Vaše Veličenstvo, pokud nás slyšíte ze svého místa, kam jste odešel po životě naplněném bojem a politikou, často úskočnou, avšak úspěšnou, ale také po životě věnovaném rozvoji vzdělání, zbožného moralizování, a nepochybně též všelijakých rozmarů a bakchanálií, nuže pokud na nás odněkud hledíte, asi si můžete ukroutit hlavu. Rovných 700 let po Vašem narození to vypadá, jako by v zemích českých nebylo nikoho jiného, než samých znalců věcí karolínských. Shlížíte z plakátů k výstavám i z pohlednic a jiných suvenýrů pro turisty ze zemí, které jste dokonce ani Vy, císař takových panství, nikdy neviděl a možná o nich ani neslyšel. Televizní programy přetékají tirádami, ve snaze ukousnout alespoň malý dílek Vaší slávy, nebo prostě jen si na ní trochu zaparazitovat. Děti školou povinné Vás obkreslují z patrně Vám nepodobných portrétů v učebnicích dějepisu, jak už to bývá, trestuhodně zjednodušených. A představte si to, vyhrál jste před časem soutěž o „největšího Čecha“ a zdobíte i lícní stranu stokoruny. Stal jste se hrdinou muzikálu, takovou naší superstar. Avšak sečteno a podtrženo, asi nejlépe jste vyšel z dávné romance, v níž podle Jana Nerudy pijete s Buškem z Velhartic víno trpké jako všechno české. Protože nad tím vínem neochočeným jste prý pochopil, jak vládnout lidem tomu vínu podobným.
Bojím se, že jen málo takových už tady zbylo; ti, co o Vás žvaní v estrádách, to jistě nejsou. Ti jen potřebují svoji modlu, a čerta se starají, zda nemá nohy z hlíny. Beztak ji pozítří vymění za nějakou novou, aktuální, řeklo by se. Ti nevědí, jak těžké bylo prožít se tím životem, jaký jste Vy měl, jak nesnadné bylo sehrát všechny ty mocenské partie, v nichž jste obstál. Jakou kličkovanou jste musel podstoupit ve snaze ukončit papežské schizma – to jediné jste nedokončil, na to ani Váš – na svou dobu poměrně dlouhý - život nestačil. A hlavně nečetli a neznají knihu tenkou, leč důležitou, kterou jste sám sepsal a která nese název Vita Caroli, Život Karlův. Přitom právě v ní by si měl každodenně listovat ten, kdo by chtěl porozumět smyslu světa a života lidského v něm, natožpak ten, kdo touží životům ostatních vládnout a ovládat je. Tak na tomto místě připomenu aspoň pár vět z druhé kapitoly té knihy, té, kterou jste – ještě ani ne třicetiletý – vyslal nám příštím jako svůj testament. Není na těch slovech potřeba měnit jediného.
„Když pak kralovati budete po mně ozdobeni korunou královskou, vzpomeňte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a hlínu červů. Podobně i vy přejdete jako stín a jako květ polní a padnete v hrob. Co platna jest urozenost nebo hojnost jmění, není-li při nich čistého svědomí, pravé víry a naděje ve svaté vzkříšení…
Jestliže budete nenáviděti lakomství, poplyne vám bohatství, avšak nepřikládejte k němu srdcí svých, nýbrž shromaždujte sobě poklady moudrosti, neboť v moudrosti spočívá mnoho panování. Lakomec však nepanuje, nýbrž poddán jest panství peněz. Špatných spolků a rad se varujte, protože ,se svatými svatí budete a se zkaženými zkažení,´ neboť hřích jest nakažlivou nemocí…
Bude-li se chtíti vaše srdce povyšovati, pokořte se a nevkroč na vás noha pýchy. Pýcha jest nemilá stvořiteli i lidem šlechetným a proto nemá člověk pyšný milosti ani u Boha ani u lidí. Zdrtí pak ji Bůh na konci a sesadí mocné se stolice a pozdvihne ponížené z prachu, aby seděli s knížaty a měli stolici chvály.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
