Pokud ovšem ve svém hodnocení nezapřou všechno prožité a nepřevrátí skutečnosti, fakta, doložitelná relevantními důkazy. I v podobě dobových dokumentů, u těchto lidí třeba diplomy ze škol, které absolvovali. Například.
Několik vskutku "povolaných", veřejně známých osob, se vyjádřilo formou prapodivného hodnocení doby po únoru 1948 a před listopadem 1989 - https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Svine-rudy-na-lucerny-Oslava-Vitezneho-unora-571770?fbclid=IwAR0m7AGfA5eaWqugdvrOWLa5txd-Ue7HdOxy2k7q_YRKUhtEXWbxN2dwcjk
Snad nejbarvitěji a nejúderněji popsal dobu po únoru 1948 Jiří Padevět, který se narodil dvacet let po tom únoru a v té strašlivé době temna se mu zadařilo vystudovat, dokonce na prestižní Univerzitě Karlově a aby toho nebylo málo, ještě na Univerzitě Jana Amose Komenského. Po tom prvním studiu mu tehdejší mocipáni, ti poltičtí gangsteři a jiní soudruzi, dovolili být knihkupcem. Tam v tichu a teploučku, vyhlížel socializmus s lidskou tváří a v poklidu se dočkal, dvacettři let mlád, listopadové revoluce. Posléze zrál a zrál, až za dalších dvacetsedm let popsal, jak hnusní ti Češi byli po válce - "Krvavé léto 1945: Poválečné násilí v českých zemích".
Inu, není nad slova pamětníka.
K té době se také vyjádřil Daniel Herman, bývalý ministr kultury, takto věrný a nejlepší přítel, dokonce "bratr" sudeťáků, obecně ale vnímaný jako jejich lokaj, slouha.
Narodil se též v té hrozné době, patnáct let po únoru 1948, trpěl hrůzovládou tehdejší moci rovněž až tak, že ho snad donutili ti soudruzi zlořádi studovat gymnázium, po matůře ho šoupli na pedagogickou fakultu nejmenované vysoké školy, kde se mu asi nedařilo, anžto byl vylit. Nic ale nebránilo (asi nějaká chyba v tehdejším systému krutovlády) mladému Hermanovi hupsnout na teologickou fakultu v Litoměřicích. Zda dostudoval, wiki cudně mlčí, nicméně už jenom existence té fakulty v příšerné době před listopadem 89 je malým zázrakem, o němž se nahoře i dole zmínění popisovatelé té doby jaksik cudně zapoměli zmínit. Že by zase systémová chyba?
Ale z Hermana se stal přec jenom kněz, i když až v bouřlivém roce 1989, plných dvacetšest let po narození a různého studia. Krutý život, vskutku. Že už není kněz, že se nechal znesvětit zase, je už jiná, moderní kapitola jeho pohnutého života
Rétorická hvězda našeho Parlamentu let nedávno minulých, ale dílem i doby současné (už to, pravda, není ono, přec jenom ta životospráva, že ...), nejlepší ministr financí východní, postkomunistické strany vesmíru, Miroslav Kalousek, se také vyznal z toho, jak trpěl, přímo zvířecky, za toho minulého fujtajblového režimu. Co sice nevzpomíná ve svém svatém rozhořčení, ale už jako dítko, no, spíše pubescent, MUSEL recitovat bok po boku s milicionáři a vojáky, zcela zřejmě nadopovanými moskevskou nenávistí, jak píše zasvěceně Padevět, oslavné básničky na režim, který byl tak prohnilý a příšerný. Cvičil už v té strašné době své rétorické umění? Ví bůh a všichni svatí, ale hřímat bojovně a úderně se naučil, jak často předvádí u kecpultíku ve sněmovně. To ale nebylo všechno, on musel také studovat v té době, dokonce na inženýra vystudoval. Po studiu musel dělat ve fabrice, no považte! Sice technologa, ručičkám moc zabrat nedal, teda vůbec, zřejmě to byla past od soudruhů, zda nebude sabotovat budování socializmu nějakou kulišárnou v podobě zavádění destrukčních, záškodnických technologií. Inu, buďto to dělal geniálně a nepřišli mu na to, anebo se víc věnoval už tehdá politice jako lidovec v rámci Národní fronty. Neuvěřitelné, ale fakt. Už v roce 1984, za komunistů. Wiki skromně, ale přec jenom přiznává ...
Smutný příběh svého pohnutého života v době komunistické zvůle se zřejmě ani neodvážil popisovat biskup Václav Malý, to radši vzpomněl jiného faráře. Nutno podotknout, že na tom se tehdejší režim vskutku vyřádil. Ale ten náš biskupek, který v listopadu 89 na Letenské pláni zcela odvázaně a "kultivovaně" řval od mikrofonu "Gusto je tu husto" jako vzkaz na Hrad tehdejšímu prezidentu republiky Gustávu Husákovi, je také chudák, poznamenaný strašlivou tenkrát totalitou. Sice rovněž studoval, po gymnáziu také v Litoměřicích teologii, poté byl vysvěcen knězem (další systémová chyba asi, tehdejšího strašného režimu, že vůbec tohle trpěli, že ...), zcela svobodně a volně se v církvi angažoval, než začal "zlobit" stát a stal se disidentem. Ostatně, wiki to v tomto případě dost podrobně popisuje.
Co z tohoto malého exkurzu do minulosti, v souvislosti s tím, kdo je průvodcem, hodnotitelem, vyplývá?
Je nesporné, že ta doba byla jaká byla. Byla poválečná, doutnající ještě emocemi z válečných hrůz, které i u nás zvěrsky prováděli němečtí nacisté, byla budovatelská a republika se vzpamatovávala. Děly se také křivdy, nepravosti a stát byl řízen vskutku tvrdě a diktátorsky. Našli se ale i tací, kteří chtěli záhy válku novou, viz například Mašíni. Režim v těchto případech velmi tvrdě zakročil. Válku už nikdo nechtěl, ta poslední ještě měla všude strašlivé stopy.
Tihle, kteří dnes o té době píšou své "vzpomínky", ale nějak už nepíší, že zrovna oni nic nebudovali, neobnovovali, měli se i za toho režimu jak prasata v žitě, vesele si studovali a zašívali se kde jenom mohli, využívali všechna pozitiva té doby (a ne že nebyla žádná, byla také). Jejich falešné hřímání a házení hnoje na vše, co se tady dělo, je jenom odrazem, zrcadlem jejich vlastních křiváren.
Z Petra Paulczyňského vyhřezla od dětství vnímána křivda, které kořeny a příčiny zná jenom on a jeho rodina. Přesto, anebo právě proto, se to nedá soudit a komentovat jednoduše.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
