České soudy v rozsudcích konstatují, že k údajným vraždám došlo „v časovém rozpětí od 22:00 hodin dne 28.7. 2013 do večerních hodin dne 29.7. 2013 v hotelovém pokoji č. 6343 hotelu Titanic Palace v letovisku Hurghada v Egyptské arabské republice ”.
Je s podivem, že chybu soudu první instance, která obrací celý případ naruby, bez rozpaků přejímaly i odvolací soudy. Zkrátka se to nemohlo stát tak, jak se uvádí v rozsudku. Nyní má vše v rukou ústavní soud, který by měl vzít zřetel na zmatečnost předchozích rozsudků a celou kauzu vrátit k opětovnému šetření.
Přesné datum smrti Moniky a Klárky určili špičkoví egyptští lékaři, tedy ti, kteří před pár dny zachránili život v nemocnici v Hurghadě české turistce, pobodané náboženským fanatikem. V tomto případě se na ně hrnou děkovné dopisy ze všech stran. V kauze Kramný však jako by neexistovaly.
Ohledání těl Moniky a Kláry provedl bezprostředně po jejich nálezu MUDr. Mustafa Ibrahim Adbelhalim a stanovil dobu smrti na 30.7. 2013. Stejné datum potvrdil i lékař, který prováděl pitvu Moniky a Kláry Kramných v egyptské Hurghádě, ředitel patologie sekce Rudé moře MUDr. Walid Nagi. Na den 30.7 . 2013 je vystaven i úmrtní list. Datum 30.7. 2013 má Monika a Klára Kramné na náhrobku.
Česká justice však přesto opírá své rozsudky o zcela jiná data, zcela opomíjí stanoviska odborníků z místa činu, výpovědi svědků z místa činu a údaje poskytnuté obžalovaným Petrem Kramným.
Datum 30. 7. je plně v souladu v výpovědí Petra Kramného, kterou nahrál na diktafon bezprostředně po smrti své manželky a dcery na diktafon, a opakoval ji i u soudu. Čeští patologové měli k dispozici pouze torza již jednou pitvaných těl. Česká policie nebyla na místě činu a egyptské odborníky nevyslechla. Spokojila se pouze s písemným vyjádřením, ale nebrala na něj zřetel.
Podle egyptských lékařů navíc obě ženy nezemřely v důsledku působení elektrickým proudem, ale na otravu neznámou látkou. Jak se otrávili – zda z jídla, nebo zda šlo o rozšířenou sebevraždu, není známo. Podle egyptské policie však je Petr Kramný nevinnen. Otevřená zůstává verze, že nebyl vrahem, ale obětí.
Spolek Šalamoun má k dispozici posudky dvou předních českých odborníků, kteří na základě analýzy vzorků srdcí zemřelých – tedy klíčového důkazu, jednoznačně vyloučili, že Monika a Klárka zemřely v důsledku působení elektrického proudu. Jejich jména Šalamoun zveřejní až po rozhodnutí ústavního soudu.
Nad postupem české policie a soudů se podivuje mnoho expertů z řad špičkových policistů, či soudců. Ti však kteří spolek Šalamoun požádaly o nezveřejnění svých jmen, protože jde o živou kauzu. Šalamoun jejich přání respektuje.
Příběh “obyčejného” údržbáře z Karviné, který ač málo brečel a divně ostříhán, tak zdaleka nekončí. Přestože se pochybnostmi jen hemží, žádný z odvolacích soudů se dosud nedržel základní poučky „in dubio pro reo“, tedy v případě pochybností ve prospěch obviněného.
autor: PV