Petra Sedláčková: Nytrová ukázala své nejlepší

Originální znění projevu poslankyně Nytrové si můžeme přečíst na stránkách poslanecké sněmovny (ZDE).

Paní Nytrová není bohužel zdaleka jedinou českou homofobní poslankyní, nicméně její výroky typu „Homosexuálové se budou snažit zrealizovat sex s dětmi. Mluvím o tom, jak už to v podstatě opravdu v některých zemích funguje,“ či: „Rizikové faktory života dětí v homosexuálních rodinách, které mohou být vystaveny - dětí, vychovávaných homosexuálními páry, je tam vysoká promiskuita, vysoký výskyt pohlavních a jiných chorob, nadprůměrný sklon k alkoholu a drogám ve srovnání s heterosexuální společností, vyšší míra výskytu duševních a mentálních poruch, výrazně kratší věk dožití, výrazně vyšší výskyt násilného chování u homosexuálů,“ jsou celkem silná káva i pro průměrného homofoba, který prostě jen chce, „aby si to ty teplouši nechali nadoma“, a rád mluví o tom, že sexuální orientace je „soukromá věc.“

A česká společnost navíc, což je třeba zdůraznit, ve své většině nijak zvlášť homofobní není. Více než polovina českých občanů (59 %) souhlasí podle průzkumu provedeného CVVM s tím, aby homosexuálové mohli adoptovat dítě svého partnera.

Poslankyně Nytrová se zkrátka díky své omezenosti stala takřka z minuty na minutu známou osobností. Nicméně pouze ku své škodě a ku škodě ČSSD. Své sebezničení ještě dokonala v tomto rozhovoru. Zdá se zkrátka, že nadměrné a hlavně nekritické sledování diskusí na Novinkách a hltání zdrojů typu „ruské matky“ či čerpání informací ze slovenské kampaně proti homosexuálům vytvořilo paní Nytrové v hlavě takový obraz společnosti, který zkrátka potřebuje, aby někdo na plnou hubu vyjádřil, co jsou ty buzny zač. Naštěstí pro úroveň české společnosti je takový svět skutečně jen imaginárním světem paní poslankyně, který s ní sdílí pár mindráků z Novinek a ruská propaganda, která, stejně jako všechny ostatní propagandy, hledá příležitosti, jak zaměřit negativní pozornost lidí na nějaké marginálie, aby pak tito lidé snáze přehlíželi velké věci, jež budou skutečně v jejich neprospěch, případně tyto věci dokonce skutečně s nadšením a ve jménu boje proti hloupostem přijímali.

Nicméně extremistické názory paní poslankyně jistě pomohou znovu rozproudit širokou společenskou diskusi o adopcích dětí homosexuálními partnery, a s ohledem na její šílení se této možnosti adopce dětí zastanou i ti, kteří by se k celé věci jinak neměli žádnou chuť vyjadřovat.

Klasické argumenty proti „homoadopcím“

Kromě evidentních přestřelů vesmíru lidí hledících na svět se zdravým rozumem přednesla poslankyně Nytrová i řadu protiadopčních argumentů, které jsou slyšet docela běžně.

1. argument: oslabení tradiční rodiny

Nejpopulárnější formulí odpůrců této formy adopce je, že uzákonění této možnosti oslabuje tzv. tradiční rodinu. Tradiční rodina by podle paní Nytrové měla být v úctě a zůstat nadále pevným pilířem naší společnosti.

Jak ale tu tradiční rodinu homosexuálové oslabují? Muž heterosexuál ani heterosexuální žena přece za osobou stejného pohlaví neutečou. Nebude to tak, že když se uzákoní možnost adopce dítěte partnera druhým partnerem i v homosexuálních svazcích, lidé začnou hromadně opouštět své heterosexuální svazky a najednou se párovat s osobami stejného pohlaví, které budou adoptovat jejich děti (nebo se kterými budou adoptovat děti s dětských domovů, čehož se ale diskuse v poslanecké sněmovně netýkala). A rodinu žena + muž + děti přece nemůže nijak snížit ani to, že v bytě naproti této rodině bydlí rodina žena + žena + děti či muž + muž + děti. Nehledě vůbec na to, že takový stav beztak nyní existuje… Rodina žena + muž + dítě zkrátka homosexuály nijak ohrožená není. Jediný, kdo je situací, kdy partner nemůže adoptovat dítě svého partnera, ohrožen, je právě to dítě. Ne „tradiční rodina“.

„Tradiční rodinu“ nejvíc oslabila emancipace ženy, možnost žen studovat a pracovat, budovat si karieru, a stát se tak finančně závislou na muži, což i jí dalo možnost, aby v případě, že není spokojená, od svého partnera odešla. A takovéto oslabení instituce, kde bylo postavení partnerů absolutně nerovné, je jen správné. Nerovná rodina dávala dětem špatný vzor, a to takový, že když se narodím jako kluk, jsem zkrátka víc, než když se narodím jako holka. A když se narodím jako holka, musím se zkrátka ve všem podřizovat tomu, kdo se narodil jako kluk. Důsledkem toho, že od partnerky může odejít nejen muž, ale opustit partnera může také žena, je pochopitelně vyšší rozvodovost, a tedy oslabení tradiční rodiny.

2. argument: děti po smrti homosexuálního rodiče VĚTŠINOU do ústavu neputují

Paní poslankyně také hovořila o tom, že se většinou neděje to, že pokud spolu homosexuální rodiče vychovávají potomka, a ten z partnerů, který je jeho biologickým rodičem, zemře, putuje toto dítě do ústavu, případně (a o něco lépe) ke druhému z biologických rodičů. Fakt je ovšem ten, že se to děje, a hlavně, že se to díky nemožnosti adopce dětí může dít. A fakt také je, že takový zásah dítěti ublíží mnohem víc, než že se mu děti občas vysmějí, že má mámu a mámu.

3. argument: děti z ústavů k homosexuálům nechtějí

Dalším argumentem je, že děti z ústavu by si homosexuální rodiče sami nevybrali. (K tomu nemůžu nic napsat, neznám na oto téma žádnou studii.) Proč se ale nikdo nezeptá dětí, resp. hlavně neargumentuje dětmi, které homosexuální páry vychovávají? Své rodiče by nevyměnili za jiné stejně tak jistě, jako by je nevyměnili děti vychovávané heterosexuálními rodiči. Sexuální orientace rodičů je zkrátka při výchově dětí něco, co je absolutně vedlejší a nemá na výchovu žádný vliv. Je to nápadné pro pozorovatele zvenku, ale ne pro dítě, které je těmito rodiči vychovávané. Sexuální orientace ještě nikdy nikoho nevychovala a o nikoho se nestarala. Ta pouze určuje to, partnery jakého pohlaví si bude člověk vybírat.

4. argument: děti se budou spolužákům z homosexuálních rodin smát

Odpůrci „homosexuálních“ adopcí často mluví také o tom, že děti budou trpět tím, že s jim ostatní spolužáci budou smát. Ještě jednu – dvě generace zpět byly v opovržení svobodné matky a jejich děti byly téměř odpadem. Dnes už je to běžný jev a pozastaví se nad ním jen málokdo. Nicméně homosexuálů je v populaci omezené množství a tak rozšířeným jevem jako to, že někdo vychovává dítě sám, se homorodičovství nikdy nestane. Děti se nyní takovým dětem jistě občas smějí a smát se budou i nadále. Mnoho z nás jistě homosexuálními rodiči vychováváno nebylo a nezná děti homosexuálními páry vychovávané, nicméně komu z nás se ve školce či škole děti za něco nesmály? A kdo z nás se někdy jako dítě za něco nesmál jinému dítěti? Kdybychom obavu o to, aby se dětem jiné děti za něco nesmály, univerzovalizovali, asi by už žádný člověk raději neměl mít žádné dítě. Jinak se výsměch dětí dětem asi těžko vymýtí… A navíc se dětem z homosexuálních rodin spolužáci budou smát bez ohledu na to, zda jako rodiče budou podle zákona bráni oba partneři, nebo jen jeden...

5. "argument": nenasytná homo-lobby

Často se také hovoří, a neopomněla o tom pohovořit ani poslankyně Nývltová, o tzv. „homo-lobby“. Je už to tedy na hranici absolutního blábolu, ke kterému ani nemá cenu se blíže vyjadřovat (asi jako k tomu, že homosexuálové budou usilovat o sex s dětmi), ale přesto. Co to má být, ta homo-lobby? Důchodcům, kteří nejsou spokojení s tím, že po celoživotní práci a celoživotním odvádění sociálního pojištění a pobírají nuzácký důchod, ze kterého nezaplatí ani nájem v městském bytě, který je vyšší než jejich důchod, a dovolí si na tento stav upozornit, budeme říkat „důchodcovská lobby“?? Lobbistické skupiny v politice, ač je třeba definice lobbování neutrální, máme spojené se zájmy velkých finančních či průmyslových a dalších skupin, tedy s tím, kde jde v první řadě o velké peníze. V případě homosexuálních adopcí jde jednoznačně o narovnávání základních lidských práv. A to je velký rozdíl…

Závěr

Heterosexuální většinu homosexuální menšina na životě jinak neohrožuje a morálně společnost nijak nerozkládá – vždyť k tomu ani nemá možnost. I pokud někdo považuje homosexualitu za nemorální, těžko by se stalo, že by rozložila heterosexuální společnost, protože kdo je heterosexuální, ten si zkrátka jako partnera osobu stejného pohlaví hledat nebude.

Homosexuální děti se rodí heterosexuálním rodičům, a to samozřejmě i těm, kteří se ke svým dětem chovají pěkně a dávají jim ten nejlepší možný vzor, jak vypadá heterosexuální rodina. Děti si z rodiny neodnášejí jen to, že když jsou dívka, najdou si chlapce (a naopak), to je absolutní většinou dáno biologicky. Obava, že homosexuálové z dítěte svou výchovou budou vyrábět další homosexuály, je zcela lichá. Děti s sebou si do svých budoucích partnerství zkrátka neodnášejí sexuální orientace svých rodičů, hlavně to, jak se k partnerovi a dětem chovat, jak řešit konflikty, jak se stavět k domácím povinnostem atd.

Uzákonění adopcí dětí jednoho partnera druhým, homosexuálním, partnerem je skutečně především korkem, který zvýší právní ochranu dítěte (např. výživné a péče o dítě po smrti biologického rodiče). Věřím, že ani paní Nytrová netrpí takovými bludy, aby trestala děti za to, že se narodily někomu s homosexuální orientací…

Publikováno se souhlasem vydavatele