Zatímco exprezident Ukrajiny Leonid Kučma v Minsku za prostřednictví „posledního diktátora Evropy“ Alexandra Lukašenka a za podpory současného prezidenta Ukrajiny Petro Porošenka sjednává mír s proruskými povstalci z východu země, ukrajinští radikálové a nacionalisté se netají přípravami na nový státní převrat.
 

Je třeba připomenout, že současný prezident Porošenko se dostal k moci v rámci voleb, které následovaly po- z formálního hlediska- nezákonném svržení předešlého prezidenta Janukovyče. Ten musel svůj post opustit pod tlakem násilných protestů na Majdanu, které ve své řadě reagovaly na rozhodnutí Janukovyče odložit podepsání Asociační dohody s Evropskou unii.
 

A toto téma zůstává klíčovým pro ukrajinské voliče i dnes: většina středu a západu země totiž od asociace s EU očekává prudký růst životní úrovně a možnost volného odjezdu do Evropy, kde by si mnozí Ukrajinci rádi našli práci. To byl také důvod, proč občané Ukrajiny podpořili tak zvaný Euromajdan a zvolili prezidentem své země známého oligarchu Porošenka.
 

Fotogalerie: - Tanky na Kampě

Fotogalerie: - Svíčky za padlé na Ukrajině

 

Ovšem více než půl roku po revoluci se lidé nedočkali ani možnosti volného pohybu v rámci Schengenského prostoru, ani přijetí plnohodnotné Asociační dohody s EU. Místo toho přišla občanská válka, která si podle různých odhadů vyžádala životy 2 – 8 tisíců ukrajinských vojáků a nespočtu civilistů, přišel razantní propad HDP (meziročně to bude podle odhadu Evropské banky pro obnovu a rozvoj činit až 9%). Nastala trvalá odstávka teplé vody ve velké části země včetně Kyjeva a riziko toho, že v zimě bude teplota v panelových domech vytápěných centrálním topením udržovaná na úrovni pouhých 14 stupňů Celsia – minimální hladině, která zajistí malou spotřebu drahého ruského plynu a to, že centrální potrubí v zimě nepopraská.
 

Mnohé z tohoto neblahého vývoje by mohl prezident Porošenko vysvětlit svým občanům jako zlo páchané velkým sousedem z východu; ovšem jako ten, kdo přistoupil na přiměří s proruskými rebely, je dnes sám většinou prozápadních politiků označován jako slaboch či dokonce muž Vladimira Putina. A tak čím více teď bude klesat teplota v bytech obyčejných Ukrajinců, tím více se bude zahřívat tamní politická scéna, na které se již dnes reálně mluví o možnosti „třetího Majdanu“.

 

Autor je šéfredaktorem MagazinSecurity.cz

Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Kocába, Alexandra Tomského (+ 2. část), Michala Kučery, Přemysla Rabase, Romana Šmuclera, Josefa Mlejnka, Jiřího Peheho (z 11. 9.), Romana Jocha (ze 7. 8.) + (9. 9.), Jiřího Pospíšila, Pavla Žáčka, Marka Ženíška, Přemysla Sobotky,  Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Jiřího Šestáka, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Peheho (30. 7.), Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.

Psali jsme:

František Šulc: Hrozba polovičatosti – Rusko a Irák, Ukrajina a Kurdistán

Putin je vůdce teroristů a Rusko jejich základnou. Tento názor skutečně zazněl z Moskvy

Ukrajina oznámila, že začíná stahovat těžkou techniku z nárazníkové zóny

Novinář naříká nad tím, jak se Západ postavil k Ukrajině