U Klause na Zámečku asi hulí trávu či berou psychedelické drogy... Jinak si totiž nedokážu vysvětlit „Stanovisko IVK ke dni 16. 5. 2016: Proč oslavujeme Karla IV“. V něm jeho autor Jiří Weigl totiž praví: „ A vůbec nejde o to, že historický Karel IV. jako středověký monarcha se asi nepovažoval ani za Čecha, ani za Němce či Francouze a už vůbec ne za Evropana, jak se ho dnes pokoušejí líčit někteří eurofanatici.“
Karel IV. se za Čecha považoval. Například historik Petr Bahník praví: „ jak jinak, než jako samozřejmému přihlášení se k češství, bychom měli rozumět pasážím Karlova vlastního životopisu Vita Caroli, v nichž informuje čtenáře o tom, že ačkoli během výchovy ve Francii „řeč českou zcela jsme zapomněli“, „brzo jsme se jí zase naučili, jako každý jiný Čech.“ (A zmiňuje dále, že z milosti Boží naučil se také mnohým jiným jazykům, například němčině). Ještě jasněji Karel o své jazykové a národní identitě hovoří v dopise srbskému carovi Štěpánu Dušanovi Silnému z 19. února 1355, kde píše doslova, že je oba spojuje „společenství urozeného jazyka slovanského“. Jazykovou odlišností českého království od ostatních částí říše zdůvodňuje žádost o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a s tím spjaté vyvázání z podřízenosti arcibiskupům mohučským. Zřizuje církevní instituce, u nichž si vymiňuje jejich obsazování výhradně kleriky „národa českého“. S Karlovým jazykově definovaným vlastenectvím souvisí i jeho programové přihlášení se ke staroslověnské tradici spojené s ideou přenesení královské koruny Velké Moravy na český přemyslovský stát (idea takzvaného translatio regni). Demonstrací toho bylo i založení Emauzského kláštera v Praze roku 1347 a jeho osazení slovanskými mnichy, takzvanými Glagoláši. A tak dále. Dokladů je tu mnoho. Doporučuji k této tématice příslušné oddíly knihy Duchovní tvář Karla IV. historika Zdeňka Kalisty.“
Duchovní tvář Karla IV. historika Zdeňka Kalisty
„Karel IV. o sobě napsal, že je Čech ve svém vlastním životopise, když popisoval, jak se po svém návratu do vlasti v roce 1333 musel znovu učit svůj mateřský český jazyk, který za dlouhého pobytu v cizině zapomněl, protože byl odvezen jako sedmileté dítě. Doslova pak říká, že se brzy naučil česky mluvit i psát „jako každý jiný Čech“. Ve střední Evropě už ve čtrnáctém století byla národnost stejně jako dnes otázkou osobní volby. Při této příležitosti je vhodné připomenout, že v posledním článku své Zlaté buly z roku 1356 vyžadoval, aby se děti světských říšských kurfiřtů (volitelů římského krále – pozn.red.) kromě rodné němčiny povinně naučily česky, češtinu tak povýšil na diplomatický jazyk,“ říká zase Jaroslav Bašta.
Zbylá část Stanoviska IVK je v pořádku. Zaráží mě ale, jak může IVK něco tak trestuhodně historicky neznalého k výročí „největšího Čecha" vůbec vypustit. U think-tanku, který se navíc hlásí k vlastenectví a k obhajobě národního státu, je to ostuda. Je to nehorázné.
Že Václav Klaus neví (nebo to jménem svého instututu toleruje), že Karel IV. byl Čech, je opravdu ostuda. Ostuda.
Pan Weigl by si měl vskutku přečíst Duchovní tvář Karla IV. historika Zdeňka Kalisty. Je to velmi dobrá kniha, doporučuji.
A s ohledem na to, že IVK ve svém stanoviku Alternativu pro Česko nejprve víceméně přivítal, ale to bylo následně de facto dementováno, lze snad opravdu spekulovat, jestli tam nehulí tu trávu...
Vyšlo na euportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
