Petr Pokorný: Přednosti a zápory největšího světového agresora – USA | ParlamentniListy.cz

USA představují v současné době dominantní státní útvar ve světě. Je to dáno několika historickými, geografickými a ekonomickými fakty.

Snaha jejich některých vládních činitelů a za nimi v pozadí se skrývajících majitelů a manažerů velkých a často nadnárodních korporací o světovládu (dle oficiálních amerických definicí – globalizaci), má několik předností, ale také záporů.

Je jistě dobré si některé připomenout.

Přednosti:

Asi největší předností této supervelmoci je jazyk – angličtina. Ta jim umožňuje určitou, ale podstatnou výhodu při komunikaci s ostatními, často podřízenými státy a jejich vedoucími činiteli. Navíc, v souvislosti s rozvojem komunikačních technologií i velmi snadné odposlechy (špionážního charakteru). Protože většina podstatných zpráv, odborných publikací a článků je vydávána v angličtině, umožňuje i velmi snadnou kontrolu všeho dění ve světě.
Geografická poloha – USA jsou z obou stran obklopeny oceány, což jim do roku 1957 dovolovalo provádět jakékoliv akce (zastrašování, invaze a dokonce i agrese) při absolutní dominanci na mořích, téměř beze strachu z odvetných následků. Tato situace se ale rokem 1957 (vypuštění první družice Země) změnila. Vedení USA si uvědomilo, že existuje způsob, jak rázně odpovědět na eventuální nevybíravý nátlak USA a že ty nejsou nezranitelné. Od té doby je tato skutečnost pro americkou „elitu“ velkým strašákem.
Ekonomická dominance – ta je založena na několika skutečnostech: USA nezažily od roku 1900 na svém vlastním území žádné války, naopak často postupně bohatly výrobou zbraní a jejich prodejem (v mnoha případech všem stranám konfliktů). Tato situace jim dovolovala vybudovat nejsilnější průmysl na rozdíl od často válkami ničených ostatních mocností i menších států. Různými provokacemi, agresivními akcemi (vylodění, letecké bombardování a stálým tlakem) se dostávaly levně a často téměř zdarma k surovinám a levné pracovní síle ovládaných zemí. Tam, kde to nešlo jednoduše tlakem, si půjčovaly s předem naplánovanou nesplatností.
Od II. Světové války obdržely USA obrovský dar v množství před válkami utíkajících vědců a inženýrů (Fermi, Openheimer). Tato skutečnost napomohla velmi rychle zvyšování technologické úrovně státu. A tam, kde byla velmi vysoká a nešlo získat odborníky dobrovolně, jim pomohlo vítězství ve válkách (př. von Braun).
Způsob jednání s ostatními státy, již více jak o století dříve s indiány – vše je založeno na slibech, lžích a podvodech. Tomu napomáhá rozvoj komunikačních systémů – telegraf, telefon, tisk, rádio, televize a nakonec internet. USA balamutily, lhaly, balamutí a lžou i nadále. Vše je prováděno ve stylu Goeblse: stokrát opakovaná lež se stává pravdou (viz v poslední době Irák, Lybie, Ukrajina, Syrie).

Jistě by se dalo jmenovat ještě mnoho dalších předností, ale také záporů. A o těch je třeba se zmínit také.

Zápory:

Snad největším záporem USA a jejich zrůdných „elit“ je naprostá arogance, přezíravost ostatních obyvatel zeměkoule a z toho plynoucí základ pro eventuální odvetu většiny svobodných, nezkorumpovaných příslušníku planetární populace.
Agresivní operace pod směšnou pohádkou o šíření a udržení „demokracie západního světa“ podle USA, vedly po celé minulé období, především od konce II. světové války k obrovské devastaci přírodních, ale také často i lidských zdrojů po celém světě. A to přirozeně v podvědomí lidí z těchto oblastí budí skrytý odpor a nenávist a to se může ve vypjatých okamžicích projevit jako silný zápor pro USA.
Tolik vynášené bohatství USA je ve velké míře vytvářeno metodikou olupování ostatních zemí ve stylu středověkých kolonií. Především se jedná o ropu, plyn a některé vzácné a důležité kovy. Přístup k tomuto přírodnímu bohatství získávají USA vymýšlením pohádek o nedemokracii cílové země, keců o tom, že cílová země ohrožuje celý svět a především USA. Většinou potom následuje buď v lepším případě politický převrat (v posledních 20 letech ve stylu barevných revolucí), nebo pokud se to nepodaří, pak přepadem, rozbombardováním, usazením „hlídacích psů“ – amerických vojenských základen a následném kořistění. Často tomu napomáhají zkorumpovaní politici, vojáci velitelských hodností a podnikatelé cílové země.
Zrůdná americká „elita“ se pokouší o vyprovokování i jiných velmocí v domnění, že USA jsou neporazitelné, že tato „elita“ zaleze do předem připravených bunkrů, kde bude „chráněna“. Bohužel (nebo možná bohudík) si její představitelé neuvědomují, že jsou dnes takové světové velmoci, které jsou schopné na případný útok USA odpovědět drtivou odvetou a že vedení těchto velmocí jsou si vědoma, že v případě útoku USA existuje jen jediné východisko – odvetný úder jadernými prostředky přímo na území agresora. Naštěstí se ukazuje, že i v USA je dost lidí, kteří si uvědomují nebezpečnost myšlenek této „elity“.
Přezíravost americké „elity“, krmené opakovaně informacemi o nepřekonatelné moci USA, nejlepší armádě s nejmodernějšími zbraňovými systémy, je dalším velkým záporem – podceňování potencionálního protivníka a lhostejnost k vlastním občanům jako případným terčům odvety. Umístění skoro 1000 vojenských základen po světě však představuje další zápor pro USA. Oslabuje se tím obrana vlastních USA, v případě dlouhodobého konfliktu je tu nebezpečí, že tyto základny mohou být odříznuté od zásobování a ev. i následně zlikvidovány místním obyvatelstvem.

Stále je předhazována RF jako ten zloduch a s ním také ty země, které jsou ji nakloněny a hlavně, které nevěří lžím o RF, šířeným americkou „elitou“ a americkými sdělovacími prostředky, jako jsou Srbsko, Irán a v poslední době také Čína. Vítězství USA ve studené válce utvrdilo americkou „elitu“ v představě, že již pro jejich světovládu neexistuje žádná překážka. Nástupem p. Putina do funkce presidenta RF se ale situace začala měnit. RF počala sílit, konsolidovat se a získávat na světovém politickém a ekonomickém poli stále silnější pozici. A to je pro americkou „elitu“ něco nepřijatelného. Proto jsou světové i naší domácí veřejnosti předhazovány všelijaké lži a polopravdy: radar u nás v období let 2007 – 9, pomoc zločincům z UCK v Kosovu, následné bombardování Srbska, lži o zbraních hromadného ničení v Iráku, sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou, chemické zbraně v Sírii atd. USA se stále chlubí nejlepšími sledovacími prostředky (údajně mohou číst noviny ze sledovacích satelitů!!!), ale dodnes nepředložily jediný důkaz, že např. malajsijské letadlo sestřelila RF nebo odtržené oblasti Ukrajiny.

USA předhodí světové veřejnosti lež a pak jen čekají, až se na tu lež zapomene – hlavně, že v počátku vhodně posloužila zájmům USA. Věří tomu především velká část jejich obyvatelstva (až na výjimky) a určitý počet hlupáků ve světě, tedy i u nás – ostatně otázka radaru je toho dostatečným důkazem.

No, co na to říci - jede se stále ve stejném duchu: co nejvíce pomluvit Rusko, zkreslit jeho hranice, vnutit lidem představu o tom, že největším a bezkonkurenčním světovým agresorem nejsou USA, ale RF. Jen zapomínají na to, že v Evropě je vyšší průměrná úroveň znalostí o historii, zeměpisu a hlavně běžná znalost více jazyků. To Evropanům umožňuje si dohledat informace - tedy i ty pravdivé - jinde. A obyčejný Američan, který, až na výjimky, nezná jiný jazyk a je zahrnován neustálou hloupou propagandou, tak tomu věří - pak se stává, že se diví!

Žádná světová velmoc není bez chyby a většina se snaží chovat jako velmoc, ale srovnáme-li počet agresivních válek, ztráty na životech nevinných civilistů a nezměrné škody způsobené agresivní politikou, pak se ani zdaleka žádná z velmocí nemůže USA rovnat.

Autor je výzkumný fyzik.