Manželka bohužel odmítla pověsit toto umělecké dílo na stěnu. Rádoby humorná nadsázka nebyla pochopena a jejich pětadvacetileté svatební výročí pak skutečně neslo punc jakéhosi nedobrovolného připoutání.
Vzpomněl jsem si nedávno na tuto příhodu, když jsem v internetové poradně odpovídal na dotaz klientky, která rovněž zažívá manželskou krizi středního věku. On to vlastně nebyl dotaz, šlo spíše o stížnost, kterou vznesla dotyčná pomocí klávesnice počítače, aniž by možná čekala návod k nějakému řešení. „Já vím, že mi nepomůžete, ale už tím napsáním se mi ulevilo“, napsala nakonec.
Oč se vlastně jedná? Manžel prý odmítá plnit manželské povinnosti. Pokud by se taková věta napsala ještě před 60 – 70 lety, znamenalo by to jednoznačně, že se dotyčný vyhýbá intimnímu životu a odmítá s ní „sdílet lože“. Dnešní povinnosti však dotyčná žena vnímá zcela odlišně. Ten bídák doma nic nepomůže a uniká často do hospody. Nečistí si boty, smrdí mu nohy. Ničemu nerozumí, u jídla mlaská a vede blbé řeči. I v pohlavním styku je vlastně budižkničemu. Někdy by možná i chtěl, ale nemůže. Stížnost na defektní sexualitu byla napsána až nakonec, až po výčtu všech ostatních nedostatků zmíněného individua.
Tady je opravdu dobrá brada drahá. Jedná se pochopitelně o partnerský vztah, kterému můj dlouholetý přítel a učitel MUDr. Miroslav Plzák trefně říkal manželská dekadence. Dotyčný muž pak v sobě ztělesňuje všechno, co bývá v současné době považováno za takzvanou krizi maskulinity. V celé přírodě je sexualita páru založena na principu vzájemných signálů, kterými sameček dobývá samičku a úspěch celého rituálu pak závisí na tom, aby jí svým chováním a vzhledem imponoval.
Jako letitý pamětník si vzpomínám ještě na potravinové lístky, které se fasovaly na obci – tehdejším Místním národním výboru. Poukazem na jejich vydání byla takzvaná kmenová listina. Vidím ji dodnes před sebou – šedý kartónek formátu A5, kde v záhlaví byla rubrika „přednosta domáckosti“ Koho bychom tam asi dnes napsali? Kdo je dnes přednostou domácnosti? Kdo je hlavou rodiny? Nedávno při sčítání obyvatelstva tam byly pouze rubriky „osoba 1“ a „osoba 2“. A mohli jsme si tak nanejvýš hodit korunou.
Pokud v rodině vládla patriarchální struktura, byl za hlavu rodiny a přednostu domácnosti automaticky označován otec. Imponoval už tímto postavením. Ale jak může imponovat dnešní hlupák, který se doma dokonce odmítá přezouvat? Jakou úctu může vzbuzovat nekňuba, který vydělává méně peněz než soused a kterého si přestávají vážit už i vlastní děti?
Ztráta prestiže a sexuální nedostatečnost jsou pouze rubem a lícem téže mince. Žena, která nedokáže tolerovat mužovy nedostatky a která svého partnera ponižuje a týrá, vlastně seje vítr a sklízí bouři. Sex totiž mimo jiné slouží k potvrzení místa v sociální skupině. Manžel a otec v rodině představuje vlastně obdobu „prvního samce“ v přírodě. Pohlavní akt je pak jakýmsi potvrzením tohoto dominantního postavení. Uspokojivý sex posiluje sebevědomí. A pokud muž přijde o své sebevědomí, je to snad to nejhorší, co se může jeho ženě přihodit.
Radim Uzel
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
