Nepřímých zprostředkovaných informací běhá sice hodně, ale na většině z nich je patrná účelovost, většinou zlovolná, a smrdí dezinformací jako bolavá noha. Dovolte mi tedy, abych se dopustil názoru ve stylu cimrmanovského vizionáře Hlavsy, který vidí jen obrazy a nesmí ani naznačovat, nebo „Luthera medicirum“, Paracelsa, který rovněž proslul tím, že mluvil o jevech a věcech, které prostě viděl, ač by podle tehdejších autorit lidského a zejména lékařského poznání neměly vůbec existovat.
ČSSD je nesporně organizací, jejímž smyslem je dosažení podílu na politické moci. Obecně se k tomu dá říci to, že k dosažení takového cíle je nutná organizace, program, vedení, lídr a samozřejmě příznivé vnější podmínky. Pod čarou připomínám odpovědnost ČSSD své historii, členům i společnosti.
Je možné konstatovat, že ČSSD má k dispozici jakousi organizaci, ve které je plus minus dvacet tisíc lidí. Je patrné, že způsob organizace je v dnešní době poněkud nešťastný, protože ČSSD je ztělesněním bonmotu Jonathana Swifta, že „politická strana je šílenstvím mnoha pro blaho několika“. ČSSD je navíc nechvalně známá tím, že v ní velmi snadno vzplane boj o koryta, při kterém jde všechno, včetně jakékoliv cudnosti, stranou. Hezkou ukázkou je rok stará likvidace Jiřího Zimoly a adorace Bohuslava Sobotky, zatímco dnes se na Sobotku plive a Zimola je první místopředseda. To se sice těžko chápe, ale to, co je na této organizaci mimořádně nešťastné, se váže spíše k jejímu vztahu k programu a vedení.
Program je mimořádně podrobný a propracovaný, ale část vedení hořekuje, že ho někteří lidé ho prostě nečtou a někteří jiní členové vedení se zase děsí toho, že by ho lidé četli, nebo dokonce, nedej bože, požadovali jeho naplnění. Autoři programu a další lidé v odborných komisích ČSSD si stěžují, že jejich názory nikoho nezajímají. Program ČSSD je taková pestrá kamufláž skutečných partikulárních a individuálních záměrů v rámci strany, spočívajících především v nepřeberné změti špinavých kšeftů. Před takovou kamufláží by v němém úžasu stanul s otevřenými ústy sám kníže Potěmkin.
Vedení ČSSD, alespoň to viditelné, přirozeně včetně poslaneckého klubu, je dlouhodobě nejslabší částí celé strany a jeho kvalita v každém myslitelném ohledu až neuvěřitelně neustále klesá. To současné je ztělesněním úsloví, že „je živým důkazem toho, že to může dělat opravdu každý“. Strana nemá dlouhodobě lídra a v aktuálně zvoleném vedení není žádná vůdčí osobnost, takže se dá očekávat, že výsledky vrcholového rozhodování v ČSSD bude připomínat spíše festival groupthinku. Naděje, že „se někdo objeví a vyroste“ však skutečně umírá poslední.
Nakonec tu máme vnější podmínky. Není v žádném ohledu zásluhou moudrého uvážení vedení ČSSD, že strana nedostala k vládnímu korytu. Záměr jako takový byl ze strany poražené a rozložené socdem natolik hloupý odporný a sloužící jen několika zdivočelým korytářům, že se v širším plénu strany, natož v členském referendu nemohla najít většina, která by to odsouhlasila. Toto je chvála české přirozené plachosti a pudu sebezáchovy, která dává pocítit trochu té hrdosti ve srovnání s německou stádností. Nagano nebo Ledecká to sice nejsou, ale nemusí pršet, jen když kape.
ČSSD má díky své faktické nečinnosti a zvýšené absenci ve veřejném prostoru ve volebních modelech bezmála patnáct procent v podstatě za nic. Další propad KSČM, která se nevzdala politického kutilství ve stínu moci, na hranici propadliště dějin by měl ČSSD od dalších pokusů vylézat na světlo a hrabat se k vládním korýtkům varovat. Stačí opakovat do veřejného prostoru několik chytrých frází a pracovat na organizaci, programu, stylu vedení a hledat lídra. Přežít komunální a další volby a čekat na příznivé podmínky. ČSSD se může v ČR pohybovat daleko od pásma sestupu, stačí, když nebude dělat chyby.
Kdyby se ČSSD nedostávalo inspirace, stačí pohled na poslední pětiletku ODS…
Stanislav Kliment
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
