Je na tom hodně pravdy. Topolánek má zkušenost z přímého kontaktu se současnou globální mocí – a nepodlehl jí. „Vítačctví“ je typický atribut slouhů a poskoků současné globální moci. Všichni hlavní protizemanovští kandidáti patří mezi typické slouhy této moci. Snad jen Kulhánek nebo Hannig jsou výjimkou, ale ti moc šancí na zvolení nemají. Topolánek ano.
Babiš může být klidný. Rozjede manévr na předčasné volby, a ten se dá stihnout ještě do volby příštího prezidenta. Předpokládám, že jeho protivníci vyměknou a jeho menšinová vláda pod hrozbou předčasných voleb důvěru dostane. Mimo jiné – v současné době může být politik stěží úspěšný bez určité dávky arogance a sebestřednosti. To platí i pro Babiše. Takže to myslel možná i jako pochvalu, nebo to byla jen nechtěná projekce.
Slouhům a poskokům současné globální moci, která se v současném dění zviditelňuje u nás, v USA i jinde, Topolánek vadí, protože jim připomíná Zemana. Nikoli ovšem, jak sami sebe snaží přesvědčit „hrubostí, vulgaritou a nedostatkem respektu k názorovým odpůrcům“, ale tím, že on tímto slouhou ani poskokem současné globální moci není. A oni to dobře vycítili.
K tomu bych upozornil na nedělních 168 hodin na ČT 1. Něco tak odporného jsem už dlouho neviděl. Z autorů pořadu přímo tekla žluč, když hovořili o zdravotních problémech Zemana, aby ho aspoň takto difamovali, když už to jinak nejde a nefunguje. Ukázkový hyenismus – a za naše peníze! To je současná „veřejnoprávnost“? Ptám se, proč Zemana tak nenávidí. To přece není a nemůže být jen o politice. Ti lidé ho nenávidí místo sebe. Do vytváření jeho obrazu promítají své selhání, svůj pocit odpornosti ze slouhovství a poskokovství zlu současné globální moci. Oni v Zemanovi nenávidí sebe, ztrátu svých lidských kvalit, své identity, svého existenciálního zakotvení.
Podle mě byl Topolánek vtažen do hry na základě jednoduché úvahy: Čím více kandidátů, tím menší šance, že Zeman projde už v prvním kole. Proto se s pomocí různých senátorů začali nejrůznější kandidáti rojit jako houby po dešti. Najednou se však objevil kandidát "ne-vítač", který může, v případě, že do voleb zasáhne příroda, dokonce i zvítězit. Víte, mě tak na Topolánkovi ani nevzrušuje to, co na něj vědí. Než se člověk rozkouká ve vrcholové politice, stačí, když jen trošku začne za normální považovat, to, co normální není, když trošku ztratí z dohledu své nejbližší spolupracovníky, a už je vpleten do kola těch, kteří na sebe vzájemně něco vědí a drží na základě toho pospolu. V případě Topolánka se proto obávám spíše toho, co se o něm neví. Co třeba nevím ani já a nemusí vědět ani on. Ale jak už jsem řekl, on už zkušenost se současnou globální mocí má a ustál kontakt s ní. Podle mě by této moci nepodlehl. Aspoň ne v té míře, na jakou jsou připravováni ostatní hlavní protikandidáti. Nyní budeme moci pozorovat, jak se rozhoří boj „všichni mainstreamoví proti Topolánkovi“. Manipulátoři tím ovšem mohou vyvolat babišovský efekt. Hlavně se učme z toho, co se děje. Realita se stává stále čitelnější, a tím se i blíží stav, kdy se lidé opřou o společně sdílenou realistickou vizi řešení problémů. To bude konec současné globální moci i jejích slouhů a poskoků.
Tímto článkem reaguji na reakce některých lidí, od kterých bych nečekal, že budou obhajovat to, co se „povedlo“ ČT v nedělním pořadu 168 hodin. Křesťan, sociální demokrat, zkušený harcovník – to jsou jen někteří z nich. Nebudu je jmenovat, protože si stále myslím, že jim to dojde a že ve skutečnosti nejsou takoví, jací se prezentovali. Vždy se v lidech snažím vidět to lepší.
Začnu srovnáním. Neměl jsem a nemám Havla rád. Hodně ne. Ale když Havel měl zdravotní potíže (a velké), NIKDY bych nebyl schopen uvažovat o jeho zdraví tak nechutně, jako to předvedli v ČT: Účelové sestřihy, komentáře, ze kterých bylo přímo cítit potěšení z toho, že je na tom Zeman špatně, trapný Forejt, hloupě mstivý, rozhodně ne „protokolární", k tomu přizvukující Štěch. Zkrátka – to je úplně jiná cenová skupina, než ve které jsem zvyklý žít. Co se to s některými stalo? Jen se podívejte.
ČT předvedla svoji veřejnoprávnost. Já to považuji nejen za ubohost, ale i za projekci vlastního selhání těch, kteří slouží současné globální moci v mediálním mainstreamu. A je mně smutno z těch, kteří to nevidí. Lze Zemana nemít rád a ti, co umí nenávidět, ho mohou i nenávidět. To je ještě normální. Ale zaujatost, jaká byla předvedena a jak se autoři pořadu přímo ROCHNILI při spekulacích o Zemanově zdraví, z toho mně bylo na blití.
Pokud by někdo, i v soukromém médium (nikoli v tom placeném vynuceně z kapes nás všech) předvedl něco takového v době nemocného Havla, byl by mainstreamem upranýřován k smrti. Jeho počínání by bylo označeno za hyenismus.
Pokud bych se při takové ubohosti přistihl v době nemocného Havla já, musel bych si plivnout do tváře. Neměl jsem ho rád, ale vážná nemoc, byť protivníka, nemůže být důvodem k ROCHNĚNĺ.
Jak jsem to napsal před pár dny? Takto:
K tomu bych upozornil na nedělních 168 hodin na ČT 1. Něco tak odporného jsem už dlouho neviděl. Z autorů pořadu přímo tekla žluč, kdy hovořili o zdravotních problémech Zemana, aby ho aspoň takto difamovali, když už to jinak nejde a nefunguje. Ukázkový hyenismus – a za naše peníze! To je současná „veřejnoprávnost“? Ptám se, proč Zemana tak nenávidí. To přece není a nemůže být jen o politice. Ti lidí ho nenávidí místo sebe. Do vytváření jeho obrazu promítají své selhání, svůj pocit odpornosti ze slouhovství a poskokovství zlu současné globální moci. Oni v Zemanovi nenávidí sebe, ztrátu svých lidských kvalit, své identity, svého existenciálního zakotvení.
Radim Valenčík
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
