom se měli v naší republice zazdít a nikoho sem nepouštět. Jen říká - neměli bychom se o svou zem jen tak s někým dělit. A co je na tom divného? Možná jsou její vyjádření kostrbatá, ale nalézat v nich rasismus chce hodně zlé vůle a především intelektuálního deficitu. Pro mne je nejděsivějším zjištěním ta skutečnost, že značná část veřejnosti není ani schopna, ani ochotna pochopit a připustit, že jiné kultury a jiné civilizace mají jiné, odlišné hodnoty jak morální, tak náboženské, tak i o uspořádání společnosti a státu. Netvrdím, že jsou lepší nebo horší, jsou prostě jen jiné. Proto p.Zápala odmítá vidět problémy soužití rozdílných civilizací na jednom teritoriu. Tato neschopnost a neochota - to je skutečný rasismus, ten nehledejme u paní Bílé.
Jediné, v čem s oponenty paní Bílé souhlasím, je skutečnost, že tato země není náš majetek. Tato země byla budována našimi předky po dlouhá staletí a je nám pouze svěřena, naší povinností je ji předat našim potomkům nejméně tak skvělou, jak jsme ji obdrželi do správy. Tak se chovejme tak, aby bylo co předat.
Petr Mrázek
Praha 6
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
