Petr Sak: České kybergenerace mládeže

Studie navazuje na předchozí část Poválečné generace české mládeže

Generací seniorů kolem roku 2000 vrcholí v české kultuře a společnosti gramotná kultura. Žádná předchozí generace tolik nečetla a neznala českou a světovou literaturu, včetně poezie, jako právě tato. Do roku 2000 stará generace ještě nevládla počítačovou gramotností a nedisponovala ICT. Naopak mladá generace přestávala číst, zato byla ve značné míře počítačově gramotná, přesouvala se již do kybeprostoru, žila ve virtuální realitě, spoluformovala a konzumovala kyberkulturu.

Formování moderního českého národa úzce souviselo s kulturou, literaturou, hudbou, divadlem, ale také s přenosem světové kultury do českého prostředí. Známa je idea T. G. Masaryka, že státy se udržují idejemi, kterými vznikly. V logice této myšlenky měla pro český národ kultura, především literatura, divadlo a hudba nadstandardní a specifické postavení. Spisovatelům, hercům, dramatikům byl národem přiřazován až nereálný, magický význam. I to se touto generací mění. Přechod od četby ke kyberkultuře je také přechodem od národního ke globálnímu, především k masové kultuře. To je také příčinou trendu čtvrté a páté generace – oslabování hodnoty národa a oslabování vlastenectví.

To se děje i pod tlakem médií, která spíše nadužívají pojem nacionalismus s negativní konotací. Pojem vlastenectví se z médií vytrácí, a pokud se objeví, tak v negativních souvislostech. Státní instituce dokonce zařazují zdůrazňování hodnoty národa mezi projevy extremismu, v čemž jsou následovány i některými neziskovými organizacemi.

Kolem roku 2000 byla propast mezi generacemi z důvodů gramotné kultury a kyberkultury nejhlubší. Hluboký generační příkop v roce 2000 se postupně vyplňoval tím, jak si stará generace postupně osvojovala počítačovou gramotnost, technologie se pro ni stávaly disponibilní, a tím se i této generaci digitalizoval životní styl a vstupovala do kyberprostoru a účastnila se kyberkultury. V roce 2011 využívalo počítač a internet kolem 40 % seniorů ve věku 60–70 let. Tato propast se podílela i na tom, že vztah mezi mladou a starou generací je nejhorší, jaký kdy v české společnosti byl, zvláště pokud jde o vztah mládeže ke staré generaci.

Kolem roku 2000 plynule dochází k nástupu další generace mládeže. Přechod k páté generaci (kybergeneraci) nemá ostrou hranici a faktorem tvořícím tuto hranici je věk, v němž dětem této generace vstupovaly ICT do života. Čtvrtá generace do roku 2000 prožila ještě část života bez ICT v časoprostoru přirozeného světa. Jako děti si ještě hrály venku a hrozba „zarachem“ od rodičů měla smysl. V páté generaci je již počítač vedle kolébky a mobil je hračka batolete.

Jaké jsou charakteristiky páté generace?

Generace je mimořádně diferencovaná. Vedle znaků platných pro větší část generace najdeme protikladné znaky spojující vrstvy či skupiny generace. Od poloviny devadesátých let je mládež subjektem pokračující sekularizace české společnosti, ale současně v této generaci je nejsilnější skupinou s ideovým či duchovním zaměřením katolická mládež a výrazné jsou i skupiny orientované na niternou spiritualitu, ezoteriku či buddhismus;

*generačním znakem je orientace na spotřebu, konzumerismus, ale část generace tuto orientaci odmítá a hledá alternativní životní styl;

*u této generace již nacházíme také kritickou reflexi společnosti a reakce na ni. Přestože je silně manipulována médii, její vědomí již není pouze výrazem médii „vymytého mozku“ a implantované propagandy, ale je také odrazem zkušeností z jejich života;

*za posledních pět let došlo k výraznému posunu reflexe vlastního života a budoucnosti. Od vize růžové bezproblémové budoucnosti se členové mladé generace posunuli k vnímání rizik, stresu a ke strachu z budoucnosti;

*tato generace se nachází ve stavu historického bezvědomí. Nejde však pouze o znalosti, ale také o velmi rozšířený naprostý nezájem o dějiny;

*vedle neznalosti historie se jedná o odlišný rozměr života oproti předchozí řadě generací. Zdá se, že v minulých stoletích součástí života Čechů byla historie jejich předků a na tuto sociální vlastnost navazovalo národní obrození. Zatímco dříve znali Češi staletí starou historii, v současnosti není nic výjimečného, když vysokoškolští studenti nevědí, že bylo nějaké pražské jaro a události listopadu 1989. Vliv na tuto skutečnost má digitalizace života. Přirozený svět historii má, virtuální realita v kyberprostoru však ne;

*zatímco první generace chtěla budovat sociálně spravedlivou společnost, a tím utvářeli její příslušníci i své individuální životy a druhá generace se snažila společnost reformovat a napravovat stalinské deformace, poslední dvě generace mládeže nespojují společenskou dimenzi života se svým individuálním životem. Přestože vůči společnosti jsou velmi kritičtí a politiky všeobecně pohrdají, nejsou ochotni věnovat energii nápravě společnosti s rizikovou nadějí, že tím zlepší i svůj život. Převládá názor, že individuální aktivitou by stejně nic nezměnili. Výjimky mezi mládeží směřující do politiky mají často zcela jinou motivaci než nápravu společnosti. Korupce, klientelismus a prebendy, lehké živobytí, moc a život na obrazovce jsou mnohdy pravou příčinou politické kariéry mladých lidí směřujících do politiky, proti trendu generace;

*pátou generaci charakterizuje zájem o život v zahraničí, u některých s předpokladem pozdějšího návratu do Čech, velká část však s návratem nepočítá. Podle nejnovějších údajů 20 % lékařů ihned po ukončení studia odchází do zahraničí, další odcházejí později. U studentů vysokých škol je podíl uvažujících o životě v zahraničí více než poloviční. Příčinou takových rozhodnutí je přesvědčení mladé generace o korupci, klientelismu, byrokracii a dalších příznacích nemocné české společnosti. Neodrazuje je ani nezaměstnanost v cílových zemích, protože pro profesionální start považují poměry v české společnosti za horší. Na migraci může mít vliv virtuální život v kyberprostoru, který oslabuje vztah k vlasti a oslabuje rozdíl mezi vlastí a zbytkem světa. Ani po okupaci v srpnu 1968 neuvažovalo o emigraci tolik mladých lidí jako v současnosti;

*ztráta smyslu v přirozeném světě je také jednou z hlavních charakteristik současné mladé generace– odchodů z přirozeného světa. Existence mimo přirozený svět je společná bytí prostřednictvím drogou změněného vědomí v „jiném světě“ nebo po přechodu digitální bránou prostřednictvím nových technologií v kyberprostoru. Drogou změněné stavy vědomí a virtuální realita se odlišují cestou dosažení, mají jiný charakter, ale společnou existenci mimo přirozený svět. Již v situaci, kdy ICT disponovalo kolem 10 % mladé generace, z výzkumu vyplynulo, že skupina s nejvyšším indexem komputerizace měla k drogám nejblíže;

*souběžně je generace nositelem několika sociálních znaků, které v souhrnu destruují rodinu. Již delší dobu je generace pod vlivem společenské preference homosexuality a genderového tlaku, potlačující ženská specifika, včetně nezastupitelných hodnot ženství a mateřství. Tlak na kariéru vede k single životu žen, k odkládání mateřství a k poklesu natality. Problémem jsou pro mladé ženy i současní mladí muži, které vnímají jako tzv. mamánky, bez odpovědnosti a samostatnosti. Dlouhodobě dochází k destrukci patriarchální rodiny a k jejímu nahrazování moderní partnerskou rodinou, avšak i ta se dostává do krize. Destruktivní tlak na rodinu se sbíhá s destruktivním tlakem na stát, národ a vlastenectví;

*oproti prvním třem generacím nalézáme u současné generace zásadní rozdíl v souběžném studiu a zaměstnání. Zatímco generace, z níž výběrově studovalo na vysokých školách 9 %, pouze studovala, generace, z níž studuje na vysoké škole 60 %, zvládne vedle studia ještě zaměstnání na plný úvazek;

*v současné mladé generaci můžeme také pozorovat zajímavý fenomén studia několika vysokých škol, často vzájemně obsahem nekompatibilních. Někdy jsou studovány postupně, jindy paralelně. Vnější shodnost skrývá dva druhy motivace, odlišné životní styly a životní strategii. Jeden směr studiem odsouvá nástup do praktického života, svým způsobem znamená odmítání dospívání. Status studenta má svá ekonomická specifika, svébytný životní styl.

Druhý směr vyjadřuje životní strategii na jistotu – čím více vysokoškolských diplomů, tím větší šance na uplatnění v turbulentní a nejisté době;

*známý problém západní společnosti odcizení a osamocení se šíří i v této generaci. Strach z osamocení je silný i mezi náctiletými. V tomto pocitu jsou hned za seniory a také oni se více bojí osamocení než smrti. Oproti seniorům jim kybersociálno pomáhá z jednoho druhu osamocení, aby je do jiného zase uvrhlo;

*největší podíl na formování generace a na její jedinečnosti mají ICT a jejich průnik do osobnosti,životního stylu a života mládeže. Jedinec, generace a společnost se komputerizují a digitalizují do podoby kompatibilní s informační společností. Zhruba od roku 2000 můžeme u mládeže pozorovat postupný nárůst vlivu ICT na všechny jevy spojené s člověkem a se společností;

*formování virtuálních názorů a postojů probíhá rychlostí připomínající explozi či epidemii, která má své vlastní příčiny, zákonitosti a průběh. Nové technologie dávají vzniknout novému typu sociability a sociálních entit v sociálních sítích. Sociální sítě připomínají „virtuální včelstvo“, pulzující a existující díky permanentnímu sdělování. Podstatou je předávání informací a jejich sdílení, nikoliv jejich analýza a zpracovávání prostřednictvím myšlenkových operací. Miniaturizované technologie v současnosti umožňují permanentní připojení, přítomnost v kyberprostoru. Příslušník mládeže za den vstoupí do kyberprostoru (klikne) v průměru stosedmdesátkrát;

*za digitalizací životního a sociálního pole následuje digitalizace životního stylu a dále „digitalizace člověka“. Propojení této generace s ICT je tak zásadní a určující, že bývá nazývána generací sítí (net generation);

* zvláště mezi dětmi, ale i mezi mladými lidmi extrémní trávení času s ICT vede nejen k závislosti, ale i k narušení normálního vývoje neuronů v mozku. M. Spitzer shrnuje souhrn negativního vlivu ICT na děti a mládež pod pojem digitální demence (Spitzer, 2015);

*další jev je nazýván na základě největší rozšířenosti v Japonsku hikikomori, ovšem vyskytuje se i v dalších západních zemích a v Česku. Tito jedinci žijí u rodičů v jednom pokoji, z něhož měsíce nevycházejí. Spí převážně ve dne a v noci jsou na počítači. Nejsou schopni společenské interakce, tím méně života ve společnosti. Ze společnosti je vyhnala psychická neschopnost vyrovnat se s tvrdými nároky konkurenční společnosti a přitáhla je přívětivější virtuální realita v kyberprostoru, na niž jsou schopni se adaptovat a v ní žít.

Význam ICT je tak zásadní, že formuje i životní styl. Na datech našich výzkumů zpracovala problematiku životního stylu v informační společnosti Karolína Kolesárová. V monografii „Životní styl v informační společnosti“ na základě hodnot a volnočasových aktivit konstruuje pomocí faktorové a clusterové analýzy typy životních stylů a následně analyzuje sociální charakteristiky každého životního stylu a aktivity spojené s ICT v jednotlivých životních stylech.

Pohled na zřetězené generace mládeže ukázal na silnou souvislost mezi generacemi a společenskou dynamikou. Srovnání generací ukazuje na větší proměnu mládeže mezi např. první budovatelskou generací a pátou kybergenerací, než si běžně uvědomujeme. Nejedná se přitom o po tisíciletí opakované kritizování mládeže starou generací, které má však věcné oprávnění, stejně jako opačná kritika starých mladými, ale o nové kvality, jichž je současná generace mládeže nositelem a které jsou důsledkem velkých změn ve společnosti. Pohled na mládež je pohledem společnosti do zrcadla.

Autor je sociolog a vysokoškolský pedagog.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.