Vypálit rybník soupeřům na slovenské politické scéně. To se bez nadsázky podařilo lídrovi SMERu Robertu Ficovi. Zatímco kavárenská partička, označující sebe samu bůhvíproč za pravici, oslavovala pubertálním způsobem své vítězství ve volbách konaných první březnovou sobotu, Fico jednal.
Konečné výsledky voleb, jak to vypadalo, pootevřely dveře prezidentu Kiskovi, který se již začal chystat na sestavení úřednické vlády, která by kromě jiného zásadním způsobem změnila dosavadní protiimigrační kurz Slovenska, a tím vrazila klín mezi země Visegrádské čtyřky. Právě tím by se Kiskova parta bezpochyby "patřičným a důstojným způsobem" zhostila předsednictví země v EU, které právě letos v létě připadne na Slovensko. Kromě jiného v době, kdy by mělo proběhnout referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie.
Klíčová role SNS
Ihned po volbách počala média a probruselské struktury v politice vykřikovat, že takto vládu přeci sestavit nelze. A pokud náhodou ano, tak jedině "pravicovou". Ficův pokus o vytvoření nové vlády bude beztak jen formální záležitostí. Zpoza hranic se k této kampani připojila především Česká televize, jako by slovenská mediokracie nebyla dost silná.
Jenže premiér Fico nelenil a onen poměrně krátký čas věnoval mapování terénu a neformálním jednáním. Rozhodující dilema řešil Andrej Danko, předseda Slovenské národní strany. Kiskovská klika mu dala nabídku, která se takzvaně neodmítá. Jenomže na druhé straně byl postoj voličů, kteří by mu zradu pronárodního a taktéž protiimigrantského kurzu nikdy neodpustili a nejspíše by přeběhli k razantnímu národovci Kotlebovi.
A tak zatímco Sulík neohroženě prohlašoval, že je blízko sestavení vlády i bez prezidentského pověření, Danko zjišťoval stanoviska svých spolustraníků na sněmu - a dostal jasnou odpověď. "Zrada" by byla takovou ránou pro SNS, kterou by křesla v "duhové" kvazipravicové koalici rozhodně nevyvážila.
Strach z konce
Ve chvíli, kdy se Danko obrátil ke kiskovskému duhovému slepenci zády, byla změna rétoriky ze suverénní v pokrytecky pokornou jen otázkou času. Kiska bezpochyby tlačil na představitele MOSTu i SIETě, aby s Ficem do vlády nechodili, a vymetli tak cestu úřednické vládě a předčasným volbám. Jenomže poslanecká košile se ukázala být bližší než prezidentský kabát. Jak by také ne.
Bugár i Procházka si dali pět a pět dohromady a naznali, že v předčasných volbách by nemusel ani jeden z nich překročit práh nutný pro vstup do parlamentu. A to by znamenalo konec jejich politické kariéry. Brusel-nebrusel. Chudák Procházka by skončil vlastně dříve než začal a Maďara Bugára by čekal osud Jána Figela, jenž po výprasku KDH míří na politický vejminek.
Pak tu máme ještě Kotlebu. Ten bude teď v parlamentu izolován podobně jako naši komunisté. A byl to přes to všechno právě on, kdo svým úspěchem fakticky zamíchal kartami natolik, že zachránil Slovensko před utažením šroubů na pokyn Bruselu.
Kotlebovu Našemu Slovensku, odmítajícímu nejen EU, ale také NATO, by předčasné volby pravděpodobně přinesly výrazně vyšší výsledek, jeho strana by se mohla stát dokonce druhou nejsilnější stranou v zemi. To je pro bratislavskou kavárnu taková noční můra, že raději volila pro ni menší zlo a kývla Ficovi na spoluúčast ve vládě za ne nějak extra výhodných podmínek.
Jejich strach byl cítit na hony daleko. Proto vzaly za své představy o obsazení premiérského postu nestraníkem - stejně jako případné obsazení některého z klíčových ministerstev.
Fico bere vše
Fico svým novopečeným kolegům, kteří mu na spolupráci kývli v naději, že budou moci premiéra "umravňovat" a pootočí kormidlo více směrem k současné agendě Bruselu, ukázal, kde je jejich místo. Nepřipustil diskuse o postu premiéra, odmítl však obětovat i své hlavní koně. Své posty si tak zachovají Ficovi klíčoví lidé: ministr zahraničí Miroslav Lajčák i ministr vnitra Robert Kaliňák.
Koaliční kolegové dostanou zbytky od hostiny a budou rádi, že jsou rádi. Z celkového počtu 15 vládních křesel obsadí podle dohody SMER včetně postu premiéra devět, ministra zahraničí, financí, vnitra či hospodářství. Fico si ponechá i funkci místopředsedy vlády pro investice, který bude mít v gesci miliardy z evropských fondů.
Další tři strany si rozdělí šest ministerstev. SNS bude mít ve vládě tři posty včetně ministra obrany. Národovci také obsadí křeslo předsedy parlamentu. MOST-HÍD získá dva a nejmenší strana SIEŤ, která čelí vnitrostranickému rozkolu kvůli spolupráci se SMERem, nominuje do vlády pouze ministra dopravy.
Sedliaci pri Chlumci
Bratislavská kavárna tedy při sestavování dopadla jako naši přísloveční vzpurní sedláci. Je samozřejmě její povinností vydávat tento debakl za svoje vítězství. Vláda deklaruje svoji proevropskost, ale migrantské kormidlo do protisměru určitě neobrátí - a to je z našeho pohledu nejpodstatnější. Bohuslav Sobotka, který už zcela nezakrytě pracuje v rámci V4 jako Merkelové "agent", tak zůstane na destrukci národních zájmů zemí střední Evropy nadále "kůlem v plotě".
Na slovenskou politiku bude mít nicméně značný vliv úspěch Kotlebových nacionalistů. Jeho radikální a nedvojznačné postoje na sebe váží značný voličský potenciál - což především vypovídá mnohé o tom, co řadu Slováků skutečně trápí.
Pokud by to SMER a SNS mysleli s obranou národních zájmů opravdu důsledně, byli by "Kotlebovci" jejich přirozeným partnerem. Jenže nic přirozeného se v politickém prostoru zvaném EU nesmí objevit. To by totiž mohlo zažehnout plamének znovuzrození politiky, a z toho má Brusel pochopitelně hrůzu.
Nová koalice se proto tématu Kotleba "politicky korektně" obloukem vyhýbá. Nicméně ať už bude nová slovenská vláda jakákoli, zajišťuje jí v parlamentu většina, pro níž "národní zájmy" nejsou sprosté slovo.
A to není málo i vzhledem k "vyzařování" slovenské politiky za řeku Moravu. Pán Bůh za to zaplať.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
