Za prvé je třeba zmínit, že pokud Mezinárodní atletická federace (IAAF) skutečně dopustila únik informací ohledně „nejasností s pohlavím“ jihoafrické atletky, mělo by celé vedení a osoby přímo zodpovědné za únik takových informací zmizet ze svých míst. A přejít do takové funkce, na které duševně a morálně mají. (To samé platí, pokud něco vypustili lékaři.) A federace by také měla Semenyaové zaplatit velmi tučné odškodné. Takovéto ponižování člověka  je zkrátka absolutně nepřípustné.

A teď za další. C. Semenyaová má podle informací v médiích třikrát vyšší hladinu testosteronu než jiné atletky, a proto by podle některých neměla závodit. A není sama – připomeňme si hodnocení vítězek ženské olympijské osmistovky bývalým českým desetibojařem T. Dvořákem:  „Je to celé divné. Jen se podívejte, kdo stál na těch stupních.  Řekl bych to takhle: ve finále půlky závodilo pět holek a pak tyhle tři. Nechci se nikoho dotknout, ale je mi líto těch, co doběhly za prvními třemi. Ty to musí neskutečně štvát.“

Dvořákovo hodnocení svým obsahem i podáním vcelku vystihuje názor, který je ve společnosti velmi rozšířený. Semenyaová má vysokou hladinu testosteronu, to ji neúměrně zvýhodňuje proti těm, co ji nemají, a tak by neměla závodit…

Plavec M. Phelps, o jehož totální dominanci plaveckému světu nelze pochybovat, má oproti jiným plavcům také mnoho geneticky daných obrovských výhod: Ke své výšce 190 centimetrů má  velmi dlouhé ruce (rozpětí 204 cm), ale k tomu relativně krátké nohy, které snižují odpor vody a velmi dlouhá chodidla (velikost boty 49,5) a k tomu tak hypermobilní kotníky, že nohu v kotníku ohne více než baletní mistr. Dohromady má tedy své výhodně úzké a dlouhé, aerodynamické, tělo osázeno celkem kvalitními ploutvemi. Je svými tělesnými – geneticky danými – dispozicemi oproti ostatním plavcům neúměrně zvýhodněn. Měl by mít také zakázáno závodit?

Usian Bolt má díky svým bezkonkurenčním tělesným – genetickým – dispozicím při běhu délku kroku 2,44 metrů, a na zdolání stometrové tratě mu stačí 41 kroků.  To je celkem o dost méně, než musí udělat jiní. Prostě při běhu téměř letí… A má také specifickou variantu jistého genu ACTN 3, který umožňuje vyšší výkony… To jako takovýto supersilný může letec závodit s běžci? Nevyloučíme ho?

Mnoho úspěšných běžců na lyžích a cyklistů má jistou genetickou mutaci, která stimuluje tvorbu červených krvinek. V těle se jim tedy zcela přirozeně děje to, čeho se někdy dosahuje pomocí krevního dopingu (EPO). Vyšší hodnoty hemoglobinu v krvi znamenají větší množství kyslíku ve svalech, a tedy také více síly. A existují studie, které ukazují, že například v běžeckém lyžování se  na vyšších příčkách umisťují častěji lidé, kteří mají hemoglobinu více, než je běžné a než mají jejich konkurenti. Vyloučíme je?

A proč nevyloučit také například všechny původem somálské (a další) běžce, kteří mají mnohem lepší genetické předpoklady pro vytrvalecký běh než lidé z ostatních částí světa? Vždyť mají takovou výhodu, kruci!

M. Phelps, Bolt, Mo Farah i C. Semenyaová vynikají ve svých „oborech“ proto, že zkrátka dělají sport, ke kterému měli vynikající talent, ale také skvělé genetické dispozice.

Nicméně ani talent ani pouze genetické dispozice závody nevyhrávají. Po světě může běhat mnoho dalších lidí, kteří mohou být k velkým plaveckým výkonům uzpůsobeni stejně jako M. Phelps. Při tom třeba ani neumějí plavat nebo netrénují tak pilně, aby svých genetických předností dokázali využít. Nebo prostě při plavání své unikátní tělesné dispozice neumějí využít. A nebo jim chybí něco jiného. A tak je to i s testosteronem. Je mnoho žen,co mají vysokou hladinu testosteronu, ale nikdy nebyly dobré bežkyně. Prostě k tomu nemají jiné vlohy... Pokud by sport vyhrávaly pouze genetické dispozice, ani by se nemuselo závodit, prostě by přihlášení účastníci byli jen různě přeměřeni a otestováni  a pak by se sestavilo pořadí podle výsledků těchto měření a zkoumání…

Stejně jako závody v plavání nevyhrávají hypermobilní kotníky a obrovská chodidla, nevyhrává běh množství testosteronu. V souladu musí být mnoho a mnoho dalších faktorů a v první řadě pořádný trénink, a zcela výtečné genetické dispozice jsou pak tím, co danému trénovanému jedinci pomáhá podávat naprosto výjimečné výkony.

M. Phelps by se svými kotníky zřejmě nevynikal v hodu kladivem, Mo Farah by se svou konstitucí zřejmě nebyl dobrým vzpěračem, U. Bolt by pravděpodobně nebyl nejlepším žokejem a Caster Semenyaová by zřejmě neoslnila v moderní gymnastice. Proto si tito lidé také tyto sporty nevybrali, ale naopak se zdokonalovali v těch sportech, ke kterým mají přirozené dispozice…

Genetická zvýhodněnost Semenyaové je trnem v oku i některým jejím soupeřkám. Nejhlasitěji se v tomto ohledu projevovala Lynsey Sharpová, dcera někdejší vynikající britské atletky (zřejmě tam tedy také genetické predispozice budou – a navíc snad i „doping“ v podání tréninku od zkušené vynikající  atletky hned v dětství…), která se pasovala na odbornici na hyperandrogynismus, když hovořila o tom, že na toto téma psala svou diplomovou práci. Vzhledem k tomu, že Sharpová absolvovala školu s právnickým zaměřením, to bude zaručeně velmi erudované dílo…

Každopádně když se vrátíme k hodnotám testosteronu u žen… Semenyaová má údajně třikrát vyšší hodnotu testosteronu než 99 % ostatních atletek. Ale ostatní atletky mají průměrně třikrát vyšší hodnotu testosteronu, než je průměr v běžné ženské populaci… I jiným atletkám testosteron pomáhá v tom, aby se staly atletkami. Jsou k tomu prostě geneticky lépe disponované než ženy, které mají testosteronu málo… A stejně tak je to u mužů: někteří z nich mají násobně vyšší množství testosteronu než jiní – a to jim ve sportu pomáhá… Až by byla vykopnuta Semenyaová a další podobně vybavené kolegyně, zas by mezi zbylými byly některé, které budou mít více testosteronu než jiné. Tak by se vyhodily i ty… A tak by to šlo stále dále…

A kdyby se medializovala hladina testosteronu u mužů, viděli bychom, že jsou mezi těmito hladinami také velké rozdíly… A že někteří mužští sportovci přirozenou výší testosteronu mezi ostatními muži vyčnívají stejně jako Semenyaová mezi ženami… Také je vyloučíme?

Budeme tedy, aby si zasoutěžili úplně všichni, nově vytvářet kategorie tak, aby se sebou vždy závodili jen ti, co mají sobě navzájem velmi podobné genetické vybavení? V plavání budou kategorie podle velikosti nohou, ohebnosti kotníku, výšky a vůbec celkové „vhodnosti“ daných těl k plavání a kapacity plic, ve sprintech budou kategorie podle testosteronu a délky kroku, ve v běžeckém lyžování budou kategorie třeba podle aktuálního množství hemoglobinu… To bude zábava…

U mužů by to dopadlo tak, že by beztak byly sledovány pouze kategorie genetických „supermutantů“, kteří mají ve své genetické výbavě takový dar, že jsou zkrátka předurčeni podávat běžně nadlidské výkony – a ostatní kategorie, byť by se třeba i dělo, že se někdo s horšími genetickými dispozicemi časem dostane nad „supermutanta“, nikoho zajímat nebudou…

A u žen by to pak nejspíš bylo tak… že na trati osmistovky (i jinde) budou nejsledovanější v podpatkách zápolící vítězky soutěže Miss Universe… Je to pochopitelně hloupost.

Caster Semenyaová se prostě narodila s dispozicemi, které ji sice diskvalifikují ze soutěží o nejkrásnější ženu města/ země/ planety, ale při dobrém tréninku ji předurčují k tomu, aby podávala skvělé běžecké výkony. A součástí její unikátní výbavy je i přirozeně vysoká hladina testosteronu. V běhu není důležité, zda má žena drobná záda, hezký úzký pas, souměrný dívčí obličej a podobné záležitosti, ale aby se člověk směrem vpřed zkrátka pohyboval rychleji než všichni jeho soupeři. A to se Semenyaové daří. Tak proč si její výkony neužívat stejně jako výkony jejích dalších výborně geneticky predisponovaných kolegů?