Rostislav Senjuk: Pokud dál půjdeme ve šlépějích komunismu, jsme v p….i, soudruzi

A tím vůbec nenarážím na udělování vyznamenání, ani na slinty neznámých rádoby odborníků, kteří se objevují častěji a častěji v televizi, kteří svou odbornost získali poctivou, otrockou a někdy až neuvěřitelnou snahou lézt do zadku svým stranickým bossům a trvalou buldočí letitou zkušeností jako člen té či oné stany s nulovou praxí kdekoliv jinde. (S podivem v nich zjišťuji paralely doby před 26 lety a je k nevíře, jak se schémata opakují).

Začnu příběhem, který mne donutil tenhle článek vůbec napsat. Jako vždy jsem v sobotu vyrazil na pivo do vesnické hospody, nedaleko chaloupky, ve které trávím víkendy v lůně přírody a daleko od televizních zpráv, politiky, politiků a vůbec veřejného dění, které zcela už několik let ignoruji (to souvisí s mou nejistotou, zda jsem byl obětí větší a dobře připravené šaškárny právě onoho 17. listopadu, anebo jsem byl jen svědkem neuvěřitelné závěrečné zkoušky totálního rozvratu moudrosti, vztahů a morálky, kterou komunisté úspěšně završili devastaci národa). Tak jsem se těšil na pivo a běžné hospodské kecy známých a štamgastů. Diskuse se samozřejmě začala točit o Paříži a útocích fanatiků. A najednou, ani nevím jak, se začal rozebírat 17. listopad. Jen podotýkám, že už dávno jsem nerozlišoval, kdo byl nebo nebyl komunista, přišlo mi, že 26 let je dost dlouhá doba k tomu, aby tyhle dějiny už byly žhavé jen v učebnicích, ale chyba lávky. Začala ostrá a stále ostřejší diskuze na téma, jak to bylo za socialismu lepší, spravedlivější, a jak jsme my (rozumějme podporovatelé a aktivní členové OF a následných politických uskupení) rozkradli za dvacet let republiku a jak jsme vystudovali z potu a mozolů dělnické třídy. Idiocie argumentů mne rozlítila (možná i díky tomu, že hlasy tuto ideu podporující byly mnohdy necelých 20 let staré, takže jejich majitelé ani nemohli mít osobní zkušenost s tím, co tu před rokem 1989 bylo), a soudruhům jsem vyčíslil ty jejich zásluhy. Jen zcela nahodilým výčtem jsem zmínil ukradení veškerého majetku všech soukromě podnikajících osob jak fyzických, tak právnických v roce 1948 tak zvaným znárodněním, zavedení politických procesů pro všechny, kteří veřejně tuto loupež odsoudili, nebo nesouhlasili s nastolenou ideologií a kteří končili na popravišti, v lepším případě doživotím, nebo dlouhým žalářem a propadnutím majetku. Neopomněl jsem zmínit naprostou degradaci znalostí, schopností a umění tím, že strana svým pouhým rozhodnutím udělila akademické tituly bez studia a bez zkušeností mnohdy naprostým idiotům, kteří díky své idiocii pak páchali další zvěrstva chráněni akademickým titulem "z rozhodnutí strany" a příslušnou funkcí, ze které byl sesazen odborník, ale politicky nespolehlivý. A dlouze jsem pokračoval ve výčtu.

Z hospodských hostů se rychle začaly profilovat charaktery a postavy, ze kterých mi šel mráz po zádech i po 26ti letech. V řevu a s pěnou u úst přede mnou defiloval předseda KSČ místní organizace, člen Lidových milic a s nenávistí a fanatismem smrtelně vážně obhajovali rohlíky za 30 haléřů i za cenu, že dámské vložky byly v obchodech jen někdy (o následných odřeninách a vyrážkách z těchto výronků ani nemluvě) a stály se na ně fronty, i to, že pomeranče a banány byly k dostání jen na vánoce (a to jen někdy, pokud jste tedy nebyli nebo vaši rodiče ve straně, rozumějme té jediné, a to KSČ). Sápaly se na mne ruce starců rozzuřených až k šílenství. Pravda, nebral jsem si servítky a určitě jsem nectil úctu k šedinám. Někdo se může ušklíbnout, že takových hospodských hádek je dvanáct do tuctu. To, co na tom bylo alarmující, byla ta jistota, že kdyby bývali tito lidí měli možnost tehdy střílet do davu studentů, že by to udělali bez hnutí brvy. Žel bohu by se rádi nastrojili do modrých uniforem a šli by do nás střílet i nyní. A to uplynulo zmíněných 26 let. To není paranoia , to je prostý fakt. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsme 26 let nechali bez povšimnutí spát stejné fanatiky jako ty, kteří stříleli v Paříži.

Celý víkend jsem o tom přemýšlel. Srovnal jsem si v bodech fašismus, komunismus a islámský fundamentalismus a s hrůzou zjistil, že se jedná o totožné stavy mysli a společnosti. Možná jsou na to sociologické studie, ale nejsem sociolog, takže jsem tak konal amatérsky. (K amaterizmu včetně toho mého se ještě vrátím) Shrnul jsem si body, co bez pochybností všechny tři fanatické doktríny spojuje:

0. Destabilizace systému s cílem převzetí moci

1. Eliminování a likvidaci ideových odpůrců nebo narušitelů idejí

2. Likvidace zjevných produktů jiné než vlastní ideologie, jako potencionální možné ohrožení či jen připomenutí jiného, jako jsou knihy, kulturní památky, způsob života, výroby apod.

3. Dosazení vlastních oddaných vůdců, vládců od nejvyšších po ty nejnižší, bez ohledu na jejich schopnosti, ale s důrazem na jejich oddanost

4. Upevnění a zakonzervování vlastní ideologie jako jediné možné

5. Důsledná a kontinuální očista a likvidace rušivých elementů včetně likvidace fyzické v průběhu nastolené ideologie

Zajímavé na výše uvedených bodech je to, že mohou probíhat současně. A také ve všech třech oblastech se tak stalo a právě děje. Stejně jako islámští fundamentalisté ničí chrámy a sochy božstev z dob, kdy po islámu nebylo ještě ani vidu ani slechu, stejně tak komunisté přistupovali k památkám, jako jsou kostely a zámky. Nepamatujeme snad na zavřené kostely? Na kláštery a zámky, ve kterých začaly bydlet vojenské posádky? Zakázané knížky a postihy, když je někdo šířil nebo i jen četl? Vyhozené studenty ze škol za zpívání písniček Karla Kryla? Stejně jako když Hitler likvidoval synagogy a nahrazoval je arijským kultem. Kdo nevěřil vůdci, nebo jej kritizoval, byl bez milosti zlikvidován, stejně jako ten, kdo pochyboval o dialektice materialismu a bezchybnosti doktrín Lenina (vlastním jménem Uljanova) či Marxe a Engelse. Stejně tak jsou eliminováni všichni, kdo pochybují o fundamentálním pojetí koránu z dob Mohameda.

Trochu mně běhá mráz po zádech, když vidím zcela zjevné paralely mezi všemi třemi stejnými fundamentálními fanatickými pojetími ideových doktrín. Již dvakrát jsme vlastní nevzdělaností a liknavostí nechali tyto doktríny vládnout. Pokud se tak stane i potřetí, je to konec naší, rozumějme demokratické civilizace v evropských hranicích.

Nová válka se nepovede tradiční cestou. Je směšná hloupost si myslet, že některé z předešlých doktrín šlo o získání vlastního území a následné klidné začlenění se do přátelského soužití mezi národy s rozličným ideovým statutem. To se přímo vylučuje s fundamentalismem. Jakýkoliv potencionál možného ohrožení musí být stůj co stůj zlikvidován. Ve všech třech případech šlo o pokus o celosvětovou vládu. Takže si myslet, že islámský stát je vázán jen na získaná území kdesi v Sýrii a že je nesmysl se domnívat, že by před splněním tohoto kroku expandoval svoje ideje jinam, je hrubá chyba a naprosté nepochopení historických souvislostí, o pochopení „svaté války“ ani nemluvě. Dnešní válka, a nepochybujme, že ve válce jsme, se povede novými prostředky, kde boje na území protivníka v mnoha místech osamocenými zcela soběstačnými skupinami a s jejich pomocí zastrašování a teror budou jednou z hlavních zbraní. Myslím si, že nelze podceňovat mozky, které IS řídí. To nejsou žádní debílci, co včera slezli z liány. Uprchlická vlna je přesně tou součástí ideové války, kterou tak dobře známe právě od našich drahých komunistů, využijme slabiny nepřítele k získání vlastní moci a hlavně získejme přesvědčené spolubojovníky na území nepřítele. Humanita a rovnostářství , které se rozlézá jako rakovina celou Evropou, otevírá obrovské možnosti pro jedince odhodlané k převzetí moci. Jsou vedeni jednoduchou ideou, kterou my nepochopíme, buď zotročíme, pardon osvobodíme celý svět a naučíme ho, co je správný život podle principů koránu, nebo padneme a do ráje se dostaneme okamžitě jako svatí mužové, protože tak pravil Prorok. Proti této odhodlanosti nemá Evropan šanci odolat. Kdo položí svůj život za někoho z rodiny, natož za nějakou nesmyslnou ideu, nedej Bože za souseda třeba Němce, že?

A takto bude uvažovat i náš profesionální voják. Takže si představme, že pár ke smrti odhodlaných bojovníků a naprosto přesvědčených o svém vítězství tady či na onom světě napadne naše profesionální kasárna, kde na víkend je jednoduchá posádka, případně jen stráž a uvnitř jsou zásoby zbraní, střeliva, těžké techniky, pohonných hmot a zásob? Jak asi bude útok vypadat? Nechci být příliš pesimistický, ale jakákoliv naše vojenská pevnost se udrží pár minut, možná hodin, ale padne zcela určitě. A nyní máme pár svatých bojovníků vedených fanatickou ideou a prvním vítězstvím na území nepřítele vyzbrojené, najedené a o to se silnějším vztekem a odhodláním na bezvěrce, co uráží Boha jen svou pouhou existencí. Stav mysli vždy vyhrával bitvy, zbraně byly až v druhé řadě. Do tří dnů nemáme vlastní armádu, ale zato perfektně vyzbrojené, ke všemu odhodlané síly na vlastním území bez šance se bránit. Že by se zbytek armády vzmužil a zastavil tu jednu bojůvku? Ale bobečku můj drahej, kdo z profesionálních vojáků bude střílet do baráku táty, tety, strejdy, v té vsi, kterou bojůvka právě obsadila a drží jejich dceru, děti, manželky a psa jako rukojmí? Nikdo, jasně že ne. Ale je hůř. Část komunistů se k nim přidá jen z toho důvodu, aby si mohli vyřídit chimérickou křivdu na nich spáchanou, se sousedem, který ji v jejich očích spáchal. Zas tu máme udávání, střelbu do zad a podrazy. Taková malá česká dlouhodobá tradice, postavená na české závisti a nepřejícnosti. Jen ať sousedovi ta koza chcípne, když já ji ani nechci. Ať nevystrkuje hlavu a hřebínek. Hajzl. Ať se klaní aspoň těmhle. A nedostatek úcty a soudržnosti jednoho k druhému povede ke škodolibosti a konečně tzv. spravedlivé odplatě. A z nich se budou rekrutovat větší a fanatičtější ochránci nové ideje. Aby se zalíbili novým pánům, budou zacházet dál a dál a modifikovat již tak zvěrskou myšlenku a mstít se na vlastních.

Že jsem paranoik? Možná. Ale neviděl jsem mezi stovkami tisíc uprchlíků zas až tak moc rodin. Spíš jsem viděl záběry mladých silných mužů, prchajících jaksi na můj vkus nalehko. Já být stratég Islámského státu, pošlu do týla svých nepřátel proškolené a vycvičené odborníky v záškodnickém boji. Vždyť v Evropanech vzbudíme soucit a humanitu, což je pro nás (rozumějme hrdé následovníky bojovníků Mohameda) jen důkaz slabosti, zženštilosti a zbabělosti těch nevěřících a oni nás díky této slabosti sami vybaví vším, co potřebujeme a bez naší jakékoliv snahy či námahy. Pak použijeme naše soukmenovce, kteří už na daném území jsou. Díky ideové masáži, kterou konzumují z jejich televize, budou hladoví po životním cíli a ideálu a my jim ho konečně dáme. Naše armáda poroste geometrickou řadou. Takže pokud jenom polovina těchto mladých, hrdě se usmívajících mužů (a já se obávám, že polovina je příliš optimistický odhad) je již členy nebo potencionálními rekruty Islámského státu, tak stojíme před velmi vážným problémem.

A teď se trošku vraťme k té vzdělanosti a vlivu komunistů. To, s čím se dodnes potýkáme, aniž bychom si to uvědomili a uvědomovali (snad na pár výjimek), je marasmus a rozklad morálky, slušnosti a soudržnosti, kterou tady zasel a ke zralým plodům vypěstoval komunista naprostým vykořeněním základních ideálů civilizované společnosti, jako je úcta jednoho k druhému, vlastenecká hrdost, úcta k předkům a bezpochyby úcta k životu, zdraví a majetku bližního. Ano, teď budu souhlasit s komunisty, garnitury, co tu vládly po nich, tento problém zcela přehlížely a prohlubovaly. Mohu zde udělat odbočku, proč se tak stalo. Jednoduše proto, že nevzdělaný, nebo polovzdělaný „rozhodnutím strany doktor“, případně „kádrová rezerva“, jen těžko bude vidět vlastní deformaci v myšlení a zásadách a bude slepě papouškovat dogmata, která mu vštípili jeho školitelé. A že jsou už bez moci? No o to lépe, o to radostněji a s menší prací a bez jakékoliv korekce a bez skrupulí můžeme na úkor druhých drancovat a žrát. To, co tu bylo posledních dvacet šest let, není nic jiného než přerod komunisty a jeho pohrobka do něčeho, co si naivně myslí, že by měl být kapitalismus. A vyškolen imperialistickými filmy je přesvědčen, že kapitalismus spočívá v tom, sebrat, zašudlat, odklonit či jinak přesunout majetky a prostředky do svého vlastnictví. Lhostejno, zda už někomu patří či ne. Hlavně se to nesmí dělat prací. Když se rozhlédneme po našich kapitánech průmyslu, jen obtížně najdeme někoho, kdo nemá cejch komunistického pohrobka. A to prosím nikoho nejmenuji. Takže pokud si někdo stěžuje a žehrá na to, co se tu dělo, tak to bylo jen důsledkem práce jedné strany, ať se to komu líbí nebo ne. A důsledného uplatňování výše uvedeného bodu 3.

Konec odbočky a nyní se vraťme ke zdánlivě nesmyslnému a zcela nepodstatnému rozvratu morálky. Kdo byl někdy cvičen v nějakém sportu nebo umění, ví, že dojde k okamžiku, kdy se buď musí spolehnout na podvědomé reakce, nebo je vědomě překonávat. Je samozřejmě jednodušší podvědomé reakce využívat a cvičit je. Boxer určitě raději využívá podvědomou reflexi na prudký pohyb než opačně. Pokud by byl ale vystaven dlouhodobému působení vjemu, že po prudkém pohybu NENÁSLEDUJE úder (třeba tím, že by mezi ním a prudkým pohybem stálo bezpečnostní sklo), asi by jeho reakce ve skutečném zápase klesala tak, že by nebyl schopen soupeři vzdorovat. A naopak, pokud se letec nebo potápěč nenaučí potlačit instinkt (třeba zadržení dechu a rychlé vyplutí na hladinu), ohrozí sám sebe mnohdy smrtelně. A jsme u toho. Představme si, čistě jenom teoreticky, že nejmenovaná bojůvka nejmenovaných příslušníků nejmenované ideologie obsadila profesionální kasárna české profesionální armády . A představme si, jen teoreticky, že někoho napadlo vyhlásit všeobecnou mobilizaci. A najednou tu máme tlupu chlapů, z nichž většina nebyla na vojně, ale zato mají úžasné morální zvyky a návyky z civilu. Jako například kašlat na to, co se děje vedle sousedovi, nedávat přednost na silnici, protože jedu přece já, ne? Nepouštět nikoho přejít, nezdravit, co bych ty debily zdravil, ne? Jak asi bude s těmito podvědomými vlastnostmi a vybavením impulzivně chránit bok spolubojovníka ležícího vedle? I kdyby ho někdo cvičil, trvalý zvyk a návyk převládne. Takže hlavně ať přežiju já, co mi je po kom jiným. A msta z dob komunismu? Nechtěl bych být členem povolanců v takovéto skupině. Nikdy bych nevěděl, zda mě zastřelil útočník, nebo někdo z mých vlastních. Ale právě v krizových situacích je soudržnost nezbytná. Nikdo nikdy osamocený nepřežil a nepřežije. A tohle budou ty malé neznatelné detaily, které zapříčiní, že na tom budeme hůř než ostatní, kteří slušné chování a soudružnost nepodceňovali tak dlouho. Morální sračka říkáte? Nesouvisí to s tím. Inu, možná jsem přílišný pesimista a moralista, ale viděl jsem na světě národy, kde by už to, co se tu děje, civilisté netolerovali. Právě proto, že svou kulturu stavěli na soudržnosti a úctě. I to je součástí vzdělání vědět, kdo kdy vyhrával prohrané války a boje proti silnějším nepřátelům. Ale my už úctu ke znalostem nemáme a k čemu bychom se učili něco, co nepotřebujeme přímo k životu, co?

Ale možná je celá záležitost jen trošku poupravená realita. Nikdo nikdy neviděl letadlo, které nabouralo do Pentagonu. Stejně tak podivné je, že když někdo jde na sebevražedný útok odhodlán zemřít, že si s sebou vezme osobní doklady a mobil. Stejně jako je minimálně divné, že když po výbuchu je jedno tělo útočníka identifikováno podle DNA, ale z druhého zbude jen lehce zaprášený pas včetně fotky a čitelných údajů.

Ano, třeba se to hodí do krámu. Takž nyní budeme poslouchat řeči o tom, jak je třeba navýšit bezpečnostní opatření a investice do sledovací a monitorovací techniky, bez které nejsme schopni účinně čelit hrozbám ze zahraničí. Ale to přece omezí především naši svobodu a naši nezávislost. To my budeme zajatci ve vlastní zemi a agresor se bude jen smát, protože dané prostředky jen lépe využije po našem obsazení. Ale my to dopředu zaplatíme zvýšením daní a omezením svobody. A ještě tomu zatleskáme.

Akce, které by měly následovat, jsou logické a jasné. Určitě to nejsou investice do vnitřní infrastruktury špiclování. Ale jasné kroky se stejným použitím ideologie agresora proti jemu samému. Ale to bych se dostával k něčemu, co mi nepřísluší. Těm, kteří myslí, je to jasné a ostatním je zbytečné vysvětlovat. Stejně nepochopí. Pokud někdo nechápe násobilku, určitě mu nevysvětlím mocniny. Zbytečná práce. A poučení k 17. listopadu? Asi žádné, pokud to někomu, co tu píšu, vůbec dojde v celých souvislostech, stejně je už podle mého názoru příliš pozdě na nápravu čehokoliv. Změna by trvala teď už generace a takový čas my nemáme. Jedno je však jisté. Doba dřevního socialismu i sociálního mastodontismu posledních 26 let, které jsme promrhali, končí. Pokud nás povedou pohnutky, které nám vložili do vínku generace od roku 48, a lhostejno, jestli při tvorbě zákonů nebo v mezilidském životě, půjdeme i nadále ve šlépějích komunismu a jeho pohrobků jako dosud, tak jsme prostě v pr..li, soudruzi!

Rostislav Senjuk, bývalý poslanec Federálního shromáždění, bývalý předseda Strany soukromníků ČR