Robert Vinogradov: Pražský Majdan Hermanovi nevyšel

Lidé, nejen v naší zemi, se musí podřídit zvyklostem, předpisům, nařízením, vyhláškám, zákazům a zákonům. Tak to prostě v civilizovaném světě chodí, žijeme podle pravidel. Pokud tak nečiníme, jsme káráni a trestáni. Zkuste říct policii „nevěděl jsem, že na červenou musím stát.“

Jak je tedy možné, že v seriózní a staletími kultivované zemi, kterou bezesporu Česká republika je, vypukne před 28. říjnem hysterické šílenství, které končí šokujícím prohlášením k národu, odvysílaném českou televizí, autorů pánů Bartošky a Dyka, o ohrožení demokracie v České republice a výzvou k občanské neposlušnosti. Tato skandální, revoluční iniciativa byla jen poslední kapkou do poháru, který naštěstí nepřetekl. Revoluce se nekonala, díky důstojnému klidu hlavy státu a rozumu Pražáků.

Od roku 2013 probíhá v naší zemi zjevná manipulace s veřejným míněním, namířená k diskreditaci pana prezidenta a zneuctění symbolů naší státnosti. Nezapomeňme na plápolající obří červené trenýrky místo prezidentské standardy na Pražském hradě. Všichni jsme byli poníženi!

Není pochyb o tom, že hlavním aktérem posledních říjnových událostí byl pan ministr Herman, s opakovaným nepodloženým tvrzením, že pan prezident lže a že byl hlavou státu vydírán. Přestože obvinění vyřčená panem ministrem kultury Hermanem nikdo z jím uváděných svědků nepotvrdil (například pan ministr Mládek nebo pan velvyslanec SR v České republice pan Weiss), nikoho to nezajímalo.

Uměle vykonstruovaná aféra začala v červnu letošního roku snahou pana ministra Hermana získat české státní vyznamenání pro svého strýce pana Bradyho. Pan Brady narozený roku 1928 byl ve svých 14 letech, v roce 1942, zatčen se svou sestrou německým gestapem a uvězněn nejprve v Terezíně, pak byl transportován do Osvětimi. Pan Brady přežil hrůzy koncentračního tábora a vrátil se domů. V roce 1949 emigroval do Kanady, kde žije doposud již více než 65 let. V Kanadě údajně přednášel a publikoval o hrůzách německých koncentráků a byl za tuto činnost vyznamenán.

Pan prezident pana Bradyho z 500 navržených do užšího vyběru kandidátů nevybral. Pan Brady na definitivní listině kandidátů nikdy nefiguroval! Možná také proto, že v současné době přežívá v ČR „dětí“ s podobným osudem více než 100. Je smutné, že je ani neznáme. Po druhé světové válce jich bylo mnoho set a nikdo je nevyznamenával. My jsme oproti Kanadě nepotřebovali přednášky - my jsme tu okupaci žili.

V těchto souvislostech je naše povinnost „si vzpomenout“ nejprve na české přeživší „děti.“

Domnívám se, že pan prezident by pokládal udělení státního vyznamenání kanadskému občanovi bez uctění našich přeživších občanů za nespravedlivé. Je nevkusné, jak pan ministr Herman tvrdošíjně žádal české státní ocenění pro „trpící dítě“ hrůzami německého fašizmu a ve stejné době, 15. Května 2016, se zúčastnil jako první člen české vlády od druhé světové války sudetoněmeckého sjezdu v Norimberku, kde dokonce přednesl ovacemi odměněný projev. Falešným výlevům křivdy pana ministra nemůže proto uvěřit ani největší naiva!

V říjnu 2016 přiletěl na Forum 2000 dalajláma. Pan ministr Herman, tak jako ostatní členové vlády, se mohl přátelsky setkat s dalajlámou jako soukromá osoba kdykoliv. Velmi dobře věděl, že v současné době, kdy se začínají rozvíjet ekonomické vztahy mezi Českou republikou a Čínou, je třeba se oficiálního setkání s dalajlámou vyvarovat, zvláště po opakovaném upozornění ministrem zahraničí.

Proto je naprosto nepochopitelné, že pan ministr Herman pozval na oficiální jednání 18. října 2016 na ministerstvo kultury: místopředsedu Poslanecké sněmovny, místopředsedu Senátu a dalajlámu. Panu ministru Hermanovi horlivě sekundoval předseda STANu pan Gazdík, který se zřejmě nesmířil s prohrou svého nadřízeného politického ideologa, pseudodemokrata „knížete“ Schwarzenberga v posledních prezidentských volbách. Nelze se proto divit, že se s plnou vervou vrhl do svolávání a organizování protestní oslavy 28. října 2016 na Staroměstské náměstí, která měla být takzvaně pro lid.

V žádném případě to nebyla oslava 28. října, byl to Majdan proti demokraticky zvolenému prezidentovi ČR. Jak jinak si vysvětlit hesla: „Prezident republiky ohrožuje demokracii v ČR, protože nedodržuje demokratické principy“ nebo „Musíme zastavit prezidenta v jeho likvidaci demokracie v České republice“ atd. Přes velké snahy z nás banánovou republiku neudělali.

Na pódiu Staroměstského náměstí, za doprovodu kapel a zpěvu křepčili se svými kamarády a bezostyšně zostuzovali prezidenta republiky, aby pak duchovno hledali u dalajlámy a strýce Bradyho. Je jasné, že jim více než tisíciletá duše vlastní země nic neříká. Protestní pódium na Staroměstském náměstí ani bojkot oslav českého nejvýznamnějšího státního svátku, vznik samostatné suverenní republiky v roce 1918, na Pražském Hradě nezmařily důstojné oslavy. Bojkotáři šlápli vedle, to se ve slušné společnosti nedělá.

Poslanci, senátoři, vysocí státní úředníci, vysokoškolští pedagogové, ba dokonce rektoři, u kterých se předpokládá inteligence, společenské vychování, slušnost, minimální žebříček hodnot a vzdělanost, se přeci nechovají jako primitivní křupani. V žádném případě nemohou upřednostnit své osobní pocity, antipatie nebo sympatie před povinnostmi úřadů, které zastávají. Jak mohli odmítnout poctu vzdát hold uznání svým předkům i součastníkum, kandidátům na státní vyznamenání na posvátném místě Pražského hradu, díky kterým máme my všichni co slavit.

Rektor X není pozván na Pražský Hrad jako pan X, ale jako rektor univerzity, reprezentující a zastupující celý kolektiv univerzity: administrativní zaměstnance, střední odborný personál, pedagogy a tak dále a samozřejmě také studenty. Analogicky pan poslanec a místopředseda Parlamentu Gazdík není pozván na Pražský Hrad jako pan Gazdík, ale jako poslanec Parlamentu České republiky, reprezentující a zastupující své voliče. Každý poslanec se musí chovat tak, aby respektoval většinový názor svých voličů!

Pokus o Pražský Majdan včetně jeho bojkotu Pražského hradu za vydatné pomoci České televize se nepodařil. Příčina neúspěchu byla prostá: egoismus, lidská malost, faleš, lži a arogance často zakrývající hrubé neznalosti předpisů a zákonů nemohly uspět u většiny pražské veřejnosti. Český národ znovu prokázal, že je chytrý, vzdělaný a vychovaný v pravdě, nenechal se zmanipulovat falešnými proroky.

Domnívám se, že politický vývoj podzimních událostí nebyl náhodný.

1. Dnes víme, že samotný návrh pana ministra Hermana na udělení státního vyznamenání pro jeho strýce pana Bradyho je diskutabilní. Jaké byly velikost a množství díla pana Bradyho prospěšná ČR? Odpovídal boj pana ministra Hermana za každou cenu, včetně protiústavního nepodloženého obvinění hlavy státu ze lži a vydírání, zásluhám pana Bradyho o Českou republiku?

2. Proč pan ministr Herman svolal na ministerstvo kultury, 18. října letošního roku oficiální jednání za přítomnosti místopředsedů Poslanecké sněmovny a Senátu? Co bylo tak důležitého? Obdiv a úctu k dalajlámovi mohl pan ministr vyjádřit na soukromé schůzce.

3. Proč v předvečer 28. října dvojice hysterických umělců vyzvala v televizi národ k neposlušnosti? Čím pan prezident ohrozil demokracii v ČR?

4. Proč pan poslanec Gazdík na 28. října organizoval protestní oslavy na Staroměstském náměstí, zaměřené proti demokraticky zvolenému prezidentovi? Nikdo z českých politiků od roku 1989 nezískal ve svobodných volbách 2 717 405 hlasů českého lidu. Proč účastníci „Majdanu“ podporovali bojkot oslav na Pražském Hradě a tím aktivně rozdělovali českou společnost? Jak se někdo opovažuje nerespektovat v demokracii takto zvolenou hlavu státu?

Každý ministr demokraticky zvolené vlády musí znát a respektovat zákony své země, protože se k tomu zavázal ústavním slibem a nemůže si dělat, co chce, podle toho, jak se momentálně rozhodne.

Pan ministr kultury Herman při nástupu do úřadu ministerstva kultury složil do rukou prezidenta republiky tento slib: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“

Během podzimu letošního roku pan ministr kultury Herman prokázal nejen, že nezná zákony, které se jeho činnosti přímo týkají, ale že si je ani nepřečetl, protože jinak by se takto nechoval. Porušil tím svou základní pracovní povinnost. Porušil Ústavu a zákony ČR. Ministr české vlády je veřejná osoba - veřejný funkcionář, který se zavazuje ústavním slibem k povinnostem k České republice.

1. Pan ministr Herman jako veřejný funkcionář prezentoval svůj osobní spor s nejvyšším ústavním činitelem ČR na veřejnosti - způsobem neslučitelným s postavením veřejného funkcionáře, který skládá do rukou prezidenta ústavní slib, porušil tím Ústavu České republiky.

2. Pan ministr Herman svým chováním na veřejnosti nerespektoval Českou republiku (rozvracel ČR?, pohrdal úřadem jemu svěřeným?)

3. Pan ministr Herman v kauze Brady i v kauze dalajláma upřednostnil svůj osobní zájem a porušil tak zákon o střetu zájmu, z.159/2006 Sb.:

Hlava 1, §1 : Povinnost veřejných funkcionářů vykonávat svojí funkci tak, aby nedocházelo ke střetu mezi jejich osobními zájmy a zájmy, které jsou povinni z titulu své funkce prosazovat nebo hájit.

Hlava 2, §3 : Dojde-li ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, nesmí veřejný funkcionář upřednostňovat svůj osobní zájem před zájmy, které je jako veřejný funkcionář povinen prosazovat a hájit.

Pan ministr kultury Herman, veřejný funkcionář, poškodil českou vládu, snížil její autoritu tvrzením, že si může dělat, co chce a ještě se chvástal, že se nebude před nikým hrbit. Zneužil svého postavení ministra české vlády, pod falešnou humanitou a lidskostí manipuloval s českou veřejností. Jak to, že ministr české vlády neví, že demokracie je svoboda, kde se menšinový názor dobrovolně podrobuje většinovému? Součástí demokracie musí být právo - mluvíme o právním státě - pokud není, vzniká chaos a chaos vede k zániku demokracie.

Ukázkou menšího chaosu bylo překotné, nekoordinované rozdávání medailí panu Bradymu. Před našima očima se odehrálo panoptikum na úrovni velkého „cirkusu“, s výsledkem devalvace českých vyznamenání, jak zhodnotil sám pan Brady: „Ani se mi nevejdou do kufru…“

Pan ministr kultury Herman za přispění svých přátel a některých českých médií, především České televize, nerespektováním právních norem České republiky porušil principy demokracie, participoval na rozdělování české společnosti a zúčastnil se ohrožení stability České republiky vyvoláním chaosu. Byla to jeho neschopnost nebo úmysl?

Karel Čapek napsal: „Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.“

Chování pana ministra Hermana bylo v rozporu se zájmy České republiky, proto je nepřijatelné, aby dále zastával svou funkci a byl členem vlády. Čekáme na jeho rezignaci.

Nedovolme, aby kdokoliv jezdil na červenou.

Nedovolme, aby kdokoliv porušoval právo v České republice.

Robert Vinogradov