Přírodovědec Jiří Jírovec: Neinformovanost v Čechách aneb Tvrzení o terorizujících muslimech vznikají v ochořelých mozcích

Na facebooku se objevilo varování, že dravec, který přeloví, nakonec zahyne.

V diskusi pod dokumentem stojí:

"Prezentace je působivá, slečna vzdělaná a velmi sympatická a slova jsou to opravdu silná. Pravdivá jsou však bohužel jenom z části. Z toho afrického pohledu. Milá slečno, je pravda, že Afrika sedí na obrovském bohatství, bez něhož bychom my na Západě nebyli schopni existovat v té podobě, na jakou jsme si zvykli. Nabízí se otázka, proč jej tedy prodáváte pod cenou a navíc za naše bezcenné barevné papírky. Tuto otázku byste však měla klást nejprve vašim zkorumpovaným vůdcům, kterým je vlastní kapsa milejší prospěchu země. Vyprodávají pod cenou vaše bohatství zcela dobrovolně a jejich vlastní prospěch je jediným měřítkem. Čekáte, že to někdo vyřeší za vás? Věřte, že my v Česku o tom také něco víme."

Na tomto místě si můžeme připomenout slova novináře českého původu Andre Vltcheka, který zmiňuje milióny, kteří migrují opačným směrem. Nikdo nemluví o milionech západních migrantů, kteří, jak Vltchek píše:

"[využívají chudobu, nízké ceny, a korumpují právní systémy. Jejich příchod zvyšuje cenu bydlení a půdy. Zanechává miliony místních doslova bez domova a místnímu obyvatelstvu zvyšuje ceny potravin a základních služeb. Tak jsou lidé v mnoha zemích okradeni dvakrát: západními firmami, a potom, ještě jednou, západními migranty. Ale zničené země neposílají plavidla pobřežní stráže, aby západní migranty zadržovaly. A k deportacím dochází jen stěží. Vyhnáni jsou jen ti, kteří se odváží systém kritizovat."

Jistě, i my v Česku lecos víme o likvidaci našeho bohatství. Považujeme se za vzdělané, pracovité a civilizované, ale ani my jsme nezabránili tomu, aby z Česka neunikaly stovky miliard korun na západ, aby naši vůdcové neprodali kontrolu nad pitnou vodou a nezadlužili stát na úroveň, kdy jsme na hranici schopnosti hradit úroky z půjčených peněz.

Pokud jde o korupci, musejí k ní být dva, ten kdo dává a ten kdo přijímá, aby pak jednal v zájmu korumpujícího. Připomeňme si Husseina a Kaddafiho. Vymkli se, holoubkové, jenže Západ je mocný a s nikým se nesere. Tak jsou v pánu.

Západu blízký byl i Ceauscescu. Oslavován, protože odmítl přítomnost vojsk Varšavské smlouvy na rumunské půdě. Pak mu ale ruplo v bedně a rozhodl se připravit Západ o vývar z půjček. Vypsal referendum o tom, že Rumunsko nesmí mít žádné zahraniční dluhy a rozhodl splatit dlužných 13 miliard dolarů co nejdříve. To se sice povedlo, ale orientace na vývoz vedla ke snížení životní úrovně. Když byl dluh splacen, byl diktátor i s panímámou v prosinci 1999 bleskově odsouzen a popraven. To otevřelo cestu pro nové půjčky.

Ptáte se kolik dlužilo Rumunsko v roce 2012? Přesně desetinásobek původního dluhu, tedy 130 miliard dolarů. Ptáte se po vojenské základně? No mají tam teď americkou.

Polsko mělo koncem osmdesátých let dluh asi 40 miliard dolarů. Věřitelé jim tehdy, kvůli neschopnosti dluh splácet, velkoryse odmázli 14 miliard. Polákům se ulevilo a začali si hojně půjčovat. V roce 2012 již dlužili přes 700 miliard a budou si dál půjčovat na zbraně proti Putinovi.

Multikulturalismus a integrace přistěhovalců

Multikulturalismus je kouzelné slovo, takměř jako statistika, což je, jak praví lidová moudrost, děvka, kterou je možné jebat ze všech stran.

Jistá odesní osoba zapletla multikulturalismus do své kandidátské řeči:

"Socialisté z nás chtějí svou pokryteckou rétorikou o spravedlnosti, rovnosti, solidaritě a multikulturalismu udělat beztvaré stádo. Tato stádnost je nám také agresivním způsobem vnucována rudo-zelenými aktivisty, kteří se společnosti prezentují jako jediní nikým nevolení vyvolení, kteří mají patent na konání dobra a prosazování spravedlnosti."

O multikulturalismu nejvíc mluví lidé, kteří o něm nic nevědí. Prý ohrožuje naši kulturu a naše hodnoty. Málokdo si uvědomuje, že ty si ohrožujeme sami již tím, že ochotně dovážíme (pa)hodnoty z USA. Opravdu potřebujeme cukrem přecpanou CocaColu, hamburgry z fastfoodů, násilím vyplněné filmy, přihlouplé TV seriály a smrad z přepáleného popcornu v kinech. O kultu násilí a válek ani nemluvě.

Ono beztvaré stádo vzniklo dávno před multikulturalismem a to díky vytrvalému působení reklamy a náboženské a politické propagandy. Multikulturalismus je namířen proti ohlupování a tak proti němu část mocných začala vystupovat.

Propaganda proti multikulturalismu je často založena na těžko ověřitelných a uvěřitelných výrocích. Zde je jeden z nich. Údajně od muslimky jménem Razi:

"Když jsem přistála v Kanadě a slyšela výraz multikulturalismus, měla jsem za to, že mi tato země říká, že se mohu těšit ze své vlastní kultury a že budu mít současně příležitost přizpůsobit se nové kultuře a splynout s ní. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem pochopila, že oficiální multikulturalismus, ten, který propaguje kanadská vláda, dovoluje lidem, aby si vytvářeli vlastni ghetta. Byla jsem tedy "multikulti" jen do té doby, než jsem pochopila, že je celá záležitost spíš škodlivá než užitečná".

K tomu lze namítnout, že vláda nebrání, aby se příchozí přizpůsobili nové kultuře a splynuli s ní. Ghetta vznikají, tehdy, když se proti jejich vzniku nedělá dost.

Abychom pochopili o co jde, je nutné jít zpátky do sedmdesátých let.

Myšlenka multikulturalismu je podobně jednoduchá, jako věta, kterou pronesl v Kosovu Slobodan Miloševič: "Nikdo vás tady bít nebude". Mínil tím srbskou menšinu v tehdejší autonomní oblasti Srbska, zvané Kosovo.

Pokud jste zapomněli, Kosovo je bývalá autonomní oblast Srbska, osvobozená bombami NATO od srbského jha.

Cosi se ale nepovedlo a tak z něj osvobození utíkají k západním osvoboditelům. Pozoruhodné je, že se teď Západ snaží přitlačit Srbsko, aby pomohlo. Možná bude dáno na seznam svobodných zemí. A prchající Kosováci se budou doprošovat u druhdy úhlavního nepřítele.

Kanadský multikulturalismus má svoje kořeny v sedmdesátých letech minulého století. Velmi dobrý přehled vývoje od té doby až do současnosti je ZDE.

Kanada nikdy nebyla socialistická a tamní obdoba naší (pseudo)levicové ČSSD, New Democratic Party, nikdy nevedla federální vládu. Tu a tam se prosadila v některé z provincií.

Kanadský multikulturalismus lze tedy politicky spojit s umírněně pravicovými Liberály a pravicovými Progresivními konservativci. Tedy s politickými stranami, které se střídají u moci. Jeho myšlenka byla zakotvena ve čtyřech bodech:

Podporovat a rozvíjet identitu různých kulturních skupin;
Pomáhat členům těchto skupin, aby překonaly kulturní bariéry a mohli se plně zapojit do kanadské společnosti;
Podporovat styky mezi jednotlivými kulturními skupinami v zájmu národní jednoty; a
Pomáhat přistěhovalcům naučit se alespoň jeden z kanadských úředních jazyků.

Principy multikulturalismu byly uzákoněny jako Canadian Multiculturalism Act (1988) a včleněny do Kanadské charty lidských práv. To se stalo v době silně pravicové vlády, kterou vedl Brian Mulroney. Zákon i Charta zakazují diskriminaci kvůli pohlaví, náboženství, rase a etnickému původu.

Z uvedených bodů je zřejmé, že vyzývají k tomu, aby se jednotlivé kulturní skupiny respektovaly, poznávaly a aby celý proces vedl k začleňování nově přišedších do společnosti.

Multikulturalismus ale nelze brát jako protějšek tak zvaného "melting potu", tedy procesu, jakkoli hypotetického, v němž se přistěhovalci slijí s existující populací. To nefunguje ani v USA, matce všeho přetavování.

Rozdělení přistěhovalců

Přistěhovalce lze zhruba rozdělit na čtyři skupiny:

A. Uprchlíky, kteří dostávají politický asyl;

B. Ekonomické přistěhovalce, jimž byl povolen vstup do země, protože mají peníze a nebo dokonce nabídku práce;

C. Rodinné příslušníky, kterým je povolen vstup v rámci spojování rodin; a

D. Uprchlíky kteří formálně nespadají do předchozích skupin, ale přijímací země je nemohou z humanitárních nebo jiných důvodů odmítnout. Sem nepochybně patří většina ze současných uprchlíků.

Dublinské dohody řeší relativně nepočetnou skupinu (A). Je totiž třeba vědět, že občanská nebo jiná válka, nemoce, hlad a jiné katastrofy nezakládají právo na politický asyl.

Za normální situace spadají skupiny (B) a (C) pod jurisdikci jednotlivých států. Jenže, když se daly na pochod velké masy vznikla administrativně nehomogenní skupina (D), tedy kombinace prvních tří kategorií. EU najednou zjistila, že nemá sílu zastavit války a napravit rozvrat na němž se sama podílela.

Zůstaneme-li u tohoto dělení, můžeme vcelku spolehlivě odhadnout co se bude v jednotlivých skupinách dít dál. Uvažování můžeme dále zjednodušit předpokladem, že uprchlíci zahrnutí ve skupině (A) jsou podporováni vládou.

V dalším textu bude řeč o skupině (D).

Bydlení a ghetta

Je-li počet přistěhovalců příliš velký, není jednoduché všechny najednou ubytovat a nutně dochází k improvizacím. Výsledné řešení odpovídá prostředkům, které je společnost (vláda) poskytnout. Jde o čistě ekonomickou záležitost, která nemá nic společného s multikulturalismem, jak se snažila paní Razi vysvětlit.

Myšlenka, že vláda dovoluje, aby si přistěhovalci vytvářeli ghetta, je stupidní. Pravda je, že kanadská vláda dělá příliš málo pro to, aby ghetta nevznikala. S nepříliš velkou ironií lze dodat, že to je pravice, která v rámci papouškování pouček o skryté ruce trhu, potlačuje výstavbu tak zvaně "dostupného bydlení". Například v Ontariu vznikla za vlády pravicového Mika Harrise díra zvíci jedné miliardy dolarů. Trh si to holt nepřebral a levné byty nevznikly.

Odstěhovat se z původního bydlení do "lepšího" a nebo dokonce do "vlastního", není jednoduché. Pro lidi, pracujíci za minimální mzdu, takměř nemožné.

V Kanadě se nedá mluvit o ghettech ve smyslu "vyloučených oblastí" s "vybydlenými bytu", tedy standardem, který v Česku dopřáváme Romům a sociálně slabým. Existují čtvrti, ve kterých přistěhovalci převládají, ale to je dáno nedostupností levnějšího bydlení.

Přistěhovalec a multikulturalismus

Bez rizika lze tvrdit, že přistěhovalec nebude dost dlouho vědět, že multikulturalismus vůbec existuje.

Přistěhovalci se snaží dostat do styku s krajany, kteří již v zemi jsou. Hledají u nich informace, jak dál. To je přirozený proces, který je dán jazykovou nedokonalostí těch nových.

Teprve po delší době zjistí,že existují určité programy, které teoreticky umožňují, aby se kulturně různé skupiny vzájemně poznávaly. To, že se přistěhovalci sdružují v rámci různých (krajanských) spolků, je jistě pravda. Pokud v nich setrvávají, není to z důvodu neochoty přijmout "západní" hodnoty, ale často i proto, že ty nové hodnoty nejsou nezbytně tak skvělé, jako ty, které si přivezli.

Moje rodina nebyla směrována imigračním a pracovním úřadem do ghetta, tedy pryč od kanadského živlu. Dostali jsme se dost brzo i do styku s českou komunitou, protože jsme potřebovali odpověď na otázku, co by oni dělali v daném okamžiku na našem místě.

Odpověď vždy byla tak podobná, že byla vlastně stejná. "No, to vám nezávidíme", říkali, "to víte nám to trvalo, než jsme se zmohli na tenhle dům a tohle auto". S těmi lidmi není chuť udržovat styky.

Z celé české kolonie se jen tři lidé chovali jinak: můj bývalý spolužák z Queen's University Aleš, majitel farmy na vánoční stromky pan Durčák a otec mého spolužáka z Prahy, čelista Zdeněk Koníček, který tehdy žil v ontarijské Hamiltonu. Každý po svém vnášeli do našeho života kapku optimismu a jsme jim z to dodnes vděčni.

Západní hodnoty a jejich údajné ohrožení

To, že se přistěhovalci neslijí se společností, není dáno jejich apriorní neochotou přijmout nový jazyk, kulturu a vůbec její (západní) hodnoty.

S jazykem není podstatný problém. Přistěhovalec se poměrně rychle naučí, co potřebuje. Kdyby řemeslník, který renovoval můj dům potřenoval pomocníka, stčil by mu člověk, který umí zatlouct hřebík, ví, co znamená two-by-four nebo two-by-six (tedy dřevěné trámky s rozměry v palcích), vědět co je drill, hammer, nail, screw a orientovat se ve slovech fuck, fucking, screwed, shit a několika dalších. Příliš gramatiky netřeba.

Odpůrci multikulturalismu, straší ohrožením západních hodnot. Jenže co to vlastně jsou ty západní hodnoty? CocaCola, hamburgry, fastfoody a ohlupující reklama? Fascinace násilím ve filmu a sportu, ohlupování náboženstvím, které je stejně středověké jako to islám? Vyprázdněné slovo demokracie?

V Kanadě patří mezi stálice (pa)hodnot pocit nadřazenosti nad vším, co přichází odjinud. Tedy pokud se to jiné vůbec do jejich zorného pole vůbec dostane. Okolní svět jen málokoho zajímá.

Českým bojovníkům uniká, že jsou naše hodnoty neustále jsou atakovány dovozem ze západu. Tedy bohatstvím mocných, nikoli chudobou přistěhovaných. Stačí se podívat na programy kin a nechtat se ovanout smradem praženého popcornu. Kde je český film, kde je česká literatura? A jak snadno přijímáme pocit nadřazenosti nad uprchlíky. Nezapomínejme, že nadřazenost i podřízenost jsou synonyma pro nevzdělanost.

Integrace do společnosti

K integraci jsou zapotřebí dvě strany ta, která se chce integrovat a ta která to umožní. Takový proces selhává v okamžiku, kdy se z přijatých uprchlíků dělají občané druhé kategorie.

Když Kanada uprchlíka přijme, dá mu tak zvaný "Landed Immigrant Statut". Tím získá všechna občanská práva, kromě možnosti volit a kandidovat ve federálních a provinčních volbách. Landed immigrant nemusí podepisovat žádná prohlášení o tom, co smí a nebo nesmí dělat.

Horliví ochránci českých hodnot by rádi viděli, aby

"uprchlík nesměl dostávat žádný příspěvek bez povinnosti veřejných prací a podpisu slibu dodržovat zvyky a zákony státu, do něhož se chce nastěhovat, s tím, že náboženství zůstane jeho soukromá věc, jejíž projevy si schová do soukromí. Kdo nebude chtít podepsat, vrátí se domů nebo někam, kde takové věci po něm nebudou chtít." Citováno z pramenů na internetu.

Bylo by jistě krásné, kdyby se podařilo odsunout do soukromna všechna náboženství. V době, kdy ale probíhá "dukizace" českých zemí a vracíme se do dob žehnání zbraním, lékařským přístrojům a jiným zviditelňujícím nesmyslům katolické církve, je citovaná myšlenka jistě odvážná.

Podpis slibu dodržovat zákony a zvyky určitého státu je nesmyslný. Zákony jsou dané, a podle stavu policejního a soudního aparátu plus minus vymahatelné. Platí pro všechny - jak pro stejně starousedlíky, tak jako pro nově příchozí.

Kdo a jak bude proboha určovat, jaké zvyky je nutné dodržovat? Protestantské, katolické nebo židovské? Pít pivo a rum, chodit na ryby, dívat se na pornografii, sexuálně obtěžovat ženy po českém, tedy nemuslimském způsobu, odmítat šariu, ale souhlasit s její katolickou nebo židovskou obdobou? Proč si nabubřele myslíme, že právě naše zvyky jsou lepší než jejich?

Netradiční pohled na multikulturalismus

Někteří politici tvrdí, že multikulturalismus neuspěl. Tedy ve smyslu začleňování imigrantů do společnosti. To ale není vina myšlenky samé. Je to vina neochoty přijímat ty nové mezi sebe. V Kanadě to je výsledek chabé vzdělanosti respektive neochoty dozvědět se něco o okolním světě.

Kanaďané, nemají zájem soutěžit s příchozími o práci a o pozice na sociálním žebříku. Místo toho, aby se zajímali o to, proč je příchozí převyšuje, zabouchnou mnohým příchozím dveře.

Kdo sleduje hokej, zná patrně brankáře Petra Mrázka. Naučil se v Česku, respektive na Moravě, chytat a jako junior přišel Ottawy a během posledního roku je na dobré cestě být jedničkou v Detroit Red Wings. Byl jedním z posledních brankářů, kteří byli připuštěni do Ontaria. Kanaďané se nezajímají o to, proč má Česko a další evropské země tak dobré brankáře a co převzít z evropské metodiky pro zlepšení výchovy vlastních hokejistů. Místo toho zakázali import brankářů do Ontaria.

Je to projev omezenosti, která se jednou vymstí.

Na multikulturalismus lze pohlížet jako na prostředek, umožňující upozornit na to, že přistěhovalci sebou přinášejí hodnoty (touhu po vzdělání, vytrvalost, soudržnost a schopnost přinést oběť pro své potomky, aby měli lepší život), které jsou pro současnou svrchovanost bílé společnosti svým způsobem nebezpečné.

Zde je ukázka naznačující zmíněný problém. Jde o 22 jmen středoskolských studentů, kteří vroce 2014 absolvovali tak zvanou Deep River Science Academy. Jde o šestitýdenní program, který seznamuje účastníky s projekty laboratoří Atomic Energy of Canada ltd. Hledejte mezi těmito jmény anglosaská příjmení:

Lucy Lan - Stephen Liu - Virginia Galpin - Chloé St. Amand - Jasmine Wang - Wilson Wu - Akash Chopra

Fangwei Chang - Mihai Dumbrava - Allan Chen - Weiwei Meng - Eshwari Nanjappa - Matthew Lam Catalin Floca-Maxim - Kathy Fan - Amanda Wong - Bill Yang - Ankil Patel - Emily Chen - James Xu Yvonne Zhu - Ruby Zhang

Možná Lam a Fan a to je vše. Podobný nepoměr lze najít ve sportovních žebříčcích nebo v seznamech žáků, kteří se učí hrát na nějaký hudební nástroj.

Multikulturalismus lze považovat za výzvu: zajímejte se o hodnoty, s nimiž přistěhovalci ze svých zemí přicházejí. Je to ve vašem vlastním zájmu.

Závěr

Kanadský multikulturalismus nepřináší žádná nová práva pro přistěhovalce. V jeho rámci byl ale uzákoněn zákaz diskriminace (kvůli původu, rase a náboženství), který je, alespoň na papíře vymahatelný. Je reakcí na homofobnost a rasismus určité části bílé populace.

Kanadští odpůrci multikulturalismu si nemohou dovolit napadat chartu lidských práv, a tak se zaměřují na zveličování nepodstatných věcí. Takměř anekdotické jsou stížnosti na to, že zaměstnavatelé nepřejí zaměstnancům vše nejlepší k vánocům, ale posílají "sezónní pozdrav" (Season Greetings).

Tvrzení, že muslimové chtějí ovládnout a terorem zničit společnost, do níž přicházejí, vzniká v ochořelých mozcích. A je úplně jedno, jak vysoko jsou jejich vlastníci na mocenském žebříčku. Tyto mozky nejsou schopny pochopit, že by uprchlíci neprchali, kdyby u nich Západ nešířil chaos a nevedl na jejich území války.

Kanada mívala pověst mírotvorců a terorismus zde nikdy nebyl problémem. Byli jsme vítáni po celém světě a javorový list, přišitý na bágl, otevíral dveře. Tímto symbolem míru se často kamuflovali američtí turisté.

Kanadská pověst se uvadla, když Ottawa rozhodla vyslat svoje vojáky do Afghanistánu.

Minulý rok se Kanaďané divili, když jistý kanadský občan zastřelil vojáka stojícího čestnou stráž u pomníku neznámého vojína v Ottawě. Stalo se to týden poté, co se kanadská vláda rozhodla vyslat na islámský stát svoje letce. Onen občan se naštval, protože mu nevydali pas, aby mohl jet do Sýrie - to bylo ještě před tím, než v Česku přišli politici s nápadem, že by se mladí muži neměli stát uprchlíky, ale bojovat za lepší zítřky na domácím hřišti.

Autor je přírodovědec, žije v Kanadě.