„Je to unikátní krok, který Spojené státy učinily ve snaze obnovit důvěru v transatlantických vztazích,“ podotkla Jourová na tiskové konferenci k americkým „písemným zárukám“. „Je to jen vtip,“ míní naopak mluvčí frakce zelených v evropském parlamentu Jan Philipp Albrecht. „Evropská komise zaprodala základní práva EU a znovu riskuje, že dostane od Evropského soudního dvora za vyučenou.“
Nová smlouva má totiž nahradit dohodu zvanou Safe Harbor. Ta platila od roku 2000, ale Evropský soudní dvůr (ECJ) ji smetl loni v říjnu poté, co z dokumentů, které veřejnosti předal Edward Snowden, vyplynuly podrobnosti o PRISM a dalších špiclovacích programech americké Národní bezpečnostní agentury NSA. ECJ tehdy rozhodl, že smlouva porušuje „základní práva na soukromí“, a poukázal na to, jak slabě jsou data uživatelů chráněna v rámci současné americké legislativy.
Platná unijní pravidla ochrany dat přitom zakazují přenos údajů -- typu osobních dat, aktivity na sociálních médiích nebo finančních informací – mimo jurisdikce bez příslušné ochrany soukromí. New York Times nicméně poznamenává, že ve hře jsou miliardy dolarů, neboť dohoda se týká více než čtyř tisíc firem. Příprava nové dohody „byla vedena pocitem naléhavosti“, protože průmysl na „obou stranách Atlantiku měl obavy, že by cesty k výměně dat mezi dvěma největšími světovými ekonomikami mohly zůstat v ohrožení“. Americké ministerstvo obchodu novou dohodu jednoznačně uvítalo coby příležitost „k rozvoji obchodu a vytváření nových pracovních míst“. Je ironií, že zastánci dohody ji nazývají „štítem soukromí“, což zkritizoval i Edward Snowden: „To není ochrana soukromí, ale ochrana před zodpovědností.“ Americké špiclování v EU tím totiž získává právní rámec.
Císař si prostě jen zkouší nové šaty
Evropská komise se nyní spokojila s tím, že od vedení amerických tajných služeb dostane každoročně písemnou záruku, která „v rámci nové dohody vyloučí nekontrolované masové špiclování přenášených dat“. „Myslím, že to je silný a bezpečný rámec pro budoucnost toků dat mezi Evropou a Amerikou,“ konstatovala eurokomisařka Jourová, podle níž EK „potřebovala zásadně nový rámec“, který by nahradil zrušený Safe Harbor.
Jan Philipp Albrecht nicméně poukazuje na to, že nová obezlička je naprosto nedostačující: „Návrh nepočítá s žádnými právními závazky, místo toho se spoléhá jen na ujištění amerických úřadů a na jejich výklad právní situace týkající se špiclování amerických tajných služeb, stejně jako na vytvoření sice nezávislého, ale zcela bezmocného úřadu ombudsmana, který se má zabývat stížnostmi občanů. To je zřeknutí se základního unijního práva na ochranu dat.“ Rakouský student Max Schrems, který podal původní podnět proti dohodě Safe Harbor, souhlasí: „Pár dopisů od končící Obamovy administrativy v žádném případě nemohou být z dlouhodobého hlediska zárukou základních práv 500 milionů evropských uživatelů, tím spíš, když v USA existují zákony, které sledování výslovně povolují.“
Evropská asociaci digitálních práv dohodu vnímá jako přiznání Evropské komise, že se „vzdává rozhodnutí evropského soudu a přijímá novou velmi špatnou dohodu. Císař si prostě jen zkouší nové šaty.“
Novou dohodu musí oficiálně schválit všech osmadvacet členských států EU a jejich národních úřadů pro ochranu soukromých údajů. Evropští zelení navíc avizují, že nová smlouva „zcela jistě skončí u ECJ, protože jasně nenaplňuje podmínky předchozího verdiktu“.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
