Evropa se opájela průmyslovou revolucí a lidé vzhledem k té době žili v relativním blahobytu. Válka začala, zatímco řečeno s klasikem, „Evropa tančila valčík“ a optimismus přetrval i do prvních válečných týdnů. „Do švestek jsme doma“, znělo unisono zákopy.
Realita byla však docela jiná a daleko přesáhla ony čtyři válečné roky. Do předválečné selanky se svět už nikdy nevrátil, i když se o to v poválečných letech marně snažil, slepou cestu korunovala velká krize a po ní už svět neomylně mířil k ještě hrůznějšímu konfliktu.
Pak mi v reakci na televizní seriál jeden známý řekl: „Člověče, dívám se na to a připadá mi, že je tam hodně společného s dneškem.“ To jsem ještě pustil z hlavy, prostě chtěl nějak reagovat. Pak mi něco podobného řekli další dva kamarádi, které považuju za docela soudné lidi.
A pak další. A pak jsem se potkal s člověkem, který seděl ve dvou vládách a jehož názory jsou dlouhodobě realistické. Reagoval stejně, až mi naskočila husí kůže: „Bojím se toho, že Evropa zase nerozumí tomu, co se kolem ní děje.
Objevují se nové neznámé síly, na které neumíme odpovědět, ukolébalo nás, že studená válka skončila, ale je klid?,“ ptal se sám sebe. Odpověď je jednoduchá – není. Z Prahy do Doněcka je to něco přes dva tisíce kilometrů – den jízdy autem a jsme ve válce.
Jiný pohled: od této války nás dělí jen jeden docela malý stát. A válčí se i jinde: v Libyi, Izraeli, Iráku, Afghánistánu, Pákistánu a co já vím, kde ještě. Nevím, jestli je to víc nebo méně než v minulosti, ale vím, že ve všech těchto konfliktech importovaná západní demokracie dosud prohrávala.
A k tomu všemu mi tenhle týden chlapík ve venkovské hospodě u piva z ničeho nic řekl: „Jen aby nebyla válka, ty duhy států nikdo nezaplatí a umořit se nějak budou muset“. – Když to shrnu, ve dvou týdnech mi šest lidí vyjádřilo obavu z toho, že může být válka, která se nás nějakým způsobem může dotýkat.
Měřeno prostou statistickou úvahou, kolik lidí v Česku naplňují podobné obavy? Asi to nebude jediná šestice lidí, která své pocity svěřila zrovna mně. Za posledních 5.500 let prožilo lidstvo podle historiků 14.500 válek. Na jeden rok tedy připadaly 3 války a celkem v nich zahynuly 3 miliardy 640 miliónů lidí.
Nevím, jestli nás čeká nějaká válka, nějaký větší konflikt. Ale sankce proti Rusku – byť oprávněné – napětí určitě nezmírní, ba právě naopak. List Financial Times když komentoval výrok arbitrážního tribunálu v Haagu, který přiřkl akcionářům Kremlem zbankrotované a vyvlastněné firmy Jukos 50 miliard dolarů, citoval zdroj údajně blízký Putinovi: „V Evropě teď bude válka. Opravdu myslíte, že na tomhle záleží?“
A tak možná by neškodilo, připomenout si text známé písně, ve které se praví: „Napsal si někdo, na starej kůl, prostinkej nápis, válka je vůl. Modlím se za ty, kteří ten kůl nevidí a nečtou, že válka je vůl!“
Přemysl Čech vám přeje vlídný den!
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
