Jak jinak nazvat nevyprovokovanou skutečně krvavou agresi proti tehdejší „malé Jugoslávii" (Srbsko + Černá Hora), která znamenala 78 dnů a nocí bombardování (denní průměr bombardování byl 10 hodin!), ničení a zabíjení hlavně v Srbsku, částečně i v jeho provincii Kosovu, bez doporučení, nebo povolení Radou bezpečnosti OSN, s následným vyhnáním hodně přes 200 000 Srbů, Romů, prosrbských Albánců a uloupením jejich majetků. Tehdy letci z „hodné, šlechetné Evropské unie", tedy z Dánska, Holandska, Itálie, Francie, z Británie, atd., z NATO a hlavně z USA, bez milosti ničili a vraždili a jako „kolaterální škodu" zabili na 2 768 civilů, včetně dětí, a 1031 vojáků, zranili přes 11 000 lidí a napáchali v rámci orgií ničení a škod, i podle západních odhadů, za více než 50 miliard US dolarů.
Třebas jen u Nového Sadu zničili TŘI veliké mosty přes Dunaj. Kolik jen elektráren, škol, továren civilních potřeb, zdravotnických zařízení (přes 80), chemických továren, velikých provozů ropného průmyslu a měst přitom bylo těžce poškozeno. Tady je dobré připomenout, že Německo, včetně jeho bombardérů, v Srbsku již potřetí za poslední století ničilo a zabíjelo... Ty „kolaterální ztráty" znamenaly opakovaně i mnoho zabitých Albánců, když se ti NATO „hrdinové-letci" např. z bezpečné výšky 5 000 metrů špatně trefili a omylem 14. dubna 1999 napadli albánskou kolonu civilů na cestě mezi Dečani a Djakovicí a zakázanými kazetovými bombami tam zmasakrovali na 75 albánských civilů. Den nato veliký dezinformátor, prezident USA W. Clinton v projevu v San Francisku řekl „My jsme v Kosovu, protože se staráme o to, abychom uchránili lidské životy..."
Je smutné a nevysvětlitelné běžnou logikou, proč americké letectvo použilo hrozný ochuzený uran při bombardování Srbska, včetně Kosova, jehož následky se už bohatě hlásí ve formě zvýšeného výskytu zhoubných nádorů, leukémií, malformací plodů.
Tady nelze nepřipomenout hlavní viníky tohoto vraždění a ničení, kromě již citovaného prezidenta Clintona. Byla to paní Albrightová, ministryně zahraničí USA (kdosi ji později vtipně nazval „balkánská řeznice"), bombardování velmi podporující a svého manžela do toho nutící Hillary Clintonová (o 12 let později tvrdě prosazovala bombardování Libye a člověka jímá hrůza, že je možnou kandidátkou i na prezidenta USA), tehdejší britský premiér Tony Blair, kterého mají teď Britové plné zuby, tajemník NATO Javier Solana, ministr zahraničí Británie Robin Cook, trapný Joschka Fischer, ministr zahraničí Německa Hans Dietrich Genscher a záplava dalších. O té době budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu (2005) Harold Pinter napsal článek „Harold Pinter o banditech a vrazích" (Der Standard, 20. května 1999). Za rok původně mainstreamový autor William Pfaff vystřízlivěl a napsal článek „Po lžích NATO o Kosovu je čas se očistit" (International Herald Tribune, 11. května 2000). O myšlenkách z té doby australského premiéra M. Frazera napsal M. Madigan (Herald Sun, 9. března 2000): Bývalý premiér M. Frazer označil NATO za organizaci lhářů, přirovnal NATO v Jugoslávii ke španělské inkvizici a křižákům, kteří pobili milióny lidí ve jménu křesťanství".
Bývalý americký hlavní prokurátor (attorney general) Ramsey Clark organizoval 10. června 2000 v New Yorku válečný tribunál o zločinech USA/NATO proti Jugoslávii, Srbům. V obžalobě obvinil prezidenta USA Williama J. Clintova, vládu USA, NATO a ostatní, z mezinárodních zločinů a z porušení mezinárodních i domácích zákonů...
Výbor pro zastavení války proti Jugoslávii, ústy profesora právnické fakulty v Torontu Michaela Mandela, prohlásil 12. dubna 1999 o čtyřech zločinech organizace NATO:
1) zločin proti lidskosti (zničující zbabělé letecké útoky).
2) zločin proti mezinárodnímu právu a Chartě OSN,
3) zločin proti historii (degradace pojmu genocida k ospravedlnění agrese. "Jako Žid toto vnímám obzvlášť intenzivně. Jak může vůbec někdo vážně přirovnávat Srby k nacistům."),
4) zločin proti pravdě („Já zde mluvím o vás, média, která zveřejňujete každou od samotného NATO připravenou povídačku jako pravdu, abyste vyrobila souhlas (k agresi)".
Lži, které v té době mainstreamová média a vlády zveřejňovaly, se týkaly, kromě jiného, i počtu mrtvých Albánců, údajně povražděných Srby. Vláda USA měla i svého „putujícího velvyslance (ambassador at large) pro válečné zločiny" při State Departmentu, pana Davida Scheffera, který uvedl za nejhorší bombardování Srbska v květnu 1999, že je nezvěstných a asi mrtvých (feared dead) 100 až 225 000 Albánců. Ministr obrany USA W. Cohen v CBS 16. května 1999 odhadoval počty nezvěstných a asi mrtvých Albánců na 100 000. Ani prezident Clinton nebyl „troškař". Na tiskové konferenci 25. června 1999 prohlásil, že v Kosovu leží desetitisíce mrtvých Albánců. Údaje od OSN původně mluvily o 44 000 mrtvých, pak se počty zmenšily na 22 0000, pak dokonce na 11 000 i méně. Kdyby bylo těch mrtvých i jen 10, je to strašné, ale dělat takto z lidských tragedií (ať už Albánců, Srbů, Romů, Goranců) neúnosnou propagandu, je skutečně hnusné. Tak trochu tečku za těmito strašnými údaji, plnými nehorázných lží, udělal článek americké novinářky M. Farleyové (Los Angeles Times, 11. listopadu 1999) „V Kosovu bylo dosud vykopáno 2 108 mrtvol". Jaksi to nesouhlasí s těmi statisíci zřejmě mrtvých, jak to uváděli propagandisté. Mezi těmito mrtvými byli nejen Albánci, ale i Srbové, Romové. Známý americký novinář Alex Cocburn napsal k tomu provokativní článek „Kde jsou doklady o genocidě Albánců?" (Los Angeles Times, 29. října 1999).
Zdalipak se ta banda lhářů alespoň trochu začervenala?
Jako perličku z výkonů těch lhářů nutno citovat i hrůzostrašnou zprávu západních médií z doby divokého bombardování Srbska, citovanou i mluvčími NATO, ve které albánský očitý svědek uvedl, že Srbové pobili 700 (!) Albánců a jejich mrtvoly pak naházeli do velkodolu Trepča. Když válka v Kosovu skončila a jednotky NATO okupovaly Kosovo a teroristická organizace UÇK začala vraždit Srby, Romy a prosrbské Albánce, mluvčí vyšetřující komise Tribunálu v Haagu (ICTY) Kelly Moorová prohlásila (12. října 1999), že v šachtách dolu Trepča se žádné mrtvoly a ani jejich zbytky nenašly !!! Takže se koncem roku (31. prosince 1999) objevil ve Wall Street Journal pozoruhodný článek D. Pearla a D. Blocka „Válka v Kosovu byla krutá, rozhořčená a divoká; Genocida to nebyla", s podtitulkem „Povídačky o masových ukrutnostech vznikaly a přecházelo se přes ně s nedostatečnými důkazy – Nebyly žádné mrtvoly v šachtách dolu."... Bandám lhářů a propagandistů to bylo zřejmě jedno...
Lhářům z médií a bohužel i z řady vlád Západu uštědřili nepříjemné překvapení i španělští lékaři, soudci a forenzní znalci, kteří měli zajistit pitvy údajně masově povražděných Albánců v okolí města Istok na severu Kosova. Člen tohoto týmu Pablo Ordaz napsal v časopise El Pais (23. září 1999): „Zločiny války – Ano, Genocida – Ne. Říkali nám, že odjíždíme do nejhorší zóny Kosova, že se máme připravit na provedení více než 2 000 pitev do konce listopadu...Našli jsme pouze 187 těl k pitvě. A tak jsme už doma (konec září). K tomu dodává Juan Lopez Palafox: „187 nalezených a vyšetřených těl bylo pohřbeno v individuálních hrobech, většinou obrácených (jako muslimové) na východ k Mekce...Těla byla bez známek mučení..." K tomu dodal forenzní odborník Emilio Perez Pujol: „Nebyly to masové hroby... Srbové nejsou většinou tak špatní, jak je líčili..."
Ministerstvo zahraničí „malé Jugoslávie" (Srbsko+Černá Hora) vydalo několik knih s názvem „NATO zločiny v Jugoslávii" (NATO Crimes in Yugoslavia). Mám dvě z nich, mají dohromady 1 000 stránek a doslova stovky fotografií zkázy a vražd, provedených jménem té „hodné" Evropské unie, NATO a USA, po psychické masáži světa jejich masivní propagandou lží o hrůzách v Kosovu, které údajně napáchala srbská armáda a policie. Jistě bylo napácháno mnoho zla, ale kdo to začal, kdo začal zabíjet srbské a jihoslovanské policisty, úředníky? Bylo by dobré, kdyby se občané Česka mohli dovědět skutečnou pravdu o „rozbušce války v Kosovu", o údajné vraždě civilů v Račaku (16. ledna 1999), kterou tak úspěšně rozdmýchal a inscenoval šéf mise OBSE, americký diplomat W. Walker, známý svou činností v Salvadoru v osmdesátých létech, kdy tam řádily ultrapravicové „eskadry smrti". Proč nepustil na místo ohledání „zločinu" v Račaku srbského soudce z Prištiny paní Marinkovićovou, i když o to intenzivně žádala? Srbská média potom nazvala pana Walkera „velvyslancem lží".
Tady se člověk nepřestává divit trapnosti provedené v 2008 panem Karlem Schwarzenbergem, když BEZ souhlasu parlamentu uznal Kosovo za nezávislý stát, proti energickému postoji prezidenta Klause, který se za tuto trapnou ránu česko-srbskému tradičnímu přátelství omluvil velvyslanci Srbska. Jak je dobré, že nemáme pana Schwarzenberga za prezidenta.
Jako předseda Českého nadačního fondu přátel Srbů a Černohorců jsem některá letectvem NATO vybombardovaná města Srbska navštívil. Nevelké město Surdulica, mezi četnými jinými, bez strategického významu, asi 70 km jižně od Niše, lze nazvat SRBSKÁ GUERNICA, které zažilo dva veliké nálety 27. dubna a 31. května 1999, se stovkami zničených a poškozených domů a mnoha mrtvými. Byl jsem v rozbombardovaném Aleksinci, navštívil jsem uprostřed Bělehradu nemocnici „Dragiša Mišović", kde laserem řízená raketa zničila jednotku intenzivní péče, viděl jsem v centru Bělehradu místo zničené srbské televize RTS v noci z 12. na 13. dubna 1999, kde zahynula celá noční směna, tj. 16 lidí. Tento barbarský skutek NATO odsoudila i Amnesty International 6. června 2000 jako válečný zločin.
Tady jsem si vždy připomněl s trapností slova našeho bývalého prezidenta Václava Havla:" Domnívám se, že v zásahu NATO v Kosovu je skutečnost, kterou nikdo nemůže popřít: útoky, bomby nebyly vyvolány hmotnými zájmy. Jejich charakter byl výlučně humanitární..."(Le Monde, 29. dubna 1999).
Nepřátelé míru a BARBAŘI udělali, co mohli, aby v oblasti Kosova a Metohije upevnili (!) nepřátelství mezi tamními národy. A zapomněli uvést jednu zajímavou skutečnost, kterou jsem se dozvěděl od ministryně zdravotnictví Srbska na podzim 1998. Přes opakované vraždy srbských i jihoslovanských policistů a úředníků UCK teroristy v Kosovu a Metohiji, proběhlo tam masové očkování všech dětí (asi 100 000) proti dětské obrně, doslova pod kulkami teroristů, a to pod záštitou srbského ministerstva zdravotnictví a Světové zdravotnické organizace WHO, s kterým nakonec souhlasili i tamní albánští předáci (podnět pro to byla epidemie poliomyelitidy v samotné Albánii jeden nebo dva roky předtím. Na toto krajně přátelské gesto se zcela zapomnělo.
Doufejme, že i o událostech v Kosovu a Metohiji nakonec skutečná PRAVDA ZVÍTĚZÍ.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
