Aniž bych to nějak podrobněji zkoumal, se svým vysokoškolským vzděláním - a sice ne dramaticky ale přece jen nadprůměrným příjmem - jsem se považoval za něco, co se jako střední třída označuje. Ale co když patřím mezi ty, kteří ze střední třídy vymizeli? Co bych potom byl?
Mezi vyvolené jsem se ještě neprobojoval, to bych si všimnul. Že bych byl pracující, ale moc nevydělávající inteligence, podobně jako za socialismu? Nebo přece jen stále ještě střední třída, která se v oné kategorii snaží udržet zuby nehty a škudlí na dovolené, na synovy sportovní aktivity, na lístky do divadla a na koncerty, kupuje knihy a pivo na stojáka si v hospodě na růžku dává s vědomím, že by měla na víc?
Zjistit, zda člověk do střední třídy patří, nebo už ne, kupodivu není jednoduché, přestože ekonomové, sociologové a další hlavy pomazané se absolutně shodují na tom, že definice příslušníka střední třídy je pro další závěry klíčová.
Bohužel, dál už se neshodnou skoro na ničem. Definice se liší stát od státu, podle toho zda autor šilhá víc doprava nebo doleva, zda zadavatelem studie na toto téma je finanční instituce nebo stát. Třeba víc napoví, když třídní terminologii překlopíme do automobilového byznysu.
Ten rozlišuje hned tři střední třídy. Pokud jde o největšího domácího výrobce, evidentně nás považuje spíš za chudší národ. Zatímco nižší střední třídu obsadil hned dvěma modely, tu střední bez přívlastku jedním a na vyšší střední mu nezbyl žádný.
Zajímavé je, že podobně kastuje společnost i známý britský sociolog. Ten mezi námi vidí starou střední třídu tvořenou živnostníky, menšími obchodníky a zemědělci. Do nižší střední třídy podle něj patří učitelé, zdravotní sestry a nižší úředníci zatímco do vyšší střední zase odborníci a manažeři.
A kam se dostaneme, když se na střední třídu podíváme čistě materialisticky podle výše příjmů? Tenhle pohled je ještě složitější. Průměrná mzda je nějakých 25 tisíc korun hrubého a ta opravdu střední (takzvaný medián) ještě o něco nižší – necelých 22 tisíc. Patří tedy člověk se středním platem do střední třídy?
Vzhledem k tomu, že se u něj předpokládají dlouhodobější finanční plány, investice a trochu nákladnější styl života, můžeme konstatovat, že členství v jednom klubu středních ještě nezakládá automaticky právo na legitimaci i pro vstup do střední třídy.
Někteří domácí ekonomové vydávají vstupenku do klubu při příjmech ve výši dvojnásobku průměrné mzdy, jiným stačí částka do čtyřiceti tisíc, ale předpokládají nějakou přidanou hodnotu, třeba vysokoškolské vzdělání.
Tahle kombinace je ale pro mnoho vysokoškoláků smrtící, protože jejich nástupní platy nestačí ani na příjmy kvalifikovaných dělníků například v automobilovém průmyslu. A tak není divu, že celkový součet příslušníků střední třídy se podle různých výpočtů diametrálně liší.
Nejnižší údaj, který jsem našel, řadí ke střední třídě v Česku asi 20 % lidí, nejodvážnější odhad směrem nahoru se blíží šedesáti procentům. Definitivně jasno tedy nemůže být ani v tom, jestli se česká střední třída zvolna rozpouští nebo naopak bobtná.
V celé Evropě a v USA podle expertů počet příslušníků střední třídy rychle klesá, k nám tenhle sešup prý ještě nedorazil. V Asii – zejména v Číně a Indii – naopak střední třída svižně roste. Co s tím vším? Já tedy budu o své středostavovské postavení bojovat. A kdyby mi snad začal ujíždět vlak, tak se dám asi na politiku. Miliardář ze mě už nebude a čínsky se učit taky nezačnu.
Přemysl Čech vám přeje vlídný den!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
