Bez nadsázky lze říci, že výsledek zaskočil všechny. Voliče i politiky. Premiér Cameron dal všanc svou politickou kariéru. A prohrál. Boris Johnson na brexitu postavil svůj politický vzestup a teď jaksi očekává, že se to vyřeší samo. A že Británie bude mít nadále výhody plynoucí z členství a zbaví se pouze svých závazků.
Brexit nadále štěpí konzervativce, a může je tudíž velmi oslabit do budoucna. Nicméně také labouristé na tom nejsou lépe. Vlažný přístup J. Corbyna k referendu se s ohledem na dřívější postoj této strany dá pochopit jen stěží. Voliči od labouristické strany nedostali vzkaz co dělat. Některé její voliče naopak zlákaly sliby, že brexit zamezí rostoucí imigraci, jiní svým hlasem pro brexit zase dali najevo protest proti stávající vládě…
Brexit bude mít kromě ohromných ekonomických dopadů také vliv na vývoj politických stran ve Velké Británii (a bohužel nejen tam).
Nejlépe situaci zhodnotil bývalý labouristický premiér Tony Blair ve svém komentáři v International New York Times (27. 6. 2016), který končí mírně agitačním zvoláním: „Střed musí vydržet!“
Právě pro Tonyho Blaira, který se zasloužil o nastolení mírového procesu v Severním Irsku a o udržení Skotska (pomocí větších pravomocí místní samosprávy) ve Velké Británii, má volba brexitu hořkou pachuť. Je těžké najít více proevropského britského premiéra. Také je těžké najít premiéra, který by byl tak blízko běžným každodenním problémům britských občanů.
Stoupencům brexitu se povedlo vykreslit zastánce setrvání v EU jako elity žijící mimo realitu Británie. Je vcelku paradox popisovat zrovna Johnsona nebo Farage jako muže z lidu. Otázka imigrace pro ně však zafungovala.
Blair velmi příznačně vyvrací tento argument. Imigranti z východní Evropy odvádějí v Británii podstatně více daní, než kolik vyčerpali dávek. A brexit neovlivní imigraci ze zemí mimo EU.
Navíc to, co teď říká Johnson, je dost mimo realitu. Jak Britové v EU, tak občané států EU v Británii, budou potřebovat nově pracovní povolení. Jakoukoli smlouvu mezi EU a Británií budou muset schválit vlády a posléze parlamenty všech 27 členských států. Nebylo by překvapivé, pokud by právě tyto jednotlivé smlouvy členské státy tu a tam neschválily, aby tak jasně ukázaly, že státy volající po odchodu z EU to nebudou mít tak jednoduché. Tedy ani odchod Británie z EU nebude právě pro Británii zrovna jednoduchý. A možná zde už ani nebude Velká Británie (až z ní odejde Skotsko a možná i Severní Irsko), jak jsme ji v době jejího členství v EU znali…
Petra Paroubková
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
