Jak také může vypadat „západní demokracie“, v uplynulých týdnech názorně předvedla německá kancléřka Angela Merkelová, která je její nejviditelnější a nejdůležitější představitelkou. Ačkoli si dvě třetiny Němců dle nedávných průzkumů myslí, že islám k Německu nepatří, kancléřka, která s největší pravděpodobností znovu vyhraje nedělní parlamentní volby a svůj post obhájí, jim vzkázala, že se tuze pletou.
Když byla Merkelová v televizní debatě se svým hlavním soupeřem v nedělních parlamentních volbách Martinem Schulzem s postoji občanů konfrontována, uvedla, že skeptickému postoji lidí rozumí, ale protože prý v Německu žijí čtyři miliony muslimů, islám k zemi patří. Je to asi podobná logika, jako kdyby na výtku, že se v Česku pěstuje moc řepky, kukuřice a pšenice a krajině drtivá převaha těchto plodin nesvědčí, firma Agrofert odpověděla, že k Česku patří, protože jimi osela většinu polí…
„Bylo důležité a správné, že jsme tehdy lidi v této výjimečné situaci přijali,“ poznamenala německá kancléřka Angela Merkelová ještě před debatou, která se uskutečnila na začátku září. Šlo podle ní o nutný humanitární krok a zkritizovala evropské země, které její migrační nadšení nesdílejí. „Buď jsme solidární se zeměmi, jako je Itálie nebo Řecko, nebo to může mít velké dopady na budoucnost EU,“ nechala se slyšet politička, která by ráda prosadila změny v dublinské smlouvě a evropské legislativě. Kdo by čekal alespoň náznak sebereflexe, byl by zklamán. „Všechna důležitá rozhodnutí z roku 2015 bych udělala stejným způsobem,“ řekla a v rozhovoru pro Welt am Sonntag navíc zaútočila na země EU včetně Česka, které odmítly migranty přijmout v rámci programu přerozdělování. „To je absolutně v rozporu s duchem Evropy,“ řekla Merkelová. „Ale my to překonáme, a i když to bude trvat dlouho, tak budeme nakonec úspěšní,“ dodala. Lecjaký skeptik by si její řeči mohl vyložit jako vyhrožování.
Merkelovou nezviklala ani taková maličkost, jako je informace deníku Mannheimer Morgen, že Spolkové státní zastupitelství v Karlsruhe registruje více než tisíc trestních oznámení, která Němci podali na Angelu Merkelovou od roku 2015. Důvodem je právě postup šéfky německé vlády v migrační krizi a její domnělá vlastizrada. „Všechna trestní oznámení jsou neopodstatněná,“ řekla mluvčí Spolkového státního zastupitelství Frauke Köhlerová. Angela Merkelová tedy může být v klidu a dál snít svůj evropský sen. Sen, který pro mnoho občanů začíná připomínat spíš noční můru.
Sebevědomou vůdkyni z míry nevyvedly ani útoky rajčaty na předvolebních mítincích, ani německá babička, která ji chtěla utlouct deštníkem. Soudě tak aspoň dle aktivního konání policie, která již třiašedesátiletou ženu vyšetřuje pro podezření z těžkého ublížení na zdraví. Incident se odehrál dle deníku Bild 6. září při předvolebním vystoupení Merkelové v saském městě Torgau. Žena podle lipské policie deštníkem, na němž byla připevněna německá vlajka, šermovala ve směru ke kancléřce, která zrovna přicházela na pódium. Vzdálena byla asi dva až tři metry. Podezřelou, která záměr útočit popírá, nakonec zastavila ochranka kancléřky Merkelové, a teď má oplétačky s policií. (Babička, ne Merkelová…)
A tak se kancléřka, posílena svými úspěchy, vydala do televize popovídat si s kolegou a sparingpartnerem Schulzem. Merkelové CDU i Schulzova SPD spolu léta vládnou v koalici a příliš rozdílů mezi nimi nenajdete.
Málokoho proto mohlo překvapit, že oba politici, místo aby si oponovali, si téměř ve všem přitakávali. Diváci mohli být často svědkem stejného obrázku: Když hovořil Schulz, Merkelová s pochopením přikyvovala, a když hovořila Merkelová, kýval Schulz.
Ale znáte to, náhoda je blbec. Co kdyby se eurofanatik Schulz splašil a jal se s kancléřkou v něčem nesouhlasit? A ještě ti zpropadení diváci, to by tak ještě chybělo… Debata se tak uskutečnila pěkně podle pravidel, která si určila kancléřka Merkelová. Jako boxerku těžké váhy, které se nechce do souboje s protivníkem, zobrazil Merkelovou na titulní straně i německý magazín Der Spiegel.
Vyzývatel Schulz se totiž chtěl s Merkelovou utkat několikrát v debatách volnějšího charakteru za účasti publika, německá kancléřka naopak trvala na jediné debatě pevně daného (jejího) formátu a bez přítomnosti diváků. Tvrdý způsob vyjednávání týmu Merkelové, která dokonce uvažovala i o tom, že se debaty vůbec nezúčastní, označil někdejší šéfredaktor veřejnoprávní televize ZDF Nikolaus Brender za vydírání. „Kancléřství požaduje pro kancléřku korzet, ve kterém se nemusí hýbat. A zároveň jeden pro Schulze, ve kterém se nesmí hýbat,“ řekl magazínu Spiegel.
Výsledkem byla devadesátiminutová debata, kde oba kandidáty zpovídala čtveřice novinářů, samozřejmě z médií, která jsou vůči kancléřce a její politice dlouhodobě servilní. Nehrozilo tedy, že by padaly nepříjemné otázky, a tím, že se nemohlo účastnit publikum, se rovněž Merkelová nemusela obávat, že by někdo řekl něco „nevhodného“.
Když k tomu připočteme, že Schulz léta prováděl stejnou politiku jako Merkelová v Německu v europarlamentu v Bruselu, lze bez přehánění konstatovat, že diváci mohli vidět nejčistší esenci současné demokracie, kterou nejlépe charakterizují dvě slova: iluze volby. Němci to tentokrát s důsledností sobě vlastní dotáhli k dokonalosti. Je pár dní před volbami a v podstatě by se ani nemusely konat.
Ostatně ne nadarmo a stále častěji koluje na internetu citát, který bývá připisován americké anarchistce Emmě Goldmanové: Kdyby mohly volby něco změnit, zakázali by je.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
