Ten, kdo se tématu financování EU věnuje systematicky a sleduje aktuální vývoj, nebude překvapen. Ten, kdo by si obrázek o předpokládaném budoucnu udělal toliko na základě zkušeností z praxe probíhajícího období 2014 – 2020, či dokonce uplynulého období 2007 – 2013, to bude vnímat snad i jako revoluci.
Na sklonku června zveřejnila Evropská komise svůj poslední z pěti diskusních dokumentů, reagujících na bílou knihu o budoucnosti EU z letošního března. Taktéž tento dokument je koncipován, vedle obsáhlé analýzy a naznačených trendů budoucnosti, na bázi pěti možných variant. V daném případě, naplněny nakládáním s reálnými finančními prostředky, jsou rozdíly mezi nimi zvláště patrné a jako takové velmi výmluvné.
Text ukazuje, že Rozpočet EU již do budoucna již nebude jediným zásadním přímým zdrojem financování potřeb EU, ale díky dalšímu pokroku v osvojení finančních nástrojů se též stane spouštěčem pro uvolňování soukromých či národních veřejných zdrojů.
Stávající Rozpočet EU řeší společný zájem v oblastech koheze, zemědělství, konkurenceschopnosti, infrastruktury, energetiky, vzdělávání a zaměstnanosti, sociálních záležitostí, životního prostředí, jednotného trhu, v posledním období v omezené míře též migrace. S ohledem na nízký relativní objem jsou jeho výsledky relativně slušné.
I přes toto poměrně lichotivé hodnocení lze poměrně snadno identifikovat i jeho slabé stránky. Je především velmi nepružný při potřebě reagovat na nově se objevivší podněty (což ukázal jak v čase hospodářské krize, tak v souvislosti s krizí migrační a zvýšením bezpečnostního rizika, stejně jako při potřebě podpořit nová témata, například rozvoj digitální společnosti). I proto jedním ze zásadních požadavků na jeho reformu je zvýšená flexibilita.
Budoucí Rozpočet EU bude silně ovlivněn průběhem brexitu, který se v této souvislosti projevuje na několika frontách. Odchod Británie způsobí úbytek disponibilních finančních prostředků, jež bude buď zapotřebí doplnit dodatečnými příspěvky, anebo se uskrovnit a některé výdajové položky obětovat. Rozpočtový dopad bude mít i vypořádání vlastního britského odchodu. Z našeho pohledu má pak brexit dopad v podobě změny ukazatele HDP na obyvatele, jež je rozhodný pro uvolňování prostředků kohezní politiky. České hodnoty těchto ukazatelů vzrostou, čímž se sníží dostupnost fondů EU pro nás.
Diskusní dokument se též zabývá zvýšeným důrazem na výsledky a výkonnost, které mají být v souvislosti s Rozpočtem EU dosaženy. Je velmi důležité změnit vnímání Rozpočtu EU; tedy nenahlížet na něj potřebou účetně přerozdělit danou disponibilní sumu, ale jako na nástroj, který umožní zhodnotit disponibilní kapitál v podobě odpovídajícího výnosu při naplnění veřejného zájmu.
Budoucí Rozpočet EU by měl v sobě zrcadlit daleko více propojenost a synergie mezi jednotlivými politikami EU. Projevem moderního pojetí veřejného financování slučitelného s tržními principy může být garanční princip, na kterém je založen Evropský fond pro strategické investice (EFSI), umožňující prostřednictvím pákového efektu mobilizovat dodatečné finanční zdroje.
Rozpočet EU budoucnosti musí reflektovat budoucí tušené potřeby – novými prioritami se proto budou muset v daleko větší míře stát bezpečnost, migrace, boj proti terorismu. Což může vyvolat otázku, zda je jeho objem s ohledem na tyto potřeby dostatečný. I proto je v souvislosti s budoucím financováním EU velmi silně hovořeno též o adekvátnosti příjmové strany a diskuse je vedena o možném využití nových zdrojů.
Zřejmě nejvýznamnější inovací, kterou diskusní dokument přináší, je přístup EU Added-value, kdy angažovanost Rozpočtu EU by měla být patrná v projektech a aktivitách, jejichž dopad lze vymezit i vůči EU jako celku. Tento princip je patrný jak na straně příjmové (sdílení zdrojů), tak by měl být ještě patrnější na straně výdajů (dosažení výsledků majících dopad na EU jako celek).
Nynější situace v oblasti financování EU vede k potřebě položit si otázku, k čemu by budoucí Rozpočet EU měl sloužit – jaké priority by měl sledovat, jaké oblasti podporovat, jakým objemem zdrojů disponovat a prostřednictvím jakých nástrojů je alokovat (dotační princip zjevně zůstane ponechán, měl by však být adekvátně vyvážen finančními nástroji). Rozpočet EU by měl sledovat nynější a předpokládané budoucí priority a neměl by hledět zpět na oblasti, které již prioritami být přestaly.
Rozpočet EU by si měl ponechat svoji nezastupitelnou roli při prosazování veřejného zájmu v rámci EU ať již v pozici subjektu řešícího nejrůznější projevy tržních selhání, až po nástroj realizace strategických priorit veřejného zájmu EU.
Reforma Rozpočtu EU se zásadně podepíše i na budoucí podobě kohezní politiky. Lze předpokládat, že v příští dekádě dále zesílí stírání rozdílů mezi novými a starými členskými státy. Přesto by si kohezní politika měla i nadále udržet plošný charakter a diferenciace by měla probíhat až na základě dodatečného objektivního kritéria. Role finančních nástrojů by se měla stát dominantní v oblasti podpory podnikání a tradiční kohezní politika by se měla uplatnit zvláště v sociálně orientovaných projektech.
Reforma financování EU musí obsahovat rozumnou míru kontinuity i odvahy inovovat finanční rámec. Úplná revoluce není doporučením, ale udržení status-quo taktéž ne.
Z pohledu jednotlivých pěti navržených scénářů je zjevné, že nelze pokračovat v dosavadní praxi beze změn, jak zní titulek prvního z nich, přestože v jeho textu jsou jisté změny patrné. Nicméně první scénář je dobré odmítnout. Druhý scénář „méně společně“ lze akceptovat pouze v případě, že by se jednalo o nouzové přechodné řešení; jeho podstatou je spíše rezignace na společný projekt. Třetí scénář „někteří dělají více“ je projevem nyní moderní více-rychlostnosti. Zajímavý je koncept sdílení finančních prostředků mimo rozpočet. Případné vytvoření autonomního rozpočtu euro-zóny vyžaduje analýzu nákladů a přínosů pro nečlenské země euro-zóny; pro většinu to nebude představovat příznivou variantu. Jako nejpřijatelnější se jeví čtvrtý scénář „zásadní přepracování“, zvláště bude-li ponechán větší prostor pro kohezní témata. Pátý scénář „mnohem více společně“ představuje skutečnou reformu rozpočtu, která je však realisticky neproveditelná do začátku příštího programovacího období. Scénář čtvrtý však může vytvořit adekvátní předstupeň pro budoucí uskutečnění scénáře pátého.
Petr Zahradník,
poradce prezidenta Hospodářské komory České republiky
člen Evropského hospodářského a sociálního výboru (EHSV)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
