Pro Schulze hlasovalo 100% delegátů a byl potvrzen ve funkci předsedy SPD (sociální demokracie, druhé největší levicově orientované strany v Německu).
Schulz-nový vítr? Spíše mráz
A kdo je vlastně nově zvolený „nováček“ Schulz, jak píší některá německá média?
Schulz, bývalý eurounijní aparátník s více jak dvacetiletou „praxí“ v bruselských strukturách, bývalý alkoholik, který se ve funkci předsedy Evropského parlamentu stačil „zviditelnit“ nenávistnou kritikou demokraticky zvolené polské vlády Beaty Szydlové nebo propagací pokřiveného pojetí lidských práv protěžující nejrůznější sexuální menšiny a genderová hnutí na úkor tradičního pojetí rodiny.
Německý tisk píše, že na německé politické scéně zavál „nový vítr“ navzdory faktu, že většinu své kariéry strávil v Evropském parlamentu. Hrůza! Přeloženo do srozumitelného jazyka, populista s extrémně levicovou orientací, který není schopen ve svém myšlení přesáhnout hranice byrokratického světa tvořeného stejně smýšlejícími levicovými neomarxisty, kteří umí jen jediné, přerozdělovat to, co vytvořili druzí, tedy pracovití občané.
Ještě větší hrůzu nahání poslední průzkumy některých agentur, které tvrdí, že dosahuje stejné popularity jako Merkelová, shodně 41%.
A co je alarmující, jeho SPD ani nemusí mít největší množství hlasů, aby se stal kancléřem, stačí, pokud SPD získá v zářijových volbách spolu se Zelenými a postkomunistickou Die Linke přes 50% a více již nikoho dalšího k vládnutí potřebovat nebudou.
Všechny tyto tři strany mají v programu otevřené hranice, bezbřehou toleranci, posílení vlivu již tak mocných neziskovek spolu s nově uzákoněnou legislativou znemožňující provádění návratové politiky s nulovou efektivitou. Funkční ochrana vnější evropské hranice by se tak pod vedením Schulze na postu kancléře stala chimérou, což by mohlo ve výsledku uspíšit již tak znatelný rozkol v budoucí EU a její následný rozpad.
Schulz - novodobý Biľak na postu kancléře
A jaké má soudruh Schulz „osobnostní předpoklady“ pro vykonávání funkce německého kancléře?
Schulz se svými názory propagující bezbřehé vyplácení sociálních dávek, protěžování nejrůznějších menšin na úkor většinové společnosti, obrany islámu a podporou nejrůznějších proimigračních neziskových organizací přisátých na státní sektor řadí spíše k extrémní levici. Svými postoji se podílí na zprofanování takových hodnot jako jsou lidská práva nebo solidarita. To ale Schulzovi a jemu podobných nebrání v tom, aby si tyto základní hodnoty přisvojili pro sebe a v jejich pokřivené podobě vyžadovali jejich plnění po druhých.
Ve funkci předsedy evropského parlamentu se „proslavil“ zejména svými výroky v době kulminující migrační krize:
„Uprchlické kvóty nejsou mrtvé.“
„Evropská unie má přes 500 milionů obyvatel v osmadvaceti zemích. Když do nich rozdělíte milion, dva miliony uprchlíků, nikdo si jich ani nevšimne.“
„Kdyby se opravdu všechny země podílely na přerozdělení uprchlíků, žádná krize by neexistovala.“
Schulz, oplývající pouze základním vzděláním podobně jako Vasil Biľak, nenávistný normalizátor z dob socialismu, má s Biľakem společnou touhu dostat občany do jedné uniformované ohrádky, tentokráte jménem EU (za Biľaka do socialistického tábora míru) a z této bruselské ohrádky rozdávat jen tomu, kdo bude schopen projevit „dostatečnou“ míru solidarity, ať se již jedná o řeckou nebo migrační krizi. Stát a potažmo celá EU jsou tu dle myšlení neomarxisty Shulze od toho, aby moudře a láskyplně přerozdělovali bohatství, které vytvoří pracující většina, která nebude mít právo zasahovat do „moudrých“ rozhodnutí těchto elit. Proto je neomarxista Schulz propagátorem a spolutvůrcem dnešní EU, jeho výroky o větší semknutosti a hlubší integraci v rámci EU přesně zapadají do neomarxistické zeleně dnešních západoevropských elit.
Je tu ještě jeden osobnostní rys, který spojuje neomarxistu Schulze s normalizátorem Biľakem a tím je vytvoření nepřátelů, které Schulz nazývá nepřáteli svobody, u Biľaka to byli nepřátelé socialismu. Schulz v posledním nenávistném výpadu jmenoval těmito nepřátely vlády Spojených států, Turecka, Maďarska a Polska.
Schulz podobně jako jiní neomarxisté ohýbá a překrucuje původní význam svobody a demokracie, jak je to u levicových neomarxistů jeho ražení typické, představa svobody podle soudruha Schulze má daleko ke skutečné svobodě jednotlivce popř. uplatňování demokratických principů, svoboda v pojetí soudruha Schulze je budování nového neomarxistického ráje z Bruselu a Berlína, které nám Schulz a jemu podobní připraví a my jej budeme muset přijmout.
Schulz svou mimikou a gestikulací při některých výlevech vzteku připomínající gestikulaci Adolfa Hitlera coby zarytý multikulturalista je pro Německo zárukou pokračujících experimentů týkající se etnického složení původní německé populace a jejím postupným nahrazením muslimskými etnikami Blízkého východu a severní Afriky. V ekonomické oblasti se dá předpokládat prohloubení „zelené“ politiky ještě masivnějšími dotacemi a regulacemi, což bude v budoucnu pro Německo znamenat zvyšující se daňovou zátěž a pro zbytek Evropy její vynucování na ostatních.
Schulz - vozit nelegální migranty přímo do Německa
Jeho aktivní politika otevřených hranic bez plotů a bez jakýchkoliv omezení je zárukou trvale se zhoršujících problémů v Evropě.
Pokud porovnáme fanatického neomarxistu Schulze se současnou kancléřkou Merkelovou, dá se v pravdě parafrázovat „z louže pod okap“, ale výrazně nebezpečnější než Merkelová.
Zatímco Merkelová pozvala migranty z důvodu populismu a možnosti zvýšení volebních preferencí, kdy ji německý tisk stačil v inkriminovaném podzimu 2015 vykreslit jako hrdinku a zachránkyni, Schulz je fanatickým neomarxistou, který ani po vraždách nevinných obětí islámských útočníků nechce ze sebedestruktivní politiky „Welcome refugees“ slevit ani o píď a dále chce pokračovat v této sebevražedné politice otevřených dveří pokračovat, dokonce navrhuje nelegální migranty vozit přímo z břehů severní Afriky přímo do Německa z důvodu „nutné solidarity“.
V případě, že extrémní levičák Schulz nastoupí na post kancléře, dá se s jistotou předpokládat zpomalení ne-li zastavení již tak nefunkční nucené repatriace zamítnutých žadatelů o azyl z „objektivních důvodů“, jako je nezjištění původní totožnosti zamítnutého žadatele, psychická újma i potenciální nebezpečí válečného konfliktu. Aktivisté neziskovek přisátí na nově spuštěné penězovody od Schulze si jistě již něco vymyslí popř. navrhnou změnu legislativy takovou, která znemožní jakoukoliv návratovou politiku.
Pro celou Evropu představuje Schulz na postu německého kancléře svou budoucí politikou bezbřehé tolerance vůči násilným etnikám a jejím vynucováním na ostatních obrovské nebezpečí.
V případě dnešní politické situace v Německu se realisticky uvažující lidé mohou označit za optimisty jako v tom starém známém vtipu, kdy pesimista říká optimistovi, že horší již to být nemůže, kdežto optimista opáčí: „Ale může.“ Bohužel trend posledních týdnů naznačuje, že v Německu zvítězí „ti správně kovaní optimisté“. A po podzimních volbách bude možná střední Evropu obcházet nový mráz, tentokráte od nového Reichsprotektora z Berlína.
Ať již dopadnou volby v Německu v září tohoto roku jakkoliv, se Schulzem nebo Merkelovou v čele, měla by se česká zahraniční politika začít odvracet od politické závislosti na EU s Německem v čele a začít masivně posilovat transatlantické vztahy, od našeho západního souseda v oblasti budoucího politického vývoje nás nejspíše nečeká nic dobrého.
Psali jsme:
autor: PV
