Regulatorní prostředí taxislužby je však velice složité a nepřehledné. Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) se proto rozhodlo zpracovat studii, která blíže zanalyzuje zmíněné prostředí a konkrétně změří náročnost jednotlivých úkonů. Součástí studie je aproximace nákladů spojených se získáním všech potřebných oprávnění pro provozování taxislužby v Praze.
Tato aproximace byla provedena s pomocí figuranta, který celým procesem prošel v uplynulých měsících letošního roku na vlastní kůži a jednotlivé kroky a jejich finanční a časovou náročnost průběžně zaznamenával. Vysvědčení pro současné systémové nastavení? Nelichotivé.
„Výsledky, které jsou níže vypíchnuty, nastavují zrcadlo současné situaci osobní přepravy v pražských ulicích, kde pozorujeme střet zastaralého obchodního modelu tradičních taxi, kteří, zcela logicky, brání svou ekonomickou rentu požadavkem na zamezení vzniku jakékoliv alternativy pro jejich službu, a moderních, digitalizovaných platforem, na jejichž vznik a fungování současná legislativa nepamatuje,“ komentuje hlavní závěr studie Aleš Rod, ředitel výzkumu CETA. „Je proto nezbytné upravit podmínky pro usnadnění vzniku zlaté střední cesty, která skloubí to nejlepší z obou typů obchodních modelů, a tím poskytne komfort zákazníkovi. Společným jmenovatelem této snahy je zjednodušení celého procesu licencování řidičů v osobní přepravě,“ dodává Rod.
Shrnutí hlavních závěrů analýzy:
Regulatorní prostředí v poskytování přepravních služeb je velice nepřehledné. Administrativní a ekonomická náročnost celého procesu je neúměrně vysoká tomu, jaký reálný vliv může mít na kvalitu poskytované služby.
Počet osobních návštěv na úřadech a dalších institucích nutných ke splnění podmínek se vyšplhal na osm.
Čistý čas strávený cestováním na úřady, přímo na úřadech a dalších institucích, se vyšplhal na bezmála 45 hodin.
Finanční náročnost procesu bez započítání ušlé mzdy, tedy mzdy, kterou by figurant obdržel při vykonávání práce za průměrnou hodinovou mzdu, je 18 270 Kč. Při započítání ušlé mzdy za 45 hodin času jde zhruba o 26 440 Kč.
Nepřímé náklady investované do celého procesu jsou ale mnohem vyšší, zejména pokud žadatel není zvyklý jednat z úřady a vyplňovat formuláře nebo pokud se v procesu žádosti dopustí chyby, celý proces se natahuje.
Proces je založen na papírových formulářích a jejich fyzickém doručování státním institucím. Digitalizace nebo sdílení informací mezi složkami veřejné správy prakticky neexistuje.
Výsledky analýzy jasně poukazují na excesivní množství překážek, podmínek a naprosto nedostatečnou úroveň podpory k jejich překonání. Vzhledem k náročnosti celého procesu k získání potřebných oprávnění pro poskytování taxislužeb.
Na základě vypracované studie identifikovalo CETA slabá místa systému a formulovalo sadu doporučení. „Velkou slabinou systému upravující poskytování taxislužby je obrovská administrativní zátěž, která sice všem zvyšuje náklady, ale na kvalitu služby poskytovanou koncovému spotřebiteli nemá prakticky reálný dopad,“ říká Pavel Peterka, analytik CETA. „Vyplnit formulář a čekat. To je společný rys kontaktu s veřejnou správou. Samotný řidič ale potřebuje hlavně rychle poskytovat službu a vydělávat peníze, proto je pro něho svět digitálních platforem tak nesmírně atraktivní,“ dodává Peterka.
Mnoho z požadavků na řidiče taxislužby, jako je zmíněná zkouška z místopisu, v dnešní době nedávají díky moderním technologiím příliš smysl. S tím velice úzce souvisí nutnost se osobně dostavovat na úřady pro vyřízení různých povinností, kde žadatel v mnoha případech musí vyplňovat stále dokola stejné údaje. „Celému procesu, stejně jako mnoha dalším, by pomohla digitalizace veřejné správy. Estonsko může sloužit jako vzorová země, kde je státní správa digitalizována. To významně ulehčuje všem spotřebitelům i podnikatelům život. Navíc není radno podceňovat spotřebitele. Případy z praxe ukazují, že jakmile se kvalita služby zhorší, bez ohledu na poskytovatele to zákazníci ihned dají najevo, mají-li možnost volby,“ říká Peterka.
Pět doporučení ke zlepšení vycházejících ze studie CETA je následujících:
Digitalizovat celý proces. O digitalizaci ve veřejném sektoru se mluví velmi často a všude. Ani to evidentně nestačí. Celý proces získání povolení poskytovat služby taxi by mělo být možné absolvovat online z jednoho místa a zrušit nutnost dostavit se osobně kvůli každému úkonu zvlášť na různé úřady. Úřady musí sloužit občanům, ne naopak.
Zrušit (či výrazně změnit) zkoušky. V době GPS a mobilních technologií, které umožňují navigaci vyhodnocující aktuální provoz, může být statická znalost mapy přidanou hodnotou, ale neměla by být základní podmínkou v podobě absolvování zkoušky z místopisu. Místo zkoušky z předpisů, která je většinou postavena na memorování odpovědí na otázky, či odříkáváním textu zákona, by bohatě stačilo čestné prohlášení zavazující řidiče k průběžnému studiu platných a účinných podmínek.
Upravit význam státní licence. Je opravdu nutné TAXI licencovat? Dříve byla licencována i profese fotografa. Technologický pokrok však nutnost licence překonává, protože umožňuje v reálném čase hodnotit kvalitu služby a sdílet hodnocení s ostatními, respektive řešit stížnosti s využitím digitální stopy dané transakce. Proti těm, kdo mají vůči spotřebitelům nekalé úmysly, současná podoba licencování dlouhodobě selhává.
Adaptace na moderní technologie. V dobách aplikací, GPS a dalších výdobytků technologie není nutné mít tak přísně regulované odvětví (viz. bod 2). Nekončí to ale pouze zkouškou z místopisu, ale například nutností vlastnit mechanický taxametr v době, kdy tuto službu obstará aplikace v telefonu. Stejně tak přeci není nutné mít svítilnu s nápisem TAXI, když aplikace po objednávce zákazníkovi řekne přesný typ vozu, jeho barvu a poznávací značku, a nelze tedy očekávat problémy s identifikací vozidla. Řidičům, kteří chtějí jezdit jako doteď, taxametry a svítilnu nezakazovat, své zákazníky si tento typ služby samozřejmě najde, ale po nových řidičích toto nevyžadovat.
Zrušit cenový strop. Cenový strop pro taxislužbu v Praze nedává smysl. Je to citelný zásah do trhu, který ještě ke všemu nereflektuje vývoj ekonomiky, nebo zvýšenou poptávku v době dopravních špiček. Pokud zákazník zná podmínky poskytované služby dopředu, není nutné bránit řidičům ve stanovení cen vyšších, než umožňuje současný strop. Zrušení, či výrazné zvýšení cenového stropu by tak mělo být jednou z priorit v otázkách taxislužby v Praze.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
