V prvním díle jsme si obecně přiblížili situaci týkající se vzdělání neslyšícího dítěte z pohledu odborníka. Dnes si povíme o dopadech vzdělávání neslyšícího dítěte ve třídách hlavního vzdělávacího proudu a o pohledu jejich rodičů. Podle dostupných informací, zkušeností a odborných analýz se lze domnívat, že pro neslyšící děti, které mají znakový jazyk jako mateřský (přirozený) jazyk, je inkluzivní způsob vzdělávání s cílem, aby z nich vyrostli takzvaní zdraví dospělí jedinci, kteří jsou schopni plně se začlenit do většinové společnosti a být jako slyšící, počáteční segregací.
Než se rodiče rozhodnou pro orální způsob komunikace jako jediný komunikační prostředek svého dítěte a začlení jej do školy hlavního vzdělávacího proudu, měli by si odpovědět na následující otázky: Bude pedagog ochoten přizpůsobit se komunikačním potřebám jejich dítěte, budou toho schopni i jeho spolužáci? Bude mít jejich dítě ve škole hlavního vzdělávacího proudu kamarády? Bude se moci plnohodnotně zapojit do mimoškolních aktivit se spolužáky? Naváže zde přátelské i hlubší vztahy na celý život? Obecně řečeno: bude si moci budovat síť sociálních vztahů? Důležité je ptát se i takto: Nedostane se jejich dítě do izolace? Nebude se cítit velmi „jiné“? Nestane se, že si nakonec vytvoří vlastní identitu?
Na dané otázky není jednoduché odpovědět. Rodiče mi měli vědět, že naproti tomu vzdělávání neslyšících dětí ve školách pro neslyšící, kde mohou běžně v českém znakovém jazyce komunikovat se svými spolužáky a učí se na přirozených situacích sociální interakci, vede v jejich dospělém věku k jejich snazšímu plnému začlenění do slyšící společnosti. Díky kvalitnímu vzdělávání v prostředí, kde jsou obklopeni jazykem, který je jim smyslově dostupný, a v prostředí, kde vidí dospělé neslyšící učitele, se kterými se mohou identifikovat, které jsou jim vzorem a mohou se přirozeně učit sociální dovednosti, budou mnohem lépe orientováni ve světě. Budou mít pevně ukotvený svůj mateřský jazyk a budou mít přátele, budou moci spolu se slyšícími vrstevníky a za využití tlumočníka českého znakového jazyka studovat na vysokých školách a lépe se uplatní i na trhu práce.
Rozumím přitom všem rodičům, kteří si přejí, aby i jejich dítě, které třeba „jen“ neslyší, mohlo docházet do školy se svými vrstevníky, kamarády v místě bydliště.
Každý rodič má právo rozhodnout, jaký bude primární komunikační prostředek jeho a jeho dítěte. Zda jím bude český znakový jazyk, mluvený jazyk, či zda to bude kombinace obou. Otázky, které si musíme položit, znějí: Dostávají rodiče všechny informace, na základě kterých se o komunikační metodě dobře rozhodnou?
Respektive: Na základě jakých informací rozhodují rodiče neslyšících dětí o jejich budoucím životě? Kdo nese zodpovědnost za kvalitu a objektivitu informací, které rodiče dostávají?
Odpovědní učitelé, psychologové, speciální pedagogové i rodiče měli rozhodně věnovat velkou pozornost kvalitnímu nastavení vzdělávání neslyšících děti, žáků a studentů ve školách hlavního vzdělávacího proudu, ale i tomu, jaká kritéria zvolit a jak rozpoznat, pro které dítě je zařazení do školy hlavního vzdělávacího proudu přínosné a pro které dítě toto umístění, z výše uvedených důvodů, vhodné už není.
Častým důvodem integrace neslyšících dětí do běžných škol je snaha rodičů, aby jejich děti dobře znaly český jazyk, byly mu vystaveny a dobře se následně zapojily do slyšící společnosti. Často se ovšem stává, že na místo, aby z dětí vyrostli samostatní sebevědomí jedinci, vyrostou děti, které nemají na potřebné úrovni ani plně osvojen svůj vlastní jazyk a neumí pořádně jazyk žádný, ani znakový ani český.
Současný stav vzdělávání neslyšících není na uspokojivé úrovni a dialog je nutné vést především s neslyšícími odborníky. Jsem připraven být partnerem pro další jednání a budu velice rád nápomocen při nastavování kvalitního vzdělávání neslyšících.
Mgr. Petr Vysuček, speciální pedagog
Zdroj: starostove-nezavisli.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
