Ta kdysi neporazitelná mnohamilionová armáda prchala před sovětskou Rudou armádou do amerického zajetí. Rudá armáda 24. dubna obklíčila Berlín, drtila Němce přímo v centru. 25. dubna došlo u města Torgau na Labi k setkání americké a sovětské armády. Na fotografiích je vidět ta radost a touha po přátelství.
V tom roce si májové šeříky u nás pospíšily. Snad i ten šeřík vycítil, že každou hodinou se blíží tak dlouho očekávaná svoboda. Rudá armáda společně s 1. čs. armádním sborem osvobozovala již od října 1944 Československo, 4. dubna byla osvobozena Bratislava, 22. 4. Opava, Mikulov, 26. 4. Brno… Ví náš student, že slezskou metropoli Ostravu 30. 4. osvobodila 1. čs. tanková brigáda ? 1. 5. povstali v Přerově, 2. 5. v Nymburku, Poděbradech, 3. 5. povstala podkrkonošská Úpice, Turnov, Jilemnice, předběhli Prahu či Plzeň. Němci se mstili, vypalovali vesnice, vraždili. Milionová armáda „Mitte“ hledala cestu na západ.
Bitva o Berlín se stala závodem Spojenců, kdo první vstoupí do říšského hlavního města. Zejména britský premiér W. Churchill chtěl dát světu najevo, kdo je vítězem této války. Jaká prožíval muka, když 13. dubna Rudá armáda osvobodila Vídeň? Stalin si tuto možnost uvědomoval, jeho prioritou se stalo dobytí Berlína. Tímto útokem pověřil maršály Žukova a Koněva, od 26. dubna probíhaly boje již v centru Berlína. 30. dubna sovětští vojáci Jegorov a Kantaria vztyčili vlajku SSSR nad kopuli Říšského sněmu, ve stejný den Hitler spáchal sebevraždu. 2. května berlínská posádka kapitulovala. Tolik stručná historie. Jen v Berlíně padlo 200 tisíc obránců Berlína, na 150 tisíc sovětských hrdinů. Tato čísla vypovídají o urputnosti pouličních bojů o Berlín…
Kdyby teď hospoda poblíž načerno otevřela zahrádku, zašli byste posedět?Anketa
Dne 6. května vstoupila do povstáním osvobozené Plzně americká armáda. České polistopadové vydání válečného deníku G. Pattona „Válka mýma očima“ věnuje Plzni a západním Čechám, několik řádků. Pro generála Pattona to byla nejspíše jen epizoda na jeho velké bojové cestě. To dnešní vylepšování zásluh USA je proto nedůstojné, je nejspíše snahou dohnat ponížení podílu americké armády při osvobození ČSR.
Nekádrujme hrdiny po 76 letech! Bojovali s německým nacismem, umírali za jejich, či za naši vlast. Ti s rudou hvězdou bojovali i za naši svoboděnku. Dnes jejich pomníky mizí, hrdinové jsou pod rouškou noci zbaběle odvážení do přítmí depozitářů, mají být vymazáni z naší historie, místo falešného potlesku spíše panuje občanský stud nad tímto krokem… Na jedné straně vidíme přebujelé oslavy, na druhé straně brutální neúctu k osvoboditelům Československa.
Tím smutným příkladem se stal z rozhodnutí nějakého starosty maršál Koněv, slavný vítěz od Berlína, nositel československého Vojenského řádu Bílého lva 1. třídy, nositel nejvyšších spojeneckých vyznamenání USA, Británie, Francie, Jugoslávie… pod jehož velením bojoval i 1. čs. armádní sbor. Každá oběť, každý hrdina má mít naši úctu, jak těch 140 tisíc padlých příslušníků Rudé armády, tak i 30 tisíc rumunských vojáků, či 116 amerických hrdinů, všichni padli při osvobození Československa. Povězte mladým, jak těžce se rodila svoboděnka.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
