Roman Los: O sadismu, aneb zločiny beze jména

Musím se předem omluvit čtenářům za bezohledný, brutální naturalismus (jiný název mne nenapadá), kte-rý článkem proniká. Není to má vina, neboť toto se bohužel stalo součástí dnešního světa. Bylo by chybou, kdyby před ním lidé zavírali oči, neboť pak by se mohlo stát, že tato brutalita se stane naší realitou. Proto ape-luji na čtenáře – přečtěte článek až do konce!

Téměř za povinnou četbu je třeba považovat články z poslední doby:

1. IRÁK: Apokalypsa iráckého křesťanstva
2. Z rozmezí Iráku a Sýrie
3. EVROPA: Islám, reklama a propagace

První článek je čistě textový. I když popisované skutečnosti jsou otřesné, nemají takovou vypovídací sílu, jako obrázky a video v dalších dvou článcích. Navíc, jedná se vesměs o perzekuce křesťanů, takže mnohý si asi oddechne, že nás se to tolik netýká, protože u nás je většina nevěřících. Chyba! Tento zásadní omyl bude vyvrácen dále v tomto textu. Poslední dva články pro jejich neobyčejnou brutalitu chraňte před dětmi!

Bilance článku 2

Uřezané hlavy v kádi, napíchnuté na zábradlí, pohozené vedle těla bez hlavy,
držené za vlasy svými vrahy jako trofeje; některé hlavy mají otevřené oči (37),
(mezi vrahy je i usměvavý mladík s bekovkou otočenou kšiltem dozadu a držící za vlasy uřezanou hlavu),
Uřezávání hlav (7)
Roztříštěná hlava a vedle volně ležící dva obnažené mozky (1)
Mučení na kříži (8)
Zohavených těl – nepočítaně
Popravy střelnou zbraní, často vleže a nikoliv zblízka – nepočítaně

Bilance článku 3

Otřesný pohled na množství ležících, ohořelých, nahých těl na ploše malého sportovního hřiště. Zvednuté končetiny některých těl budí dojem, že mnozí, byli upáleni za živa. Nikde nejsou zbytky paliva, jakoby oběti byly polity hořlavinou a zapáleny. Snímek nepochází z Iráku, ale z Nigérie z „dílny“ Boko Haram.

Poslední dokument – video zachycující přípravu a popravu údajně zajatých iráckých vojáků, podle obleče-ní však spíše civilistů. Oběti se svázanýma rukama za zády leží v řadách na břiše. V této poloze jsou stříleni z dlouhých střelných zbraní, nejdříve od nohou, pak od hlav. Velká pravděpodobnost, že ne všichni jsou ihned usmrceni.

Hlavy nejsou stínány, jak píší novináři, ale uřezávány směrem od hrdla k obratlům za plného vědomí. Na stínání hlav nejsou kati ani vybaveni, mají jen dlouhé nože. Jejich ostří se asi značně liší od ostří řeznického nože, co chvíle přibroušeného na ocílce. Stejným nožem totiž musely být přeseknuty krční obratle a mícha. (Vrah britského vojáka ve Woolwich k tomu použil sekáček na maso.) Hlavy tedy nebyly odděleny máchnutím těžkého meče jako ve starověku, ani mistrem katem popravčí sekyrou na špalku, jako ve středověku, tím méně strašnou, ale milosrdnou gilotinou. Ve skutečnosti byly „upižlány“ tupým nožem, což znamená smrt v dlouhých, krutých bolestech. Podle anatomie tepen lze soudit, že podříznutí hrd-la znamená pouze nemožnost oběti křičet, a rovněž přerušení tzv., zevních karotid, tepen, které zásobují krví především oblast krku a hlavy, vyjma mozku. Ten je zásobován krví z tzv. vnitřních karotid, které procházejí krč-ními obratli. Dokud tedy není hlava zcela oddělena, je mozek prokrvován a mícha je propojená s ostatními tělesnými orgány. Lze mít za jisté, že v té do-bě člověk plně vnímá bolest (přesnější názor by asi měl lékař). Přitom by nebylo nic jednoduššího, než aby popravčí nejdříve usmrtil oběť ranou z pistole, a pak teprve uřízl hlavu. To by ale nebyl zřejmě splněn účel, kterým je způsobit oběti při umírání co největší bolest. To už ale není prosté zabíjení, ale sadismus. Totéž platí o umučení obětí na křížích, bičování, psychickém mučení aj.

Sadismus

Co je to vlastně sadismus? Podle odborníků na psychotesty, kteří se zabývají poruchami osobnosti, se sadismus vyznačuje uspokojením, které sadistovi přináší kruté chování. Sadistický člověk se chová k druhým lidem krutě a jejich utrpení sadistu těší. Tato charakteristika vysvětluje chování jednotlivce, nikoliv však řadu dalších případů. V životě se vyskytuje sadismus, který sdílí mnoho jedinců tvořících nějaké společenství, z nichž zdaleka ne všichni musí mít sadistickou poruchu osobnosti. Zřejmě se uplatňuje i tzv. davová psychó-za.

Tak můžeme rozlišovat sadismus např.:

1) když skupina mladíků bezdůvodně, jen pro své potěšení zmasakruje náhodné kolem jdoucí,

2) když se válečný konflikt dostane do stavu tzv. singulárního bodu, kdy již neplatí mezinárodně uznaná pravidla pro vedení války,

3) když má být vězeň donucen k vyzrazení něčeho či doznání viny,

4) projevy sadistické poruchy osobnosti u osob, kterým byla dána moc, jako byli mnozí dozorci v nacis-tických koncentračních táborech, komunistických gulazích, ale například i funkcionáři strany v době tzv. rozkulačování sedláků, a při likvidace kapitalistů jako třídy,

5) v hluboké víře v nějakou ideologii hlásající rasovou, náboženskou či jinou nenávist a přikazující či tolerující sadismus.

Poslední případ zasluhuje zvláštní pozornost, neboť je společensky nejnebezpečnější. Přitom je jistě rozdíl, jestliže se jedná o sadismus jako poruchu osobnosti, který daná ideologie toleruje, nebo zda ho přímo ve svých základních dokumentech propaguje a přikazuje. Toto se prokazatelně děje v základní svaté knize islámu – Koránu, kde lze najít vedle súr přikazujících zabití všech nevěřících (např. súra 9:5), což patří mezi zločiny proti lidskosti, i súry propagující či dokonce přikazující jejich mučení (např. súry 4:59, 5:33, 22:19-21), což je bezesporu sadismus. Vrahové nemusí cítit ani necítí žádnou odpovědnost za své činy, neboť podle Súry 8:17 to nebyli oni, kdo zabíjeli, ale sám Alláh. (Všechny súry hlásající násilí a brutalitu, údajně 180 veršů, lze najít zde, nenávist k nemuslimům, údajně 349 veršů lze najít zde.)

Súra 9:5 A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, ob-léhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! …

Súra 4:59 "Věru ty, kdož neuvěřili v Naše znamení, My v ohni sežehneme, a kdykoliv vyschnou kůže jejich, vyměníme je za jiné, aby tak trestu okusili.

Súra 5:33 „A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti anebo ukřižováni či budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný.

Súra 22:19-21 „…těm, kdož neuvěřili, střižen bude šat z ohně a hlavy jejich budou polévány vodou vroucí,
jež rozleptá vše, co v břichách jejich je, i kůži jejich, a pro ně jsou připraveny důtky železné.

Súra 8:17 „Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh je zabil a nevrhals ty, když jsi vrhal, nýbrž byl to Bůh,…“

Súra 48:29 „Muhammad je posel Boží; a ti, kdož jsou s ním, strašní jsou proti nevěřícím, však laskaví mezi sebou.“

Podle Úmluvy o prevenci a postihu zločinů genocidy (Resoluce OSN 260 z roku 1948), čl. II, odst. 1 se sú-ra 9:5 a jí podobné mohou posuzovat jako genocidium (genocida) spáchané v úmyslu „zničit úplně nebo čás-tečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou“.

Obecně se podobné pří-pady považují za zločiny proti lidskosti. Chybí zde velmi podstatné rozlišení, zda se jedná „jen“ o zabití, nebo o zabití s úmyslem způsobit oběti při umírání co největší muka. Z hlediska oběti jde jistě o rozdíl zásadní, kte-rý by zasluhoval rozlišení jménem, možná „sadistická genocida“. Ale ani tato sadistická genocida nemusí být posledním slovem. Jestliže se propaguje a doporučuje zabíjet lidi tak, aby při umírání co nejvíce trpěli, a jest-liže není stanoven žádný limit pro tuto bolest, pak platí, že žádný zločin podle našich pravidel není tak velký, aby nemohl být ve jménu Alláha vykonán. A existuje přece tolik způsobů, jak člověku přivodit bolest. Bohu-žel nejde „jen“ o lidskou bolest. Totéž platí o ničení kulturního dědictví a všeho co tvoří civilizaci.

Je jistě rozdíl mezi zločiny muslimů považovanými za extrémisty a zločiny nacistů a komunistů, pokud nebyly dílem poruchy osobnosti jednotlivců. I ty strašné plynové komory byly původně vymyšleny tak, aby oběti příliš netrpěly. Nacisté kamuflovali plynové komory (alespoň některé) tak, aby oběti měly dojem, že jdou do sprch. Muslimové si naopak dávají záležet na tom, aby oběti pocítily co největší děs ze smrti a aby jejich smrt byla co nejbolestivější. Toto se netýká jen posledních událostí z Iráku a Sýrie, ale např. i kameno-vání žen obviněných z cizoložství, (Šaría-spravedlnost, o-12.2), kdy účelem není jen ženu zabít, ale způsobit jí co největší, strašnou bolest. V této souvislosti není bez zajímavosti názor jednoho muslima-konvertity, jehož dopis cituje Jiří Novotný ve svém blogu na blog.iDNES.cz ze září 2010:

"Kazdy,kto spini Islam, Koran a Muhammada Aliho,najsvetejsieho proroka treba bez milosti zabit, ale pred tym poriadne dlho a co najbrutalnejsie mucit. Su to Spinavi buzeranti, lezby, asocialy, velkozlodeji, vra-hovia, dekadentnz humus, amoralne prasata, haved, co vyskakuje len preto,ze Moslimov v CR, ci v SR je velmi malo,len preto maju velkohube dristy,no pride cas,kedy sa s tymito degenerovanymi, dementnymi, amoralny-mi, zvrhlymi, spinavymi prasozrutmi a promiskuitnymi niemandami co najrazantnejsie vysporiadame. Allah Akbar!"

Přestože jazyková forma nesvědčí o velké inteligenci pisatele, nelze tento příspěvek podcenit. Svým obsa-hem mluví jasnou, sadistickou řečí plnou nenávisti k nemuslimům, kterou si pisatel určitě nevymyslel. V té době (2010) o Islámském státu nikdo nic nevěděl. Ale Korán, jako ideologický základ islámu, samozřejmě platil. Je dokladem toho, jak Korán a mešity ovlivňují myšlení muslimů.

Hromadné upalování za živa údajně bylo prováděno i při turecké genocidě Arménů v minulém století. Přímo v Koránu (súra 5:33) je příkaz ukřižovat či useknout pravé ruce a levé nohy těm, kdož „vedli válku pro-ti Bohu a Jeho poslu“. Dovede si kdo představit další život takto zohaveného člověka? Pokud nevykrvácí a nemá někoho, kdo se o něho bude starat, zemře ve velkých bolestech hladem a žízní.

Lze snad něco podobného nalézt v Hitlerově Mein Kampfu nebo v Komunistickém manifestu či ve spisech Lenina a Stalina? A přece, zatímco tyto ideologie jsou posuzovány právem jako ideologie genocidní, islám, který splňuje téměř všechna nezávisle platná kritéria genocidy a navíc obsahuje jasné navádění či pokyny k sadismu, požívá neuvěřitelné podpory vládců a mainstreamu, části intelektuální, zejména akademické fronty, i náboženských kruhů a samozřejmě všech možných ochránců lidských práv. Mediální dezinformace ovlivňují veřejné mínění tak, že lidé se až na výjimky oddávají svému letargickému spánku.

Články, jako je tento, ne-mají naději se dostat na stránky tištěných novin ani na obrazovky televizorů, přičemž internetové portály, kam je ještě možné dostat potřebné informace, ovlivňují veřejné mínění jen málo. Po několikaměsíční úporné snaze několika lidí, aby naše vládnoucí garnitura, která slepě sleduje direktivy EU, zahájila účinnou sebeobranu stá-tu, naprosto selhala (viz např. zde).

Smutnou roli zde hrají též Spojené státy, které vědomě odkopávají svého největšího potencionálního spo-jence Rusko v boji proti islamizaci. Navíc jsou zde nejasnosti, na čí straně Barack Husajn Obama, jako rodilý muslim, vlastně bojuje. Svůj pravděpodobný ekonomický a společenský pád chtějí USA údajně řešit na úkor Evropy, kterou potřebují odpoutat od Ruska, aby ho mohli srazit na kolena. Přitom evropské Rusko má největ-ší naději (a ještě větší Čína), že díky svému pojetí lidských práv se islamizaci ubrání. Mladí lidé by se měli kromě angličtiny učit též rusky, neboť Rusko se může stát jedinou zemí, kam bude možné před islámem uprchnout. Ale bude tam nával.

Fatální roli dnes hraje zbytnělá fronta ochránců lidských práv. Ta z nepochopitelných důvodů nevyužívá ani možnosti sebeobrany proti islamizaci, které poskytují mezinárodně uznané a platné dokumenty týkající se lidských práv. Kromě Úmluvy o prevenci a postihu zločinů genocidy (Resoluce OSN 260 z roku 1948) je to článek 30 Všeobecné deklarace lidských práv (rovněž OSN, 1948), která se stala výchozím dokumentem pro všechny ostatní dokumenty týkající se lidských práv. V EU je to ÚMLUVA o ochraně lidských práv a základních svobod, podle které soudí Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Článek 30 „Deklarace…“ je přeformulován se zachováním smyslu do článku 17 této Úmluvy. Tento článek má být pojistkou proti zneužívání široce deklarovaných práv a svobod v jiných článcích. Jeho funkci lze přirovnat k elementu ve vrcholu klenby (tzv. vrcholový klenák, svorník). Při jeho odstranění či destrukci se klenba zřítí. Totéž se děje s celou agendou lidských práv, jejíž funkce je dnes přinejmenším problematická. To se dnes plně projevuje i na nerozhodném postoji ochránců lidských práv k sadistické genocidě praktikované tzv. Islámským státem. Ochránci lidských práv stále tvrdošíjně, rigidně trvají na svobodě náboženského vyznání, i když je toto právo muslimy zneužíváno k porobení celého světa jakýmikoliv prostředky, včetně zmíněné sadistické genocidy.

Ochránci lidských práv nejčastěji používají následující argumenty, ve skutečnosti bludy:

1) Zločinů proti lidskosti se dopouštějí islámští teroristé, kteří tím poškozují dobré jméno islámu. Většina muslimů je mírumilovných a s jejich praktikami nesouhlasí.

2) Sadistická genocida IS je namířena zejména proti křesťanům. U nás je většina nevěřících, takže nás se to vlastně ani netýká.

ad 1)

Je strašný omyl a demagogie tvrdit, že to není islám, ale teroristé. Nikoliv. Alespoň protagonisté těchto te-roristů jsou lidé hluboce věřící v Alláha, a již z toho důvodu by si nedovolili Alláhově vůli se protivit. Nejsou to zločinci, na jaké jsme zvyklí, ale lidé, kteří se snaží přísně sledovat cestu, kterou Korán vytýčil.

Domnívat se, že hluboce věřící islámští teroristé budou zneškodněni většinou „umírněných muslimů“ odporuje historickým zkušenostem. Běh událostí snad nikdy neurčovala početní většina, ale fanatičtější a krutější menšina (viz nacistické Německo, bolševické Rusko a další). Kdyby současné vraždění bylo v rozporu s islámem, už by se jistě ozvaly islámské autority, organizace islámských států OIC, tvořící významnou sílu v OSN a po celém světě by se konaly protestní mítinky muslimů, kterých je údajně jeden a půl miliardy, zatímco těch hluboce věřících vrahů jsou zatím řádově jen desítky tisíc. Pokud tyto protesty existují, jsou motivovány spíše stra-chem o vlastní existenci, neboť IS likviduje stejným způsobem i muslimy, kteří se IS nehodlají podrobit. Ještě jsem nečetl odsouzení IS na základě konkrétních, logických argumentů prokazujících, proč jejich praktiky jsou v rozporu s Koránem a učením islámu. Navíc, podle článku IRÁK: Apokalypsa iráckého křesťanstva je podá-no toto svědectví: „…bylo zvlášť otřesné, že ruku v ruce s bojovníky IS se na tomto bezpráví podíleli sousedé, které s nimi pojilo soužití trvající už řadu pokolení: měli dveře hned vedle sebe… A tito sousedé najednou prohlašovali: „Tato země patří islámu! Křesťané tu nemají co dělat.“ Jeden křesťanský uprchlík z Mosulu vypráví: „Když k nám do města vtrhli lidé z IS, uvítali je ti zdejší s jásotem – a křesťany vyhnali.“ Změna chování muslimů je známá i ze zemí, jako Německo, Francie, Anglie aj., kde z dalších generací imigrantů se re-krutují fanatičtí bojovníci IS. To odpovídá i obecné zkušenosti, že mnoho tzv. umírněných muslimů změní své chování při procentuálním zvýšení jejich počtu ve společnosti, a to buď na základě rostoucího mocenského sebevědomí a radikalizace vlastního přesvědčení, nebo pod tlakem agresivních muslimů, kteří neváhají zabíjet i své umírněné souvěrce.

ad 2)

Tento argument je nejen nesmírně necitlivý ke křesťanům, ale vyznačuje se základní neznalostí pravidel v islámské společnosti. Křesťané a Židé, jako tzv. „lidé Knihy“, mají od Mohameda dovolenou výjimku, že při nepřijetí islámu nemusí být zabiti, ale mohou (ale nemusí) se stát tzv. dhimmi, něco jako poddanými. Podle islámského zákoníku šaría mají lidé pod tímto zákonem rozdílná práva (např. před soudem) a hodnotu (např. při stanovení odškodnění za zabití) zhruba podle této tabulky:

- muslim 100 %,
- muslimka-žena 50 %,
- Žid nebo křesťan jako dhimmi 30 %,
- zoroastoriánec jako dhimmi 6,6%
- ateisté a otroci 0 %

Například svědectví muslimky před soudem má jen poloviční váhu než svědectví muslima, atd. Ateisté by se neměli pod právem šaría vůbec vyskytovat, neboť podle veršů Koránu 9:5 a 9:29 měli být zabiti. Pokud nejsou zabiti, stávají se zřejmě otroky bez jakýchkoliv lidských práv. Otroci jsou trpěni z ekonomických důvodů. Jestliže s křesťany a Židy je nakládáno krutě, jak mohou ateisté a příslušníci jiných náboženství doufat, že oni na tom budou lépe?

Na konci článku IRÁK: Apokalypsa iráckého křesťanstva je uveden důležitý vzkaz mosulského chaldej-sko-katolického arcibiskupa Amela Nona, který určitě ví, o čem mluví: „Naše současné utrpení je předehrou toho, co v blízké budoucnosti čeká evropské a západní křesťany.“ Nutno dodat – nejen křesťany.

Předchozí text snad obsahuje dostatek podkladů k tomu, aby mezinárodní společenství uznalo, že ideologie islámu zahrnuje systémově zakotvenou genocidu, včetně sadistického mučení odpůrců.

Všichni ti, kdo svými postoji a projevy dnes podporují již probíhající přípravu islamizace naší země, anebo ze své pozice proti ní náležitě nebojují, se podle článků III a IV Resoluce OSN 260 z roku 1948, týkající se genocidy, patrně dopouštějí trestných činů. Trestní řád ČR obsahuje řadu paragrafů věnovaných pachatelům genocidy a rovněž těm, kdo tuto genocidu podněcují nebo připravují. Jsou to §§ 400 až 405. Např. podle § 403 odst. (1): „Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ Nad tím by se měla zamyslet většina našich státních představitelů, ministerských úředníků, poslanců a senátorů, novinářů, některých vědeckých pracovní-ků a pedagogů univerzit a církevních hodnostářů, a dalších.

Současnou obranu proti islamizaci, včetně tzv. boje proti terorismu, lze přirovnat k léčení smrtelné choro-by na základě chybné diagnózy se všemi katastrofálními důsledky. Správná formulace příčin současného tren-du nezatížená chimérickou ideologií týkající se lidských práv je pro záchranu naší civilizace rozhodující. Ne náhodou toto zdůraznil i zmíněný arcibiskup Amel Nona: „Budete muset sáhnout k odvážným rozhodnutím s použitím síly, i když to bude znamenat zradu vašich vlastních zásad.“

Jestliže naší představitelé z převážné části odmítají chránit naši bezpečnost, pak velká zodpovědnost za budoucí generace dnes leží na občanech. Znova je třeba připomínat, že existuje článek 23 Listiny základních práv a svobod (ČR): "Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny."

Postavit se na odpor tehdy, až tady bude vládnout islám a šaría, by bylo jistě již zbytečné. Jednat se musí teď, kdy ještě zůstal nějaký prostor k sebeobraně.

Jak ale dostat lidi s klíči do ulic, aby svým vládcům jasně řekli: „Cítíme, že naše bezpečnost je ohrožena. Ochrana naší bezpečnosti je Vaší základní povinností. Nechceme zde ani nacismus, ani komunismus, ani ještě horší islám!“

(Množství odkazů na další prameny a další souvislosti lze najít na webu www.urgent21.cz .)

Roman Los