O smrti Jana Třísky, který v sobotu skočil nebo spadl z Karlova mostu do Vltavy, toho bylo napsáno již dost. Mě zaujala na celé tragické události především jedna věc – a to, jakou roli v něm sehrála média a hercovi kolegové a známí, kteří se k ní vyjadřovali. O české mediálně-kulturní frontě to vypovídá mnohem víc, než by asi sama chtěla.

Nejprve minulou sobotu média stroze informovala o tom, že do Vltavy skočil či spadl muž. To se občas z různých důvodů děje, a tak by to byla jen obyčejná zpráva z černé kroniky. Upřesňující články po záchraně muže, jehož vytáhli z vody dva polští záchranáři projíždějící tudy náhodou na výletní lodi, poté přidaly svědectví lidí, kteří se nacházeli poblíž. Ti, stejně jako policisté nebo hasiči, kteří to napsali na Twitteru, sdělili, že muž do Vltavy skočil. Každý racionálně uvažující člověk by si musel položit otázku, jak by se dalo z Karlova mostu spadnout (těžko), a tuto variantu by musel považovat za méně pravděpodobnou, ale nehodu při neopatrném lezení po sochách či zábradlí samozřejmě vyloučit nejde. Konstatováním, že někdo skočil nebo spadl z mostu do řeky, by to celé taky skončilo.

Zlom nastal, když vyšlo najevo, že šlo o Jana Třísku. Od té doby, ještě než mohl kdokoli vědět něco bližšího, došlo k prudkému obratu a varianta úmyslného skoku se najednou z úvah zcela vytratila. A ten, kdo se něco takového opovážil napsat či vyslovit, byl najednou napadán a označován za konspiračního teoretika. Údajně chodil na most před každým natáčením provádět jakýsi rituál, a tak při něm uklouzl a basta.

To je obvyklý způsob jednání lidí, kteří si vysloužili od svých odpůrců přezdívku pražská kavárna či havlisté. Je to sice označení hanlivé, ale v Česku již poměrně vžité, a používá se nejen jako nadávka při různých žabomyších sporech, ale i coby běžné označení, a to především v rámci zjednodušení – pro každého je srozumitelné a každý hned ví, co znamená. Patří sem četní umělci, vědci, novináři, podnikatelé či politici liberálního názorového proudu. Vzhledem k tomu, že jim jsou nakloněna hlavní média, určitá část naší společnosti si zvykla, že má patent na pravdu a na to, co se smí nebo nesmí psát a myslet. Jejich vliv je v Česku tak obrovský, že nelibě nesou jakýkoli náznak svobodného myšlení (tedy samozřejmě v případě, že si někdo myslí něco jiného než oni), a to mnohdy s nesnesitelným patosem, arogancí a zlobou. Bez ohledu na fakta prostě vytyčí jeden kolektivní a správný směr, a kdo se do něj nezaškatulkuje, je vyobcován z (jejich) slušné společnosti.